Článek
Situaci popisuje Kosmas: „Lork, be-zbožný vrah jehož poslal ďábel, zákeřně a vší silou knížete loveckým oště-pem bodl přímo do útrob.“
Rodina
manželka: Lukarta z Bogenu (1075 - ? ) dcera bavorského velmože Aschwina z Bogenu.
Manželství nemělo pro Břetislava žádný politický význam, lze se proto domnívat, že bylo uzavřeno z oboustranné náklonnosti. Po smrti manžela jsou osudy Lukarty neznámé. Není znám ani rok její smrti, letopisci uvádí jen to, že se jednalo o poslední prosincový den.
syn: Břetislav (30.6. 1095 – 8.3. po 1130 )
dcera: neznámého jména i osudů. Sporná je i její samotná existence.
Zajímavosti
Břetislav byl energický a činorodý, schopnostmi se mohl rovnat svému otci. Dopustil se však osudové chyby, když na sklonku své vlády porušil stařešinský řád, a navíc nechal udělit Čechy v léno ještě před volbou knížete. Vždy tomu bylo naopak. Nejprve proběhla volba a teprve poté byl nový kníže potvrzen císařem. Aby se tak stalo, zaplatil císaři 5 000 hřiven (1 266 kg) stříbra. Tento akt znamenal počátek úpadku prestiže přemyslovské moci trvající až do nástupu Vladislava II. Udělení léna bez předchozí volby byl nebezpečný precedens pro další období.
V období svého pověření ostrahy hranic se Saskem v roce 1087 Břetislav se dvěma četami vojska v kořistnické výpravě vyplenil saskou ves Kyleb. Při návratu neopatrně rozdělil své síly a sám se šel v horkém počasí osvěžit koupelí. Nevšiml si přitom, že jsou pronásledováni saskými bojovníky, kteří využili oslabení útočníků a na menší skupinky českých bojovníků nečekaně zaútočili. Čeští bojovníci se statečně bránili, ovšem zpočátku bez velitele a v menších skupinách. Ztráty z tohoto boje proto byly vysoké a padlo mnoho urozených velmožů. Břetislav byl pouze raněn do palce pravé ruky.
Břetislav se snažil o přímý nástup na knížecí stolec po svém otci bez ohledu na stařešinský řád. Když určil král Vratislav I. za svého nástupce Konráda Brněnského, vytáhl proti otci s vojskem ku Praze. Když však nenašel oporu u velmožů, neodvážil se k bitvě a raději prchl do Uher.
Břetislav se proslavil brzy po svém nástupu na knížecí stolec svým tvrdým postupem proti přežívajícím pohanským obyčejům. Vypověděl ze země všechny čaroděje, hadače, kouzelníky, dal vykácet a spálit posvátné háje, zakázal pohřbívat mrtvé na lukách a polích místo na křesťanských hřbitovech. Zpráva o tom je pozoruhodným dokladem, jak pomalu se mezi lidem prosazovalo křesťanské učení, když ještě po dvou staletích ideologického působení církve bylo pohanské cítění tak živé.
Břetislav vládl poměrně krátce. Umírá totiž na těžké zranění utrpěné při atentátu na jeho osobu. Při nočním návratu z lovu ho u Zbečna proklál oštěpem najatý vrah Lork. Ten byl hned chycen a na místě ubit knížecími družiníky, asi aby nemohl při mučení prozradit, kdo jej poslal.
Motiv k Břetislavově vraždě mělo hned několik osob. Jednak to byli Vršovci, ke kterým Břetislav ztratil důvěru pro jejich údajné paktování s polským knížetem, a proto jejich zástupce vyhnal ode dvora. Motiv měl i sám polský kníže, kterému se nechtělo ročně platit 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra jen za to, že si může činit nároky na část Slezska. Na Břetislava měli spadeno i všichni vyznavači pohanských kultů, které kníže rázně zatrhl. Také Židé ho neměli v lásce, když jim zkonfiskoval majetek a stejným způsobem se vypořádal i se staroslověnskými mnichy ze Sázavského kláštera. V neposlední řadě je podezřelá i sama přemyslovská rodina, hlavně její moravská větev, které vážně hrozilo, že přijde o jakýkoliv nárok na knížecí stolec. Který z uvedených motivů je ten hlavní a vedl k atentátu, zůstane navždy tajemstvím. Jisté je, že po dvou dnech krutých bolestí Břetislav umírá. Pochován byl v bazilice sv. Víta na Pražském hradě
Kaplička s pamětní deskou na místě, kde byl na Břetislava spáchán atentát.
Životopis v datech
· 1058 - pravděpodobný rok Břetislavova narození,
· 1087 - otec Vratislav II. Břetislava pověřuje ostrahou českých hranic proti Sasům, současně mu přiděluje nově zřízený Hradecký úděl,
· 1091 - bojuje proti svému otci na straně moravských údělníků. Po uzavření míru prchá před otcovým hněvem do uherského exilu.
· leden 1092 - po smrti svého otce se vrací do Čech,
· 14. září 1092 se stává českým knížetem,
· 1093 - vojenský vpád do Slezska,
· 1094 - dekretem zakazuje v Čechách pohanské zvyky,
· září 1094 uzavřel sňatek s Lukartou z Bogenu,
· 1096 - dopustil protižidovské pogromy vyvolané přechodem křižáků přes území Čech, Židé byli pod ochranou knížete a jeho nečinnost pociťovali jako křivdu,
· 1097 - definitivně vyhání slovanské mnichy ze Sázavského kláštera,
· 1098 - nechal zkonfiskovat cenné věci všem Židům, kteří své cennosti tajně vyváželi za hranice,
· duben 1099 - nechává na říšském sjezdu v Řezně udělit Čechy v léno svému bratrovi Bořivojovi,
· 1099 - potlačuje opozici moravských údělných knížat především Konráda a jeho synů,
· 1100 - vojenským zásahem zlomil odpor Konrádova mladšího syna Litolda,
· 20. prosince 1100 - atentát na Břetislava ve zbečenských lesích, je smrtelně raněn,
· 22. prosince 1100 - Břetislav na následky zranění umírá.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
