Nevšední průvodce rodem Přemyslovců: Jaromír a Oldřich

Životopis v datech

· 70. léta 10. století narozen neznámo kde

· Okolo 1000  na příkaz bratra Boleslava vykastrován

· 1001 –1003 s kněžnou Emmou a bratrem Oldřichem v bavorském exilu

· leden 1003 po smrti Vladivoje se s pomocí bavorského vojska na pár dní ujímá vlády, než znova prchne před Boleslavem

· srpen-září 1004 s pomocí vojska Jindřicha II. vyhání Jaromír Poláky z Čech a podruhé se ujímá vlády v Čechách. Morava zůstává polská.

· 1004-1005 Jaromír se dvakrát s českým vojskem účastní tažení Jindřicha II. proti Polsku

· 1010  třetí účast českého vojska v čele s Jaromírem v bojích Jindřicha II. s Poláky

· 12.dubna 1012 bratr Oldřich Jaromíra zbavuje vlády, ten prchá ke svému ochránci

Jindřichovi II., který jej však nechá v Utrechtu uvěznit

· 1012-1033 Jaromír císařským vězněm

· Podzim 1033  císař Konrád II. uvěznil Oldřicha a potřetí dosadil za knížete Jaromíra

· Jaro 1034  Oldřich je propuštěn a po svém návratu dává Jaromíra oslepit a uvrhnout do vězení ve vsi Lysé

· 9. listopadu 1034 po smrti knížete Oldřicha se Jaromír vzdává nároku na trůn a přenechává vládu synovci Břetislavovi

· 1. listopadu 1035 Jaromír smrtelně zraněn jedním z Vršovců

· 4. listopadu 1035 po třech dnech agónie umírá

Rodina

Není známo, že by Jaromír byl před svou kastrací ženatý nebo měl nějaké potomky.

Zajímavosti

Kastrace konkurenta nebyla v Jaromírových časech nic neobvyklého, ale její oběti musely mít silnou tělesnou konstituci, aby ji při tehdejší chirurgické úrovni vůbec přežily. A ještě si musíme uvědomit, že jediným lékem na ránu po kastraci i po vypíchnutých očí bylo plátno namočené v odvaru z bylinek.

Brzy po svém prvním zmrzačení se stal Jaromír i objektem šikany ze strany Vršovců, přátel jeho bratra Boleslava. Na jednom lovu Jaromíra chytli, svlékli do naha a za všeobecného veselí si jej dobírali jako neúplného muže. A aby toho nebylo málo, tak ho přivázali ke kůlům zaražených do země a skákali přes něj na koních.

Za své osmileté vlády Jaromír poslouchal, službičkoval a bojoval za německé zájmy. A přece se tento první přemyslovský vazal neosvědčil. Za tichého souhlasu svého ochránce a pána Jindřicha II. byl v roce 1012 smeten svým bratrem Oldřichem. Oldřich jej se svou družinou přepadl a jednoduše vyhnal.

V době vlády Jaromíra se na ražených mincích poprvé objevuje jako symbol státnosti sv. Václav. V důsledku politického úpadku snad na podporu myšlenky, že podstatou české státnosti nejsou osobnosti, ale konstrukce povahy duchovní, a tudíž nehmotná a nezničitelná.

Jaromírovi se také připisuje založení osady nebo snad již města, které dostává jeho jméno - Jaroměř.

Po Oldřichově smrti pronesl Jaromír pohřební řeč, v níž odpustil bratrovi všechny křivdy a poprvé a naposled rozhodl sám za sebe, že předá vládu svému synovci Břetislavovi. Kromě uvedeného také příkře odsoudil skutky Vršovců a označil je za prokletý rod. To mohlo být také důvodem Jaromírovy vraždy.

Jaromír byl zavražděn na svém sídle. Kosmas to líčí takto: Kochan (Vršovec) poslal svého kata, a když onen slepec, sedě na záchodě v hodině noční vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních. Ostří zbraně se zastavilo až o pánevní kost a smrtelně zraněný Jaromír zemřel po třech dnech hrozných bolestí 4. listopadu 1035. Iniciátora vraždy čekal krutý trest, Kosmas o tom píše: Jaromírův nástupce Břetislav nechá Vršovci Kochanovi uříznout nos, vydloubat oči, za živa rozříznout břicho, střevo přibít ke kůlu, kolem něhož byl pak voděn do té doby, než se všechna střeva nenamotala na kůl.

Český kníže, nejmladší ze synů Boleslava II. Byl politikem jasné koncepce, schopný samostatně jednat, energický, ale také bezohledný, lstivý a věrolomný. Jeho vláda je počátkem vzestupu českého státu a bodem obratu uprostřed hluboké politické krize.

Životopis v datech

· 80. léta 10. stol. přesný rok narození není znám

· 1000/1? poznává svou budoucí manželku Boženu

· 1001 přežil pokus o atentát, utíká se svou matkou a bratrem Jaromírem na dvůr bavorského vévody Jindřich z Norgau, budoucího tchána svého syna

· 1001-1012 pravděpodobný pobyt někde v zahraničí

· 12.dubna 1012 zbavuje vlády svého bratra Jaromíra a vyhání ho ze země a sám usedá na knížecí trůn

· září 1012 v Messerburku skládá hold německého králi Jindřichovi II.

· 1014 dává povraždit většinu svých odpůrců, většinou Vršovců

· 1015 souběžně s Jindřichovým tažením podniká samostatnou výpravu proti Polákům v Lužici

· Léto 1017 odvetná kořistnická výprava Poláků do Čech v době, kdy Oldřich obléhal hrad Němčí ve Slezsku

· 1019 dobývá na Polácích Moravu a přičleňuje ji k českému státu. Správu Moravy Předává svému synovi Břetislavovi.

· léto 1030 Oldřich vede české bojovníky při válečném tažení císaře Konráda II. do Uher

· 1031 poskytl azyl s následným uvězněním sesazenému polskému knížeti Měškovi II.

· 1033 císař Konrád II. uvěznil Oldřicha za porušení věrnosti k říši, pravděpodobně za poskytnutý azyl polskému Měškovi

· 14.dubna 1034 Oldřich z vězení propuštěn a po slibu jakéhosi údělu knížeti Jaromírovi se podruhé ujímá vlády

· jaro 1034 nechává oslepit svého bratra Jaromíra a uvrhne ho do vězení

· 9. listopadu 1034 náhle umírá na srdeční zástavu nebo mozkovou mrtvici

Rodina

· první manželka: Juta, neznámého původu, pravděpodobně zapuzena pro neplodnost

· druhá manželka: Božena ( ? – 1052), podle tradice prostá žena z lidu

syn: Břetislav (1002 - 1055), pozdější český kníže Břetislav I.

Zajímavosti

Do Oldřichova nástupu k vládě se o něm ví jen velice málo. V širším povědomí je pouze jeho vztah k Boženě. V době, kdy ji poznal, byl již ženatý a Božena byla Křesinova, tedy vdaná. To však neznamenalo žádnou překážku, neboť i přes církevní zákazy si muži podržovali nárok ženy střídat nebo je shromažďovat. Kosmas píše: považovalo se za hanbu, spokojil-li se muž trvale s jednou ženou.

V Oldřichových manželkách zůstane zřejmě navždy mnoho otazníků. Podle kronik měl v době atentátu Oldřich již syna, ale to nemohlo být s Boženou, protože to by byl syn z nerovného svazku, a tudíž s nemožností usednout na trůn. Pokud by měl syna s Jutou, proč by pak byla zapuzena pro neplodnost? Nevím, tápu. Je zde i možnost, že Juta se synem nepřežila vládu Boleslava, a proto je Oldřich nevzal s sebou do Bavorska. Nebo vzal a zemřeli až v exilu a po Oldřichově návratu přemyslovskému klanu přišel vhod i levoboček, když byl jediný. Samé dohady!

Známý příběh Oldřicha a Boženy je podle dnešních měřítek prvním pikantním skandálem v našich dějinách. Avšak pouze tomuto skandálu vděčíme za to, že Přemyslovci nevymřeli již smrtí Jaromíra.

Že Oldřich zachránil Přemyslovce před vymřením, byla jen jedna z jeho velkých zásluh. Druhou bylo trvalé připojení Moravy k Českému knížectví, takže od dob Oldřichových až do nynějška sdílí obě země už 1000 let stejné osudy.

Oldřich přijal český stát v propůjčené léno, ale počínal si mnohem obratněji než jeho předchůdci, takže připravil Břetislavovi půdu, aby v následujících desetiletích už bylo nutno s českým panovníkem jednat, nikoli jednat o Čechách bez něho.

V třicátých letech 11.století byl založen Sázavský klášter prý po setkání knížete se svatým Prokopem. V klášteře se uplatňovala slovanská liturgie vycházející z kultury Velké Moravy.

Za vlády knížete Oldřicha působil na pražské klášterní škole věhlasný mistr Hubald, což dokládá, že škola už měla v té době zvučné jméno.

Snad už od Oldřichových dob zpívávali při slavnostních příležitostech i před bitvami naši předkové píseň Hospodine pomiluj ny. Až do doby husitských válek byla tato píseň něco jako národní hymna.

Oldřich zemřel náhle uprostřed bohaté hostiny sražen náhlou příhodou mozkovou či srdeční. Prý byl pohřben v kostele sv. Jiří na Pražském hradě, jeho hrob se však dosud nenašel.

Božena

Prostá žena z lidu, družka a druhá manželka knížete Oldřicha, česká kněžna.

Letopisec Kosmas popisuje ve své Kronice české celý příběh setkání knížete s půvabnou neurozenou ženou následovně: Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Božena, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav. Jednoho dne totiž vraceje se skrze selskou ves (dnešní Peruc)z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Kníže poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství, staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy, nebylo hříchem unést manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže……

I přes svou drsnost s notnou dávkou krutosti byly Oldřichovy časy velice romantické, že ano.

Kosmas se zřejmě v líčení inspiroval reáliemi z ciziny, které poznal během svého studia v Lutychu. Budoucí anglický král Vilém I. Dobyvatel byl synem normandského vévody Roberta a Arlete, která byla pouze dcerou kožišníka. Jméno Křesina, který byl Boženiným příbuzným, možná manželem, se nápadně podobá latinskému výrazu pro kožišníka – crusinarius.

Skutečnost mohla být daleko prostší. Zvyk doby byl takový, že pokud byla manželka panovníka neplodná, vybrala mu jednu ze svých dívek, dvorních dam, v tomto případě tedy Boženu. Podle Kosmase … bylať to žena vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, krásnější než safír… Tomu rádi věříme, těžko předpokládat, že by si Oldřich vybral za milenku či manželku ženu nepohlednou.

Oldřich se musel setkat s Boženou před svým exilem v Bavorsku. Zda s ním emigrovala i Božena s dítětem, není jisté. Do roku 1012 o ní nevíme nic. Určitě těch jedenáct let nebylo pro ni lehkých a je malým zázrakem, že je vůbec přežila, pokud zůstala v Čechách. Měla však štěstí a její dítě, jemuž kolovala v žilách krev Přemyslovců, přežilo ve zdraví. V době, kdy se Oldřich vyšvihl převratem do knížecího křesla, byl její syn pro něj skutečným pokladem. Proto Božena požívala u knížecího dvora patřičné úcty, ačkoliv ji k tomu nízký původ neopravňoval. O tom, že o ni bylo dobře postaráno i po Oldřichově smrti, svědčí skutečnost, že se dožila na svou dobu poměrně vysokého věku. Zemřela asi ve svých 70 letech.

Jistě všichni dobře známe romantický příběh Oldřicha a Boženy třeba z divadelní hry Františka Hrubína. Ale necháme-li rozběhnout fantazii, tak by v současném trochu bulvárním vyjádření mohl vypadat třeba následovně:

Božena si od rána připadala nějak divně. Brzy ráno vstala jako jindy, když bylo hodně praní, a to ona dost nerada. Ale co se dá dělat, Křesina už zase nemá v čem chodit. A on si na čisté prádlo a parádu tak potrpí. Naparuje se před děvečkami jako pán, aby si ho nějaká všimla, když o jeho mizerné nádobíčko jeho vlastní žena nemá zájem. Vždyť by se ani v klíně zavinovat nemusel.

To Boženě stačí k parádě jen nějaká ta tunika a to je všechno. Teda raději samozřejmě když je tunika kratší, to je hned lepší pokoukání. A co parády se dá udělat se zavinutím. Cípy a řasení by měly splývat až na ramena, závoj by se měl ovíjet kolem krku, třeba i několikanásobně, no však s tím si Božena už ví rady. A stejně byla nejšťastnější, dokud mohla být prostovlasá a svobodná. Vzdychla, popadla prádlo a utíkala k vodě. Tady prádlo pečlivě vyprala a hned se pustila do máchání. Přitom si ani nevšimla, že z lesa vyjel jezdec. Prudce zastavil koně a díval se na Boženu. Té zrovna uplavala Křesinova zavinovačka. Natáhla se pro ni a samozřejmě spadla do vody. Když se z prudkého proudu vydrápala na břeh, vzhlédla a uviděla ho. Popadl jí vztek a rozkřikla se:. „Co na mě vejráš, šmíráku!“

Oldřich byl přímo očarován pohledem. Dívka se mu líbila už předtím, ale teď v mokré tunice, to byl panečku pohled! Byla jiná než ty jeho paní ode dvora. Každá jenom hekala, vzdychala a kroutila se. Tahle ne, teď si zapřela ruku do boku. Bylo hezky vidět, jak se jí pod tunikou dmou ňadra a jak teď vysunula nohu, hrome, ta má klín, to by byla matka jeho dětí. Ta jeho je neplodná a jen chodí hradem a vzlyká. Samozřejmě ví, jak moc Oldřich na dědice čeká, ale s ní by se načekal.

Zatímco možná takhle Oldřich přemýšlel, Božena hodnotila situaci asi takto. Na šmíráka nevypadá, je na koni, to bude nějaký pán, hmmm lepší pán….

Stačí jenom maličko, jenom lehounce se pootočit, přitom nepozorovatelně shrnout ramínko ještě níž na rameno. Ne, z ramene ne, to by bylo příliš. Ten lovec není k zahození. Vypadá určitě líp než můj Křesina. To ale není nic těžkého. Kdepak, tenhle vypadá podstatně líp. Tak a teď se shýbnout a jakoby zmateně odcházet, sakra! Tak vyjádří se vůbec?

Vyjádřil se a netrvalo dlouho, narodil se jim Břetislav. Panečku! To bývaly znamenité doby.

Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014

Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975

Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012