Nevšední průvodce rodem Přemyslovců: Spytihněv I. a Vratislav I.

Spytihněv je pokládán římskými kronikami za prvního křesťanského vládce v Čechách, protože byl pokřtěn podle latinského ritu. Jeho otec Bořivoj byl pokřtěn podle ritu staroslověnského, který Řím neuznával. Spytihněv také přenesl své sídlo z Levého Hradce na nově založený Pražský hrad.

Někdy v letech 906-907 v době velmi přátelských vztahů s polabskými Stodorany odepřel Spytihněv Stodoranům pomoc proti saskému vévodovi Otovi I. Vznešenému. Ze zapeklité situace vychytralý kníže vytěžil maximum možného. Povolil totiž průchod Maďarům, kteří táhli Stodoranům na pomoc ovšem s podmínkou, že nebudou ve středních Čechách rabovat a loupit. Kořist si mohou obstarat v jižních Čechách, kudy od Dunaje potáhnou. Jižní Čechy totiž v té době patřily konkurenčnímu kmeni Doudlebů, se kterým Přemyslovci soupeřili o moc. Spytihněv tak pomohl spřáteleným Stodoranům, odkud pocházela jeho švagrová, aniž by porušil přísahu věrnosti východofranské říši, a ještě oslabil konkurenta v boji o nadvládu nad celými Čechami.

Na Budči prý Spytihněv kázal postavit rotundu Petra a Pavla. Stojí dodnes i když ne v původní podobě, ale části zdiva pochází z jeho doby. V tomto smyslu jde o nejstarší částečně dochovanou stavbu na území Čech.

Na Pražském hradě Spytihněv přebudoval nejstarší kostelík Panny Marie. V polovině 20. století byly v místech této někdejší stavby odhaleny dva honosné hroby s kostrami muže a ženy, o kterých se archeologové důvodně domnívají, že šlo o knížete Spytihněva a jeho manželku.

Spytihněv zemřel poměrně mladý ve čtyřiceti letech. Bez odpovědi navždy zůstane otázka, proč na jeho místo nenastoupil žádný z jeho potomků.

Manželka neznámého jména byla českého původu.

Děti, jejich počet, jména a osudy se nám nedochovaly.

Byl českým knížetem, mladším synem Bořivoje I. a jeho manželky Ludmily. Jako otec sv. Václava bývá nazýván Blahoslaveným.

Zajímavosti

O počínajícím důležitém postavení Přemyslovců ve střední Evropě svědčí velmi přátelské vztahy s dosud pohanským kmenem Stodoranů, kteří žili na území dnešního Braniborska.

O počínající expanzi Přemyslovců vypovídá knížetem Vratislavem I. údajné založení polské Vratislavi (Wroclav).

Vratislav patrně zahynul v bojích s Maďary, kteří v roce 921 vpadli už po několikáté do Čech. Pochován byl v nedostavěném kostele sv. Jiří.

Životopis v datech

Rodina

Podle legendy byla Střezislava důstojná a vznešená ,,prospívajíc ve škole ctnosti, nebyla však dobrou strážkyní svého muže. Zatímco horlila o čistotu a čas trávila v modlitbě, poskytla mu příležitost hřešit ne s jednou, nýbrž mnohými ženami.“

I přes svůj ctnostný život měla Střezislava se Slavníkem šest synů: Soběslava, Spytimíra, Pobraslava, Pořeje, Čáslava a Vojtěcha – později svatého.

Česká kněžna, od roku 906 manželka přemyslovského knížete Vratislava I.

Narodila se kolem roku 890 jako dcera vládce kmene Stodoranů sídlících na území dnešního Braniborska. Pravděpodobně na důkaz přátelských vztahů byla provdána za bratra vládnoucího českého knížete. Podle legend byla pohankou a křest přijala formálně až před svatbou. S Vratislavem měla 5 nebo 6 dětí, z nichž dva synové (Václav a Boleslav) usedli postupně na knížecí stolec.

Po Vratislavově smrti roku 921 spravovala zemi za nezletilého syna Václava. Vztahy mezi kněžnou Ludmilou a kněžnou vdovou Drahomírou nebyly zrovna nejlepší a vyústily v konflikt dvou panovačných žen. Obyčejně se jejich spor vykládá jako zápas o další směr vývoje křesťanství v Čechách, orientaci východní, za kterou stála Ludmila, a orientaci západní, kterou prosazovala Drahomíra.

Nabízí se však i jiný výklad. Po Vratislavově smrti se Drahomíra, nespokojená s Václavovými učenecko-mnišskými sklony, snažila vtisknout výchově syna poněkud jinou podobu. Zdá se, že ti u pražského dvora, kteří přáli dosavadnímu stavu a vývoji věcí, tušili, že od Drahomíry hrozí nebezpečí. Proto ponechali správu země do Václavovy plnoletosti Drahomíře, ale Václava, formálně povýšeného na knížete, spolu s mladším bratrem Boleslavem svěřili na další vychování Ludmile. Údajně o tom rozhodlo kmenové shromáždění. Tímto zásahem se Drahomíra cítila uražena a ponížena jako matka i jako kněžna. Jak mohla vládnout, když budoucí kníže byl v rukou její tchýně. Nenechala si to dlouho líbit a po půl roce nechala Ludmilu zavraždit.

Po smrti kněžny Ludmily následovala krátká Drahomířina samovláda, ale už rok na to se ujal vlády její syn Václav, který v roce 922 dosáhl plnoletosti, 15 let.

Po Václavově vraždě se jako jeho věrná stoupenkyně Drahomíra právem obávala o svůj život, a proto uprchla kamsi do Charvát (východní Čechy či Slezsko), kde dožila ve vyhnanství snad na dvoře některé ze svých dcer provdaných do okolních knížectví.

Podle legendy se Drahomíra po zavraždění sv. Václava propadla do země v místech, kde je nyní Loretánské náměstí na Pražském hradě. Uvržení do pekla mělo být trestem za její podíl na smrti sv. Ludmily.

Jan Bauer Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014

Petr Charvát Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975

Jiří Mikulec Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012