Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Jak (už se přestanu ptát, slibuju) najít auto jedoucí do extrémní destinace? Stačí sám vyčnívat. Jsem bílej, vysokej, s masivním báglem, červenejma vlasama a náušnicema. Úspěch! Jsem vtažen do toho jednoho džípu, který jede mým směrem. Pod stropem se válí kouř a karoserii rozechvívá rapová hudba. Osádka je ospalá, ale v dobré náladě.
První sluneční paprsky se protáhnou nad vrchy kopců, skrze rychle mizící mlhu a doutnající svah pokrytý odpadky, o které zápolí vrány a sokoli. Bahnitá cesta je obklopena olbřími, ostrými kameny a plazí se po ní nekonečný vojenský konvoj. Chytil jsem špatné auto! Naděje na let Chinookem se rychle rozplývá.
Sjedeme z rušné dálnice do vedlejšího údolí, jako obvykle. Vesničky tu jsou malinké, ale svítí sluníčko a vesničané jsou přátelští. Pomalu zjišťuji, že většina osádky auta jsou místní, všichni najmutí Nagou, který pochází z Bangalore. Naštěstí je také tou jednou anglicky mluvící osobou, a tak se stává mým průvodcem a překladatelem.
Jak stoupáme do výšky, tak se začnou otevírat výhledy. Na rozdíl od posledních několika dní, které Nagovi zabránily údolí navštívit na vlastní motorce, dnešek je téměř jasný. Užíváme si jízdy až do chvíle, co dojedeme k prvnímu sesuvu půdy blokujícímu silnici. Naštěstí už u něj je bagr a tlačí kameny, některé až velikosti rodinného jídelního stolu, dolů ze srázu. Zanedlouho pokračujeme dál.
Za pár kilometrů dojedeme k sněžné lavině kompletně přehrazující cestu. Nad námi je ve skalách jen drobná štěrbina, ale překvápko, které přinesla poslední noc, je pořádně macaté. Další bagr se už stihl prokousat do poloviny vykutávajíc díru ve sněhovém závalu vyšším, než je on sám. Tohle zprůjezdnit zabere celý den.
Se štěstím potkáváme skupinu místních, kteří mají na druhé straně vlastní džíp. Za úplatu nás vezmou dál, ale chtějí jet všichni. S Nagou a Surajem, průvodcem, který se stylizoval do role Nagova fotografa, jdeme na střechu. Už zase. Nemohl jsem být spokojenější. Záběry do seriálu budou neskutečný!
Naga se mnou sdílí nadšení pro hory. Nad výhledy oba jásáme. Do údolí Dharma vjíždíme stylově. Masivní prostor mezi dvěma pásy hor, jedním z nichž jsou Pancha Chuli, které jsem obdivoval z druhé strany z Munsyari. Asi jsem se zamiloval.
Vesničané údolí usazené ve 3.200 metrech opouští v listopadu, před prvním sněhem. První chlapi se vrátili před týdnem. Většina lidí se vrátí a letní sezona oficiálně začne za měsíc, počátkem května.
Zatímco Nagovi už nezbývá čas a musí jet nazpět, já jsem kompletně unešen a čas je mým platidlem. Místo jedné drahé noci si vyjednám tři levnější. Až na jednu skupinu bláznů začátkem ledna jsem prvním hostem téhle sezony.
Mám pro sebe celou vesnici a několik dní na to ji i s okolím prozkoumat. Pořádná hora štěstí.
