Nevšední průvodce rodem Přemyslovců: Bořivoj I. a Ludmila

Bořivoj nebyl suverénním vládcem Čech, byl to spíše zástupce velkomoravských vládců v Čechách. Odtud pramení hypotéza, že by mohl i z jejich rodu pocházet. Pokud ovšem manželka Svatopluka byla opravdu z rodu Přemyslovců, mohl být spřízněn s rodem Mojmírovců přes ni.

Podle Kristiánovy legendy byl nejprve pokřtěn samotný Bořivoj s družinou, který byl v jakési záležitosti na návštěvě u Svatopluka na Moravě, kde mu při hodování nedovolili (podle křesťanských principů), aby seděl za jedním stolem s křesťany. Sv. Metodějovi bylo líto ponížení Bořivojova, který podle obyčeje pohanů seděl při hostině na podlaze a promluvil k němu o křesťanství. Na prosby Bořivoje a jeho družiny třiceti dvořanů je následujícího dne sv. Metoděj poučil o základech víry, podle obyčeje vykonali půst, a pak je znovuzrodil svatým křtem. A když je ve víře plně vzdělal, Bořivoje obdaroval a nechal vrátit se domů. Dal mu s sebou kněze ctihodného života jménem Kaicha, jehož v Čechách usadili na hrádku, jehož jméno (Levý) Hradec, kde založili chrám v čest sv. Klimenta, papeže a mučedníka. Odtud začala misie po české zemi.

ŽIVOTOPIS V DATECH

?? narozen

Před rokem 867 přijal křest od samotných věrozvěstů

867 ujímá se vlády nad kmenem Čechů

872 bitva vojsk českých knížat s východofranským králem Karlomanem

874 uzavřel sňatek s Ludmilou

883 – 885 pobyt ve vyhnanství

885 založil Pražský hrad

889 umírá z nám neznámých příčin

RODINA

manželka: Ludmila (860-921) z kmene Pšovanů, později prohlášena za svatou

syn: Spytihněv (875-915) pozdější český kníže

syn: Vratislav (888-921) pozdější český kníže

Další syn a tři dcery jsou nám jmény neznámí a není nic známo ani o jejich osudech

Česká kněžna a světice, patronka země České, dcera Slavibora, knížete Pšovanů.

Ludmila se narodila pravděpodobně v roce 860 na hradišti Pšov, což je dnešní Mělník. Jako čtrnáctiletá byla provdána za knížete Bořivoje I., se kterým měla šest dětí.

Již jako česká kněžna přijala v roce 883 křest z rukou Metoděje, což pro ni znamenalo zásadní zlom v životě. Stala se horlivou šiřitelkou křesťanské víry v českých zemích.

Po smrti svého manžela neodešla do ústraní jako truchlící vdova, ale aktivně se účastnila veřejného dění. Zasloužila se o přechod vlády na své syny a vychovávala své vnuky Václava a Boleslava.

Po smrti knížete Vratislava I. v roce 921 kmenové shromáždění rozhodlo o dělbě moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Mezi ženami však brzy nastal konflikt, který buď souvisel s vývojem mezinárodní situace, nebo odklonem od východní církve k západní. Spor byl završen uškrcením Ludmily na jejím hradišti Tetín 16. září 921. Vraždu provedli severští Vikingové ve službách kněžny Drahomíry, Tunna a Gommon. Jako vražedný nástroj použili šálu, a to na Drahomířin příkaz, že nesmí být prolita krev, aby bylo znemožněno Ludmile stát se mučednicí. Šála proto symbolizuje sv. Ludmilu na všech vyobrazeních.

Neprolití krve bylo jedním z důvodů 100 let trvajícího odkladu Ludmilina svatořečení. Druhým důvodem byl její křest podle východního ritu, což Řím neuznával.

Sv. Ludmila je vůbec prvou slovanskou světicí, kterou uctívají všichni pravoslavní Slované. Z římských katolíků se k ní hlásí pouze Čechové.

S poněkud svéráznou teorií o Ludmilině smrti přichází Václav Tatíček. Podle něho se vůbec nejednalo o zákeřný atentát, ale o vykonaný rozsudek smrti za velezradu. Té se měla Ludmila dopustit svým příklonem k proněmecké politice. I když ostatní badatelé s ním nesouhlasí, vysvětlovala by jeho teorie alespoň skutečnost, proč nikdo z kněžniny družiny proti vrahům nezasáhl, proč nikdo nestřežil dveře do její komnaty a vystavil tak 61letou ženu na pospas zabijákům.

Sv. Ludmila byla podle Kristiánovy charakteristiky: „žena plná všelikých plodů dobrotivosti, štědrá v almužnách, v bdění neúnavná, zbožná modlitebnice, v lásce dokonalá, patronka duchovenstva, matka sirot a těšitelka vdov; navštěvovala neúnavně vězně a ve všech dobrých skutcích byla dokonalá.“ Nad jejím hrobem se začaly dít zázraky. Podle tradice se nad jejím hrobem objevovaly hořící svíce a také jeden slepec nabyl zraku, když se dotkl země, v níž byla pochována. Drahomíra se těchto zázračných událostí zhrozila a nechala na tom místě vystavět kostel sv. archanděla Michaela v naději, že pak budou zázraky připisovány jemu a nikoliv Ludmile.

Ludmila je pochována v bazilice sv. Jiří, kam ji nechal z Tetína převézt kníže Václav. Podle antropologického zkoumání ostatků byla Ludmila statné postavy, vysoká kolem 168 cm.

Zdroje:

Jan Bauer Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014

Petr Charvát Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975

Jiří Mikulec Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012