Článek
Gertruda Babenberská: česká kněžna, první manželka knížete Vladislava II.
Narodila se roku 1118 jako dcera rakouského vévody Leopolda III. a jeho manželky Anežky. Z matčiny strany byla nevlastní sestrou římsko-německého krále Konráda III. a vnučkou císaře Jindřicha IV. Pro českého knížete to byla výborná partie z rodu císařů.
Gertruda se provdala za českého knížete roku 1140 a během desetiletého manželství porodila čtyři děti, z nichž nejstarší Bedřich usedl na knížecí trůn.
Na počátku svého manželství roku 1142 v době rebelie moravských údělníků proti jejímu manželovi uhájila se švagrem Děpoldem Pražský hrad před Konrádem Znojemským, který Prahu obléhal. Vladislav v tu dobu žádal o vojenskou pomoc německého krále Konráda III. a nemohl tak osobně Prahu bránit. Gertruda se zachovala velmi statečně. Jako kněžna bývala Gertruda přítomna Vladislavově bohaté zakladatelské činnosti a díky ní Vladislav do země pozval nové církevní řády (premonstráty, cisterciáky a johanity). Pro ně spolu založili nové kláštery – Strahov, Plasy, Želiv, Doksany. Roku 1144 se Gertruda podílela na vzniku ženské premonstrátské kanonie v Doksanech.
Středověká miniatura Gertrudy Babenberské
Gertruda zemřela mladá ve věku pouhých 32 let. Příčina její smrti není přesně známá, ale je docela možné, že souvisela s dalším těhotenstvím či porodem. Kronikář Vincentius o tom píše: „Roku 1150 4. srpna nastoupila cestu všeho těla paní Kerdruta kněžna, která šlechetností mravů ještě nad svůj královský původ vynikala a jest pochována, jak si přála, v tomtéž klášteře Strahovském, jemuž byla mnoho statků darovala“. Později byly její ostatky přeneseny do kláštera v Doksanech.
Judita Durynská
Byla česká kněžna a od roku 1158 druhá česká královna, druhá manželka českého krále Vladislava I.
Narodila se kolem roku 1135 ve Wartburgu v rodině durynského landkraběte Ludvíka I. Její starší sestra Cecílie se už dříve provdala za Oldřicha - syna českého knížete Soběslava I. Přes Juditu byl Vladislav spřízněn i s císařem Fridrichem I. Barbarosou, jehož sestru Juditu Švábskou měl za manželku Juditin bratr Ludvík. Jako manželka krále byla titulována královnou, ale o její slavnostní korunovaci není nikde ani zmínka.
Juditu za manželku Vladislavovi doporučil knížecí rádce, biskup Daniel. Svatba proběhla roku 1153, tři roky po smrti Vladislavovy první ženy. Vincencius o tom píše: „Léta po vtělení páně MCLIII řečený kníže Vladislav k radě biskupa svého Daniela a jiných velmožů a pánů své země pojal za manželku Juditu, paní vzrůstem a krásou takřka nad lidskou podobu vynikající a jakoby ratolest božskou, sestru to pana Ludvíka, landkraběte Durynského, vznešenou a velmi počestnou, znalou velice umění literního a řeči latinské, což nejvíce povznáší krásu paní vysokých“ Mezi manžely byl 25letý věkový rozdíl, což nebránilo plnohodnotnému vztahu, z něhož se narodili tři děti. Oba synové Přemysl i Vladislav Jindřich posléze usedli na český trůn.
Sňatek s 18letou Juditou byl ze strany 43letého Vladislava chladný politický kalkul a rozhodně si ji nevybral kvůli jejím krásným modrým očím, líbezné tvářičce a znalosti latiny. Hlavním motivem bylo Juditino spříznění s císařem Fridrichem I. Barbarosou. Mocenský kalkul vyšel. Vladislav II. získal Budyšínsko a příslib dědičného královského titulu.
Vzdělaná Judita ovládala latinu slovem i písmem, což tehdy nebylo běžné ani mezi mužskými vladaři. Vincencius o ní dále píše: „Byla ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnici nauk a literatury, sběhlé i ve věcech politických“. Často také Vladislava v době jeho nepřítomnosti zastupovala ve státnických záležitostech. Spolu s manželem byla iniciátorkou stavby kamenného mostu, který po dokončení nesl její jméno a byl ve své době nejdelší ve střední Evropě.
Vstupní brána na Juditin most stojí dodnes, je to menší věž na Malé Straně. Také tři z celkových 21 oblouků se dají v současnosti najít. Z původní výzdoby mostu se dochoval reliéf tzv. Bradáče. Již zmiňovaný kronikář Vincentius považuje za zakladatelku právě jen Juditu, která most nechala založit na počest královské korunovace svého manžela. Dílo prý bylo ve třech letech vykonáno a sama Judita dohlížela na průběh stavby. Troufnu si zapochybovat o tom, že most byl postaven za tři roky, ale je prokázáno, že se po mostě chodilo a jezdilo nejpozději v roce 1170. V každém případě si kameníci určitě nedovolili pod královniným dohledem se nějak poflakovat, když Judita byla asi dáma velice energická a nenechala se opíjet rohlíkem, jak by se dneska řeklo.
Judita je také uváděna jako zakladatelka teplického kláštera benediktýnek, který byl zasvěcen patronu léčivých vod, Janu Křtiteli. Toho mají Teplice ve znaku dodnes. Jako spoluzakladatelka je Judita také uváděna v zakladatelských listinách klášterů v Doksanech, Plasích a Litomyšli.
Po rezignaci krále Vladislava I. a nástupu Soběslava II. musel královský pár opustit Čechy. Uchýlil se do Meeranu v Durynsku, kde Vladislav zakrátko zemřel. Od té doby prameny mlčí i o Juditě. Jedinou zmínkou je datum Juditina úmrtí 9. září 1210. Dožila se tedy úctyhodných 75 let a zažila i vládu svého syna Přemysla. Dále pak, že byla pochována v Teplicích, což může naznačovat, že poslední roky svého života trávila právě zde, ve svém klášteře. Patrně dělaly jejímu zdraví dobře zdejší léčivé prameny.
Počítačová rekonstrukce podoby Judity podle dochované lebky
Královniny pozůstatky byly objeveny při archeologickém výzkumu románské baziliky a kláštera v Teplicích v letech 1951 - 1957. Kostra spočívala na zádech, hlava byla položena na prostém opukovém kameni, milodary chyběly. Do dnešních dnů se ovšem zachovala pouze lebka a spodní čelist se zdravými zuby bez jediného kazu, ostatní pozůstatky se někde při převozech ztratily. Podle královniny lebky můžeme soudit, že patřila štíhlé ženě s krevní skupinou B jejíž zdravotní stav byl výborný. Podle zkoumání její kostry počátkem 60. let byla zjištěna pouze artróza v kolenou.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
Nevšední průvodce rodem Přemyslovců
