Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Je půl deváté ráno, když měníme členy týmu a konečně vyrážíme po stezce z města do kopců. Tim jde vzhůru druhým údolím. V plánu je potkat se nahoře. Pozdní start, ale dnešek má být krátký den a tak se chaotický start ztratí.
Polovinu našeho odpočinkového dne jsem strávil marnými pokusy nahrát fotky a svůj deník. Dneska, když vyrážíme, se frekvence pročistily. Jaké překvápko. A tak jsem první hodinu chůze přilepen k obrazovce telefonu, a vše doháním. Takový je (blogerský) život.
Po cestě jsou tři vysoké průsmyky, vycházející do 6.200 metrů, které lidem většinou trvají týden. Ale přicházel sníh, tak jsme si museli pospíšit. Zdvojnásobili jsme naše tempo a všechno prošli za 3 dny, 5 hodin před začátkem sněžení.
Nejdelší úsek byl 12 dní v divočině. Tehdy nás šlo 8: my dva, 2 průvodci a 4 šerpové.
Potkali jsme je u oběda, akorát když sešli ze série 5 až 6 tisíc metrů vysokých průsmyků. Další průsmyk dříví sedící ve 5.800 metrech je zasněžený, což je pro ně ideální šance k odpočinku v Namche. Pokud se jim průsmyk nepodaří projít, tak je čeká 100 kilometrů zacházka. Vousatý, osmahlý větrem, ale s širokými úsměvy a plní nadšení z noci ve městě.
Odpolední procházka k chrámu nad vesnicí, ve které zůstáváme. Nadmořská výška nám neumožňuje jít výš. Je tu ticho, až na skotačící děti. Sedíme ve slunci a sledujeme, jak se přes vedlejší hřeben valí sněhová vánice. Je to kouzelný pohled. Hra slunce a mraků pokračuje až do večera; v dálce pod námi jsou vrcholy okolo Namche zalité sluncem a ověnčené mraky. Je tu zima, ale zatím se to dá vydržet. I přes holé svahy, ve výšce přikryté sněhem a mraky, jsou tu dech beroucí výhledy.
Je to naše první noc v hotýlku ve větší výšce a je to znát. Velká společenská místnost s kamny na jačí trus. My 4 a půl tuctu dalších cestovatelů jdoucích oběma směry. Měníme si příběhy z cest, doporučení, ukazujeme fotky. Je to velká část návykovosti cestování. Komunita, doporučení, ona bezčasost horských večerů. V 8:30 jsou všichni v postelích.
