Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Savá spirála. Máš 7 dveří. Za některými je možnost cesta vpřed. Za některými není. Možná za všemi, možná za žádnými. Zavři oči. Nebo je nech otevřené. Které dveře si vybereš? Závisí na tom tvůj život…
3 dny běhání po centru, mluvení s lidmi, poslouchání, naslouchání, odhadování. Jsou tu tisíce obchodů. Dostal jsem 4 doporučení od místních kamarádů. Co jsem měl dělat? Ještě když rozhoduji i za moje dva kamarády. Za jejich investici, zážitek, v extrémním případě i život.
Včerejší noc byla perfektně místní: zahraniční. Thamel je bublina, podobně jako Amsterdam, Florencie a další místa, kde ‚místní‘ přestalo existovat. Drogy, rock, ‚kultura‘ pro návštěvníky, skořepina tradic dávno odvrhnutých. (Na sex jsem se neptal.) Obří klub, koktejly, pochybný chlápci dole na ulici – kompletní balení, jaké lze najít v jakémkoli turistickém místě. Tak jsem se nebavil už dlouho.
Vyrostl jsem s hipíky v domě. V roce 1972 hodně Američanů uteklo z války ve Vietnamu. Tehdy tu šlo zůstat bez omezení a pokoj stál 30 korun na měsíc. Vařili si a žili na minimálních financích. Nepálu ani naší ekonomice nedali vůbec nic.
Věci se začaly měnit o 10 let později a od té doby se změnily ještě o poznání víc. Místní tu vnímali čínský problém - pokud jsou místní podniky vlastněné ze zahraničí, tak v zemi od turistů žádné peníze nezůstanou. (Číňané jsou v tomto obzvlášť šikovní.)
Pokud máš 250.000 Kč na investování, proč by nás to mělo zajímat? Když budeš mít 10.000.000 korun, tak se můžeme bavit. Můžeš spolupracovat s nějakou místní firmou.
Získat nepálské občanství je nesmyslně drahé. Himálaje jsou prakticky rukojmím, z kterého je šťaven poslední dolar. V ulicích to není znát, ze zahraničních dolarů se k obyčejnému Nepálci dostanou centíky.
Tři průsmyky, každý z nichž má přes 5.000 metrů, jsou ten hotýlkový trek na otestování svých limitů. Nad nimi, obtížností, už jsou jen ledovce a extrémní, několika týdenní pouti v odlehlých oblastech hor.
Na druhou stranu hory přes 6.000 metrů je, kde se z chození stává lezení, případně horolezení. Startovní čára, šlo by říci.
Jsou přímo tam. Jeden (nebo dva) dny z tradiční 3P cesty. Plánuji jít na Princátkovu trojičku - všechny tři začátečnické vrcholy v oblasti. Protože jsou přímo tam. I já budu hned vedle nich. Jak bych mohl odolat?
Zaplatili jsme. Místním, kteří z našich peněz uvidí zlomek. I přesto dělají, co můžou, rok za rokem, aby turistům nabídli zážitky, které nelze získat nikde jinde na světě.
Leč nechme všechny odstíny šedé stranou. Jsem nervózní, nadšený a připravený. Vyjíždíme za 3 hodiny.
Alea iacta est.
