Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Je průzračné ráno. Čisté jak sklo, bez větru či mráčku, příjemně teplé. Přenesl mě snad někdo ve spánku na jinou horu? Můj mladý průvodce Gyanje mě vyzvedá v 9 ráno. Čas šlápnout do bot!
Kouzlo rána netrvá dlouho. V horách je celkově vzácné jak šafrán, což ho činí o to více drahocenným. S Gyanjem nesvětskou krajinou procházíme snad dvě hodiny. Začínáme v 4 900 metrech, pak nahoru do průsmyku Mera La v 5 400, až do výškového tábora v 5 800 metrech. Bude to moje historicky nejvyšší noc.
Vstřebávám výhledy na Meru a hory na protější straně údolí, dokud mám šanci. Cesta vzhůru je jednoduchá - téměř bez zatáček, bez kamzičího šplhání, nebo tréninku lezení po 4 / smrti na první uklouznutí. Mera je tím známá. Jde se a jde se a jde se. Doporučuje se v mezičase dýchat, ale hodně štěstí v 6 000 metrech!
Další věcí, pro kterou je Mera očividně známá, jsou její náctileté nálady. Krátce po poledni si na nás znovu dosedne nesmlouvavé bílé trio sněhu, mraku a větru. Nikoho nezajímá, že počasí v tomhle období by mělo být o pěkných pár stupňů jinde, přívětivější, výjimečně s hodinkou lehkého sněžení v podvečer. My tu denně dostáváme poctivou Vánoční nadílku čerstvého sněhu. Globální oteplování letos očividně Himaláje vymazalo ze svého itineráře.
Razíme si cestu skrz. Na jedné straně mě pálí slunko, na druhé mrznu. Úplné zosobnění písně ledu a ohně. Nebudu lhát, občas mi chybí kalifornské počasí z minulého roku. Jaká bude zítřejší poslední nota…? Napětí.
Výškový tábor sedí na masivním ostrohu modravého ledu, nad bílou propastí. Úctyhodný a prázdný. Hora bude zítra jenom naše. Šichta s prošlapáním čerstvého sněhu stejně tak. Ale pro teď dostáváme nudle a čaj. Kuchař s průvodcem spí, zatímco já naslouchám hromům nad Merou, dokola přepisujícím její obliny.
V půl šesté je mi podáno půl kila špaget. Při těhle výšlapech se šíleně přejídám, ale v mé mysli se každá kalorie počítá. Vzpomínám, jak mi Pavel vyprávěl o Markově dietě. Opravdoví horolezci tráví i čtyři týdny na svislých stěnách hor, hraním si na Spidermana. Veškerou výbavu, včetně jídla, mají na zádech. Jejich dieta se skládá z litru vody po ránu, litru k večeři, zajedenou pár lžičkami bramborové kaše. Běžně za ten měsíc na stěně ztratí k deseti kilo váhy. Nesrovnatelné s turistickými výlety přes noc, o michellinských kuchařích pod Everestem nemluvě.
6:30. Přestalo sněžit. Vidíme do údolí pod námi. Pěkně. Zima. Čas pro spacák. Budík ve 2 ráno. Poslední výšlap. Start!
