Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky (téměř) každý den sdílím v deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projiždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Cvičení dalekozrakosti
Motýlí efekt v lidském životě: jedna událost vedoucí ke změnám nikoli v prostoru, ale čase. Přijmutí oproti egem hnanému odboji (proč zrovna já) je prvním krokem k úspěchu nejen při cestování. Trpělivost, s kterou přichází pochopení následků, je moudrostí vetknutou do Cesty.
Ukáži ti to.
Déšť z rána. Povídám si s klukem z vedlejší postele. Také míří do Dehradunu, ale ještě není sbalený. Vyrážím, když se počasí zklidní.
Autobusová stanice, lístky se prodávají u okénka. Jsem druhý v řadě, ale to v Indii nestačí. Nacpe se přede mě chlap… A koupí posledních deset míst. Prodavač mě odbude. Autobus je plný.
Hodinu a půl na krajnici čekám na další. Okolo se hromadí lidi, ale okénko zůstává zavřené. V mezičase:
- Oživím svůj WorkAway účet v přípravě na období dešťů.
- Vyřídím si několik administrativních emailů.
- Čekám ve slunci, zatímco nad městem (Atul mi dal vědět) se roztrhly mraky.
- Hashim, kluk z hostelu, mě dožene a povídáme si.
Hashim má vágní cíl prozkoumat všechny státy své domoviny. Po několika letech cestování už mu jich chybí jen pár. Indie je jednou z těch zemí, kde nikdy nedojdou místa na objevování.
Navíc rád chodí po horách a dal mi pár rad, které zužitkuji při vlastních výletech.
Atul má práci a prší. Navíc je muzeum, kam jsme chtěli, zavřené. Kdybych byl přijel dřív, v ničem bych si nepomohl. Spíš naopak…
Ve městě si s Hashimem dáme oběd a on vyrazí do svého hostelu. Já jdu na vlakovou stanici si koupit lístek na další úsek mé cesty.
V Čechách je národním sportem stěžovat si na politiku a mizernej den, ve Francii pálení vlastních měst, v Anglii stávkování… v Indii to je lelkování.
Další fronty, nefunkční přepážky a čekání. Proč jsou v kanclu 3 pokladní, ale nikdo neprodává lístky… čas v Himálajích má dvě kvality. Teď a ne teď. A nikdo neumí vysvětlit, proč je čas ten či ten. A tak větříc změnu ve vzduchu lelkuju.
Stříbrné lemování: všechna výbava byla doručena a funguje. Druhé Vánoce. Další kapitola eposu nikdy ideální: dočíst obě knihy z Dharamshaly (já vím…) a najít Čecha, co je s dalšími nadbytečnostmi s sebou vezme zpátky.
Vlak vyjíždí v 23:30. Nebe je dnes extra štědré a voda se z temnoty valí v jednom dlouhém provazci. Jak poznamenal Atul: „Tohle není počasí typické pro březen.“
Čas v horách, zdá se, je ne teď.
