Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Vyčerpán, usínám po druhé ráno. Nekonečný proud komárů si s mýma ušima může dělat, co chce. Pomohly by špunty? Perfektní komáří přistávací plošina.
V půl šesté ráno je hotel hlučný jak ranní tržiště. Nepálci dokážou strávit hodinu (od poslechu) snahou se pozvracet a vyvrhnout své plíce. Až mě překvapuje, že chrchlání není nepálským národním sportem. Měřit, kdo je nejhlasitější. Dav by divočel.
V přímém kontrastu jsou ulice tiché. Celý den. Pokud Nepálský řidič něco spatří na ulici, tak zpravidla zabrzdí, a počká. Nechá trubku na pokoji. Indie a Nepál: stejné a stejně jiné.
Do srdce džungle, Narodního parku Bardia, dorazím okolo jedenácté. Ranní autobus mě vysadil na křižovatce. Přišly ke mně dvě rodiny a zdvořile spustily. „Dobré ráno, pane, měl byste…“ Postarší pán, nabízející ubytování v džungli. A mladá paní, nabízející to samé, jen o kousek vedle. Počkala, až domluvím s pánem. Celá scéna se obešla bez křiku, tahání a tlačení, lomozu a dohadování. Jen… rozhovory. Nabídky. Neskutečné.
Šel jsem s pánem. Později jsem si porovnal ceny a zdá se, že jsem zvolil dobře. I když kvalitu zjistím až zítra. Místní ceny jsou zhruba poloviční oproti zájezdům organizovaným z Kathmandu. Mužův syn Anil postavil malý hotelový resort hliněných domků kousek od džungle. Postel stojí pár drobných, zato za jídlo a služby se platí zlatem. Podobně jak levné lety s Ryanairem z Polska do Norska (ty bývaly extra slavné). Podobně jak… v Himalájích.
Po horách tady není ani vidu ani slechu. Vlastně ani z nebe tu není moc vidět. Převážně šedá. I tak tu teploty lezou ke čtyřicítce a brzy ještě výš.
Národní park Bardia je o nějakých 10 hodin dál z Kathmandu než slavnější Chitwan. Stejná zvířata, poloviční cena. I tak je tenhle víkend narváno. Dneska je první den roku 2080, Nepálského kalendáře XYZ. I když mám pocit, že tohle je ten oficiální. Přijely sem slavit plné autobusy lidí; i mezi místními nabírá turismus na obrátkách.
I přes můj relativně brzký příjezd už bylo na výlet do džungle pozdě. Oblast je těžce regulovaná a na méně jak celý den se obecně jít dovnitř nevyplatí. Půjčil jsem si kolo, které mi připomnělo ježdění po Kambodže. Velké tak pro starou Japonku. Pokud se člověk vzdá svých kolen, tak je vlastně fajn.
Za hotelovou oblastí se mi otevřely výhledy na malá políčka s domky z trávy a hlíny usazenými po stranách. Namaste a vřelé mávání z většiny z nich. A všude vodní buvoli.
Snad budu mít zítra kliku v džungli. Stačí mi vzbudit se na šestou. Jen když si vezmu, že jsem efektivně noc spánku pozadu, tak to bude pěkná výzva. První z mnoha v nadcházejícím urychleném přesunu do hor.
