Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Mám vrozený talent na nacházení těch nejzapadlejších, nejusmolenějších, ale zároveň nejhřejivějších a nejkouzelnějších příbytků. Jako ten Nirvana mámy.
Ke snídani je čínská nudlová polívka s býlím. Na hony vzdálené palačinkám, nebo chapati s vajíčky v hotýlcích. Žaludek zahřeje, ale trekera daleko nedostane. Aspoň se poprosím o pitíčko na cestu a překvapí mě, že je jen šest měsíců staré.
Znovu se drápu nad helikoptéry a letadla. Průsmyk leží na ose KTM - západní Nepál a tak mi neustále hučí do uší. 1 000 metrů zpátky do mraků. Jako včera mi další babička udělá chowmein (nudle s býlím) k obědu. Jako včera vezme cenu od oka a vrátí mi o trochu míň. Jako včera to nechám být.
V základním táboře pod Peekey jsou tři hotýlky, ztracené v mlze a čase. První dva v 3 540 metrech účtují ceny z pod Everestu, vážně? Třetí, hádáš správně. Koupelna bez vody, pokoj bez elektřiny, wifi - cože, menu - k čemu. Vaříme dal baht s býlím k večeři a nudlovou polívku ke snídani. Tak ubytuješ se?
Záchranná kotva: wifina z jednoho z předražených hotýlků dosáhne do jídelny a dostane se mi omelety a domácího chilli k zahnání trudnomyslnosti z býlí. Večer se všichni místní sejdou v jídelně: nejvyšší čas jít na kutě. Stejnak musím o páté vstávat, abych se šel naposledy projít po vršcích místních hor.
Sním o buřtech a slanině, holkách a hrách. V průměru na cestě potkám jednoho cizince za den, ale večery trávím výlučně s majiteli a majitelkami hotýlků. Někteří se o mě nestarají, jiní mě pozorují při jídle. Většina mě chce primárně mít z krku, aby se mohli vrátit ke svému životu. V těhle místech není samota výhodou.
Na cestě se mi jen vzácně dostane toho, co bych chtěl. Spíše naopak, většinou se mi dostane něčeho zcela jiného. A tak jsem se naučil přestat chtít, jakkoli to dovádí mé kamarády k zoufalství. „Co chceš?“ „Mmmm.. chci? cože? Ne, díky.“
