Český kníže Bedřich, jehož vládou začal čtvrt století trvající úpadek českého státu

Český kníže, prvorozený syn krále Vladislava I. a jeho první manželky Gertrudy Babenberské. Očekával, že zdědí královskou korunu, ale byl rád, že získal alespoň titul knížete. Panoval na dvakrát a dost neobratně, jeho vládou začal čtvrt století trvající úpadek českého státu.

Král Vladislav I. předal vládu svému synovi podle principu primogenitury, ale platil princip seniorátu. tzn. že na trůn měl větší právo Konrád Ota, z toho pramenilo dlouholeté vzájemné nepřátelství.

Bedřich byl slaboch, který se bez reptání podřizoval cizí vůli. Nedostatek vladařských schopností ho paradoxně vynesl podruhé na knížecí trůn.

Neoblíbený bezradný kníže u současníků ztrácel sympatie i proto, že byl pod pantoflem své manželky, které nechával často volné pole. Žádný český panovník nevydal tolik písemností, které kromě jeho pečetě obsahují i pečeť vládychtivé manželky, či alespoň odkaz na její rady. Kramflek manželky byl tvrdší než žezlo. Rázná Alžběta dvakrát svou rozhodností zachránila Bedřichovi trůn.

Když byl Bedřich v roce 1182 opět vypuzen z Čech, hledal spásu u císaře Barbarossy. Ten nesnesl představu, že byl sesazen kníže, kterému udělil Čechy v léno. Pozval si české předáky do Řezna, včetně Bedřichova soupeře Konráda Oty a při slyšení dal do sálu přinést velké množství katovských seker, jako by je chtěl dát popravit. Zastrašení předáci se císaři vrhli k nohám a změnili své rozhodnutí, opět přijali Bedřicha jako svého knížete. Ani Konrád Ota neodjížděl s prázdnou, císař mu dal celou Moravu, kterou jako markrabství moravské odtrhl od Čech.

Bedřich si už dlouhou dobu chtěl na někom vylít svůj vztek. A tak když Barbarossa odtáhl na tažení do Itálie, zachoval se jako malé dítě, když zůstane bez dozoru. Pod vedením nevlastního bratra Přemysla vyslal trestnou expedici proti Konrádovi, markraběti moravskému. Sám se však v obavách o trůn z Prahy ani nehnul. Přemysl dvakrát za sebou poplenil Konrádovo panství, přičemž bitva u Loděnic (10. prosince 1185), blízko Moravského Krumlova, byla nejkrvavější řež, kterou kdy Češi s Moravany svedli. A nebylo v ní vítěze. Přemysl opanoval bojiště, ale neměl dost sil na pronásledování.

Možná bratrovražedný boj, nebo probuzená soudnost na obou stranách přivedly Bedřicha a Konráda k jednání. V Kníně roku 1186 se český kníže a moravský markrabě smířili. Konrád Ota se Bedřichovi podrobil, přijal svrchovanost českého knížete a polibkem míru bylo potvrzeno, že Markrabství moravské zůstane nadále pod pravomocí českého vládce. Z právního hlediska to nic neznamenalo, císařův výrok se nedal touto dohodou zrušit. Fakticky nastal mír nejen mezi Přemyslovci, ale i mezi rozpolcenými částmi státu. Součástí Knínské dohody se patrně stala i klauzule, slibující moravskému markraběti převzetí vlády nad celým státem v případě Bedřichovy smrti.

Vrcholem Bedřichova pokoření bylo vynucené usmíření s pražským biskupem Jindřichem Břetislavem, který si na něj stěžoval u císaře. Výsledkem císařova zásahu bylo vynětí biskupských statků z pravomoci knížete a jejich podřízení přímo císaři Fridrichu Barbarossovi. Český stát tak byl formálně rozdělen na tři samostatné části: knížectví české, markrabství moravské a biskupství pražské. Všechny tři části byly dost velké, aby byly císaři ku prospěchu a také velice malé, aby mohly vést samostatnou politiku. Stačilo málo a český stát by přestal existovat.

Těžce zkoušeného Bedřicha vysvobodila až smrt, která ho zastihla 25. března 1189 uprostřed příprav na křížovou výpravu. Pochován je v katedrále sv. Víta.

manželka: Alžběta Uherská ( ? - ? ) uherská princezna, dcera krále Gejzy II.

syn: Vratislav ( ?? - 1180)

dcera: Žofie ( ?? - 24.5. 1195) pozdější míšeňská markraběnka

dcera: Helena – Eirene ( ? - ? ) pozdější man-želka Petra Koménovce, syna císaře byzantské říše Manuela I.

dcera: Olga ( ? - 1163)

dcera: Markéta ( ? - 1183)

dcera: Ludmila ( 1170 – 1240) pozdější hraběnka z Bogenu a bavorská vévodkyně

Česká kněžna, manželka knížete Bedřicha. Byla dcerou uherského krále Gejzy II. a jeho manželky Eufroziny Kyjevské. Pozdější česká královna Konstancie Uherská byla Alžbětinou neteří.

Alžběta (maďarsky Erzsebét) se narodila někdy po roce 1146 (rok sňatku jejích rodičů) a jako nedospělá dívka byla provdána roku 1157 za šestnáctiletého prince Bedřicha z rodu Přemyslovců. Z uvedených údajů je zřejmé, že k naplnění manželství došlo mnohem později, než bylo datum sňatku. Jestli dětští novomanželé žili v Praze nebo na uherském dvoře není známo.

Českou kněžnou se Alžběta stala poprvé v roce 1172, ale už za devět měsíců, po Bedřichově sesazení, odjela s dětmi za tchánem a tchýní do Durynska. V roce 1178 se stala kněžnou podruhé, když Bedřich s podporou císaře Barbarossy znovu usedl na knížecí trůn.

Alžběta byla energická emancipovaná žena toužící po moci. Často připojovala svou pečeť na knížecí listiny a byla Bedřichovi rádcem. Po většině asi špatným, protože jejich společná vláda úspěšná nebyla. Český stát se za jejich panování rozpadl na tři části a byl značně oslaben.

O schopnostech Alžběty svědčí i fakt, že když Bedřich odjel v roce 1179 na dvorský sněm do Říše, svěřil své ženě správu Čech. Sotva odjel, sesazený Soběslav se pokusil dobýt Prahu, ovšem Alžběta ji s malou posádkou uhájila. Bedřich se mezitím vrátil do Čech, i když byl poražen u Loděnic, s podporou Konráda Oty, kterou mu taktéž zajistila manželka, druhou bitvu před Prahou vyhrál. Po bitvě dala Alžběta postavit na místě rozhodujícího boje kostel Jana Evangelisty Na Bojišti. Dnes toto místo připomíná už jen ulice Na Bojišti na Novém Městě. Roku 1184 uhájila Alžběta Pražský Hrad podruhé, tentokrát proti bratrovi Soběslava II. Václavovi. Krátce na to Bedřich s pomocí svého bratra Vojtěcha uzurpátora porazil a vytlačil z Čech.

Z manželství vzešlo nejméně 6 dětí, bohužel jediný syn zemřel v mladém věku ještě za vlády svého otce. Tři dcery se provdaly do významných šlechtických rodů střední Evropy.

Po Bedřichově smrti v roce 1189 žádala Alžběta nového knížete Konráda II. Otu o správu olomouckého údělu, jinak mu odmítala bez boje vydat Pražský Hrad. Konrád na oko souhlasil, ale jakmile se ocitl na hradě, své rozhodnutí změnil. Po této události už o Alžbětě nejsou žádné zprávy. Jen v nekrolozích doksanského kláštera se uvádí, že Alžběta zemřela 12. ledna, ovšem není uveden rok.

Zdroje:

Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014

Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl. - SVOBODA 1975

Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička, Přemysl Otakar II.: Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012

Nevšední průvodce rodem Přemyslovců