Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
V noci se konečně střetám se spánkem a budí mě pouze spolubydlovy útěky na záchod. To je velký pokrok, i když mě zítra bude čekat opravný pokus v doposud nejvyšší nadmořské výšce 4 830 metrů v Dzole. Ale nejdříve se tam musíme dostat skrze druhý z velkých průsmyků, Cho-Lu.
Dneska ráno zkoušíme jinou strategii: každý muž (a Beca) za sebe. Poprosili jsme o snídani v 5 ráno, ale náš hotýlkový správce si to vyložil po svém a o páté vstával. Palačinky, ovesná kaše, toasty - menu se v Himalájích nemění, jenom cenovka. Stejně tak balený oběd do průsmyku: tibetský chleba (vzdušné, smažené těsto, které na rozdíl od placatých chapati zůstává dobré), vařená vajíčka a jačí sýr.
První část cesty stoupá údolím ve tvaru U, plném keříků a ledovky, s horskými tetřívky vesele švitořícími v prvním světle dne. Odtamtud musíme překročit rozsáhlou morénu, která sjíždí z hor nad námi, hluboko do údolí pod námi. Celá scéna mi připomíná magická království na které se člověk dívá ze shora, s řekami, městy, horami… všechny tak malá, že lze rozeznat pouze hrubé obrysy.
Pronásledují mě mraky, zatímco se vrhám do posledních 300 metrů stoupání po ledovcové stěně. Jsou po ní natažená lana, ale stezka je ledová a kluzká a krampony se tu vyvažují zlatem. Proti mně sjíždí nekonečný zástup trekkerů a šerpů procházejících Tři průsmyky v protisměru.
Průsmyk Cho La leží v 5 420 metrech a já nahoru dorážím v 9:20, zhruba tři a třičtvrtě hodiny od začátku pochodu. Jsem rychlejší než v prvním průsmyku, dostávám se do formy a sluneční brýle chrání moji příčetnost. Je dokonce moc brzy na oběd, co jsem si přinesl z hotýlku. 😅
Usazen na kameni nad průsmykem strávím další hodinu pozorováním lidí. Na jedné straně šplhají vzhůru a kloužou dolů, na druhé se ztrácí v hustém mraku. Jako zázrakem zůstává průsmyk ve slunci a já jsem zcela ztracen v síle okamžiku naplněného přechodnou krásou.
Tim a jeho nová skupina se k nám připojí na vrcholu a společně jdeme dolů. Okolo poledne nás dožene husté sněžení a hlavní dominanta sestupu, špičatý Ama Dablam, se nám ztratí z očí. S povděkem dorážíme do vísky Dzongla o dvě hodiny později, ubytujeme se a pro dnešek chození zabalíme.
