Článek
Doubravka Přemyslovna
Portrét Doubravky od Jana Matejky
Narodila se zřejmě v roce 933 ve Staré Boleslavi. Jako dítě byla svěřena do výchovy řádových sester, patrně v bavorském Řezně, kde později studoval i její bratr Strachkvas a sestra Mlada.
Vzhledem k tomu, že sňatek s polským knížetem Měškem I. proběhl až v roce 965, kdy bylo Doubravce 32 let, existuje hypotéza, že Doubravka byla poprvé provdána za míšeňského markraběte Güntera a měla s ním syna Ekkeharda. Muselo pak dojít z neznámých důvodů k rozluce manželství, protože Günter zemřel až v roce 982.
S Měškem I. měla Doubravka snad tři děti, jak je uvedeno níže, a značně svým vlivem přispěla k přijetí křestu svého manžela a jeho družiny a tím i k prosazení křesťanství v dosud pohanském Polsku. Podle legendy měla v předsvatební smlouvě přísahat, že s manželem neulehne do lože dříve, než přijme křest. Podle F. Palackého existuje i druhá varianta: „Dle zprávy letopiscův jiných, teprve po zasnoubení svým laskavým chováním a moudrou řečí Měška ke křesťanství naklonila.“
Překvapivě nelichotivě se o Doubravce zmiňuje kronikář Kosmas: Byla velmi nešlechetná, neboť jsouc ženou již pokročilého věku, když se vdala za polského knížete, sňala ze své hlavy závoj a dala na ni vínek panenský, což bylo velké bláznovství od té ženy. Kosmas pravděpodobně věděl o nějakém předchozím vztahu.
Doubravka umírá v Polsku v roce 977 jako oblíbená a uctívaná kněžna.
Manželé a potomci
· první manžel: Günter von Merseburg ( ? – 982), míšeňský markrabě
· syn: Ekkehard von Meisen (960 –1002), budoucí míšeňský markrabě
· druhý manžel: Mečislav (Měšek) I. ( 935 – 992), polský kníže, zakladatel dynastie Piastovců
· syn: Boleslav Chrabrý (967 – 1025), budoucí polský a český kníže a později polský král
· dcera: Světoslava (Sigrid) (968 – 1014), sňatkem švédská a dánská královna
· možný syn: Vladivoj ( ? – 1003) budoucí český loutkový kníže
Strachkvas – Kristián
Mladší syn knížete Boleslava I. a jeho manželky Biagoty. V duchu tradičního líčení své zvláštní jméno dostal podle „strašného kvasu“, tedy podle noční hostiny v sídle svého otce, při které měl být zavražděn kníže Václav. Této noci z 27. na 28. září 935 se měl Strachkvas narodit.
Otec jej v důsledku pokání za bratrovraždu určil do kněžského stavu a poslal studovat do kláštera sv. Ji-mrama do Řezna. Zde po ukončení studií složil Strachkvas mnišský slib a přijal jméno Kristián. Pravděpodobně také zde v klášteře sv. Jimrama napsal tzv. Kristiánovu legendu, latinský spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích.
V roce 992 byl Kristián v čele Boleslavova poselstva, které se vydalo do Říma přemluvit k návratu do Čech biskupa Vojtěcha
Po smrti biskupa Vojtěcha se měl Kristián stát jeho nástupcem na biskupském stolci v Praze. Při svěcení roku 995 však Kristiána přepadl epileptický záchvat, čímž byl v očích tehdejší společnosti diskvalifikován, neboť si to nikdo nedovedl vysvětlit jinak, než tak, že ho posedl ďábel. Podle některých teorií na tento záchvat Kristián zemřel, ale to se jeví jako nepravděpodobné. Jistější je domněnka, že Kristián dožil jako mnich v břevnovském klášteře. Rokem 996 všechny zprávy o Kristiánovi končí.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
