Článek
Ludmila se narodila roku 1170 v Olomouci, odkud její otec tehdy vládl svému údělu. Jako čtrnáctiletou dívku ji otec provdal za devatenáctiletého hraběte Albrechta z podunajského Bogenu. Páni z Bogenu měli vždy úzké politické vazby k Čechám a již několikrát byli s Přemyslovci spřízněni.
S Albrechtem měla Ludmila tři syny, Bertolda a Albrechta pozdější hrabata z Bogenu a Luitpolda pozdějšího duchovního v Řezně. V roce 1197 její manžel zemřel na zranění utržená v bojích ve Svaté zemi a Ludmila žila jako vdova se svými syny v sídle hrabství. Možná jej i spravovala do doby dospělosti nejstaršího z nich Albrechta.
Ludmila Přemyslovna
Po 7 letech vdovství se Ludmila vdala podruhé, a to za bavorského vévodu Ludvíka I., což svědčí o jejím vysokém společenském statusu. Ludvík I. Bavorský byl bývalým nepřítelem jejího prvního manžela, velice krásná a přitažlivá Ludmila se mu velmi líbila. Podle legendy Ludmila získala příslib manželství malou lstí. Ve své ložnici, kam se slibem vášnivé noci vlákala Ludvíka, nechala na oponu namalovat tři postavy rytířů a skutečné rytíře za ni schovala. Roztoužený Ludvík sliboval Ludmile hory doly včetně manželství, jen aby dosáhl svého. Ludmila jej varovala před neuváženými sliby, protože má na všechno svědky a ukázala na oponu s postavami rytířů. Ludvík to však považoval za žert a sliboval dále. Pak vystoupili tři skuteční rytíři a Ludvík pak už nemohl vycouvat. Z legendy není jasné, zda byl Ludvík v ložnici poprvé, či nikoliv, každopádně 34letá Ludmila neměla na co čekat. Ludvík byl o 13 let mladší, a tak se hodila každá lest, která jej dovedla k oltáři.
Jako bavorská vévodkyně výrazně ovlivňovala bavorskou politiku ve prospěch svého strýce českého krále Přemysla Otakara I., který v jejím manželovi získal významného spojence. Svému manželovi Ludmila porodila syna, budoucího bavorského vévodu Otu II.
Po svém prvním manželovi Albrechtovi z Bogenu Ludmila zdědila modrobílý erb v podobě kosočtverce, který se po svatbě s Ludvíkem I. Bavorským stal postupně dodnes platným modrobílým symbolem Bavorska ve formě routové šachovnice.
Vévoda Ludvík I. byl roku 1231 zavražděn. Vražda zůstala dodnes neojasněna, mezi podezřelými strůjci úkladné vraždy byl i císař Fridrich II. Štaufský. Podruhé ovdovělá Ludmila na počest svého manžela založila před branami dolnobavorského Landshutu cisterciácký klášter Seligenthal.
V zakladatelské listině žádá sestry řádu, aby se modlily za jejího manžela a jeho potomky. Řádové sestry to činí dodnes a každý večer zahajují děkovné modlitby slovy: „Vzpomeňme na naši slavnou zakladatelku Ludmilu a všechny osoby z rodu bavorských princů.
V tomto klášteře Ludmila dožila své dny, 5. srpna 1240 zde i umírá a je pochována. Postupem času se klášter stal rodovým klášterem wittelsbašské dynastie a fungoval jako rodové pohřebiště.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl. - SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II.: Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
Nevšední průvodce rodem Přemyslovců
