Článek
RODINA
manželka: Helbirga Babenberská ( ? - 13.7. 1142), dcera rakouského markraběte
syn: Jaromír Jemnický (1103? – 1138), budoucí jemnický údělník
syn: Spytihněv (1103 ? – 9.1. 1157 )
syn: Lupolt Olomoucký (1102 – 1143 ), budoucí olomoucký údělník
syn: Boleslav ( ? - ? )
dcera: Rejčka ( ? - 27.2. 1124)
syn: Albrecht ( ? - 7.4. 1124)
ZAJÍMAVOSTI
Bořivoj byl prý měkký, dobrosrdečný, proto snad i z počátku oblíbený. Zdánlivě kladné rysy však pramenily spíš z nedostatku rozhodnosti a byly známkou spíše slabé povahy než vyhraněného charakteru. Byl prodejný a úplatný, často měnil stanoviska a jako válečník selhal.
Typický pro Bořivojovu bezradnost byl už způsob, jak převzal moc. Jako správce Moravy zapomněl při přesunu do Prahy provést jakákoli obranná opatření. Takže hned na počátku roku 1101 se do svých údělů vrátili jeho hlavní protivníci, Oldřich a Litold. Bořivoj proti nim nikterak nezakročil, nereagoval ovšem ani smířlivým gestem a vážná hrozba ho nikterak nevzrušila. A tak v srpnu 1101 podnikl Oldřich pokus prosadit se bojem na knížecí stolec, na který měl jako nejstarší žijící Přemyslovec podle stařešinského řádu právo.
Při polském tažení dostal Bořivoj od polského Boleslava III. výkupné 1000 hřiven. Ovšem nerozdělil se se Svatoplukem, který se tažení také zúčastnil. To byl asi počátek vzájemné nevraživosti
Další Bořivojovo selhání jako vladaře bylo po prvním nezdařeném Svatoplukové pokusu o jeho svržení. Všichni očekávali vojenský vpád na Moravu, aby Svatopluka ztrestal, vždyť měl k dispozici silnější vojsko. Nic takového se však nestalo. Bořivoj se spokojil s tím, že Svatopluka sledoval až k pohraničnímu hvozdu a pak se pokojně vrátil, aniž by učinil další obranná opatření. Jedinou reakcí bylo, že zapudil některé zrádce, s nimi však i mnohé spojence, o nichž mu našeptavači ze Svatoplukových řad podali vylhané informace. Pochopitelná Bořivojova podezíravost přerostla po neblahých zkušenostech v duševní úchylku a kníže se postupně rozešel s řadou předáků z rodu Vršovců, a dokonce i se svým mladším bratrem Vladislavem. Ti všichni pak posílili Svatoplukův tábor.
Po svém svržení v roce 1107 Bořivoj hledá pomoc u římskoněmeckého krále Jindřicha V. a nabízí mu za ni 5000 hřiven zlata a stříbra. Ten přijímá, ovšem Svatopluk ho brzy přeplácí dvojnásobkem a král opět přijímá. Čechy jsou na prodej a dostává je ten, kdo zaplatí víc.
Po Svatoplukově zavraždění Bořivoj s pomocí polského vojska překvapivým útokem dobyl Pražský hrad, ovšem zakrátko jej opět vyklidil, protože se blížila vojska dalších přemyslovských uchazečů o knížecí stolec. Do sporů se vložil římskoněmecký král a rozhodl, že vládu převezme Vladislav, jehož to stálo nemalé prostředky. Bořivoj byl zajat a skončil v německém vězení. Nedlouho po svém návratu do Čech se Bořivoj opět ujímá vlády, kterou mu dobrovolně a z nejasných příčin přenechává bratr Vladislav. Kosmas to vysvětluje málo důvěryhodnou ušlechtilostí Vladislavova ducha.
Věnceslav Černý - Bořivoj II. jako zločinec odváděn do Němec
Během druhé Bořivojovy vlády Kosmas v roce 1119 zaznamenal první doložené tornádo v Čechách. Píše: „Dne 30. července ve středu, prudký vichr, ba sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na Vyšehradě. Tato vichřice byla tak silná, že kdekoliv zuřila svou prudkostí, vyvrátila lesy a vůbec vše, co jí stálo v cestě“
Bořivojova druhá vláda nebyla o nic šťastnější než ta první, slaboch opět selhal a byl to sám Vladislav, kdo ho nakonec odstranil. Za blíže neznámých okolností byl Bořivoj svržen a znovu musel emigrovat. Útočiště našel v Uhrách, kde roku 1124 zemřel jako nešťastník a věčný štvanec.
Helbirga Babenberská
česká kněžna, manželka knížete Bořivoje II. Narodila se kolem roku 1074 (přesné datum není známo) jako dcera markraběte bavorské východní marky (Rakouska), Leopolda II. z dynastie Babenberků. Velkolepá svatba s Bořivojem se konala 18. října 1100 ve Znojmě. Sestra Helbirgy, Ida, byla manželkou znojemského údělníka Litolda, který byl však pro neshody uvnitř přemyslovského rodu ze svatby vyhnán.
Bořivoj a Helbirga měli šest dětí, z nichž se dospělosti dožili tři, Jaromír, Spytihněv a Lupolt. Ani jeden ze synů se nestal nástupcem svého otce na knížecím stolci. Když byl Bořivoj v roce 1120 podruhé a definitivně zbaven vlády a utekl do Uher, Helbirga ho nenásledovala, jak tomu pravděpodobně bylo při jeho první exilu v Polsku. Vrátila se s některými dětmi do rodné země a útočiště našla na dvoře svého bratra Leopolda III. Ke konci života vstoupila do kláštera Göttweig, kde také 13. července 1142 zemřela a byla pochována.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
