Článek
Rodina
· první manželka: neznámého jména - byla vězněna knížetem Spytihněvem na hradě Lštění v době Vratislavova uherského exilu. Její žalářník Mstiš s ní, přes vysoký stupeň těhotenství, zacházel velice tvrdě. Mimo jiné ji na noc připoutával ke své noze, aby mu neutekla. Měsíc trvající vězení mladou ženu natolik vysílilo, že zemřela v roce 1056 na cestě za manželem do uherského exilu při předčasném porodu.
· druhá manželka: Adléta Uherská ( 1040 – 1062), dcera uherského krále Ondřeje I.
· syn: Břetislav ( ? - 1100), pozdější údělník Hradecka a český kníže Břetislav II.
· syn: Vratislav ( ? - 1061) zemřel v dětském věku
· dcera: Judita Přemyslovna ( 1058 – 1086), pozdější polská kněžna
· dcera: Ludmila ( - po 1100)
· třetí manželka: Svatava Polská ( 1046/48 – 1126), dcera polského knížete Kazimíra I.
· syn: Boleslav ( 1063 – 1091), pozdější olomoucký údělník
· syn: Bořivoj (1064 – 1124), budoucí český kníže Bořivoj II.
· syn: Vladislav ( 1065 – 1125), pozdější český kníže Vladislav I.
· dcera: Judita ( 1066 – 1108), budoucí manželka Wiprechta z Grojče
· syn: Soběslav ( 1075 – 1140), pozdější český kníže Soběslav I.
Zajímavosti
V Kosmově kronice se moc chvályhodného o Vratislavovi nedočteme. Kosmas Vratislava neměl v oblibě pro jeho letité spory s bratrem, pražským biskupem Jaromírem – Gebhartem. Jako církevní hodnostář Kosmas stranil Jaromírovi, což je pochopitelné. Dalším důvodem byla Vratislavova přízeň slovanským mnichům ze Sázavy, které pozval zpět do kláštera.
Spory Vratislava a Jaromíra započaly hned v roce 1061, kdy nechal Vratislav Jaromíra násilím vysvětit na kněze, aby tak splnil přání otce, třebaže Jaromír o církevní dráhu nestál. Ihned po vysvěcení Jaromír se svou družinou odjel do Polska užívat si světských radovánek. Po smrti pražského biskupa se však vrátil, aby se ujal biskupského úřadu. Spory se tak rozhořely znovu a bratři se nemohli ani vystát. Vratislav dokonce přenesl své sídlo na Vyšehrad, aby Jaromíra nemusel vůbec potkávat. Jaromír zejména protestuje proti vzniku olomouckého biskupství, které vzniklo odtržením od pražské diecéze, Vratislav II. jeho protestů vyhoví a olomoucké biskupství v roce 1085 zruší, aby ho opět o tři roky později, v roce 1088 obnovil. Jedním z důsledků Vratislavových a Jaromírových konfliktů a rozepří je pak i založení vyšehradské kapituly, která je svěřena k bezprostřední ochraně papežské kurii a je tedy vyčleněna z pravomoci biskupa, Jaromíra.
Vratislav se bezpočtukrát vyznamenal na poli válečném a bylo to vždy na straně císaře Jindřicha IV. Projevil tak zásadovost v tehdejších dobách zcela nezvyklou. Okolnosti blízkého vztahu Vratislava a Jindřicha nejsou dnes známy, ale nelze je vysvětlovat pouze odkazem na lenní pouto knížete k císaři.
Je pozoruhodné, že při aktivní podpoře císaře se Vratislav dovedl vyvarovat konfliktu s papežem Řehořem, zarytým Jindřichovým nepřítelem. Dokonce se zdá, že se papež snažil Vratislava poněkud naklonit. Dosvědčuje to propůjčení práva nosit biskupskou mitru, i když za slib odváděl římské kurii roční poplatky. Smysl tohoto vyznamenání není dosud objasněn, ale důsledkem je to, že mitra spolu s královskou čelenkou od té doby tvoří českou královskou korunu.
Vratislavovi I., prvnímu českému králi, vložil korunu na hlavu sám Jindřich IV. v Mohuči v dubnu roku 1085. Kromě titulu krále českého se Vratislav stal i titulárním králem polským, ovšem bez jakékoliv výkonné moci. Vratislav o titul polského krále neusiloval, důvody, proč se tak stalo, byly dva. Prvním byla skutečnost, že Polsko bylo bez krále a korunovační klenoty byly v úschově v říšské pokladnici. Druhým důvodem byly nedokončené české odznaky královské moci, a tak císař Jindřich ke korunovaci použil klenoty polské, které měl k dispozici. Korunovace v Čechách se konala až 15. června 1086, kdy trevírský arcibiskup korunoval v Praze celý královský pár.
Po korunovaci císař Vratislava zbavil povinnosti poplatků říši a jedinou povinností zůstalo zúčastňovat se tzv. císařské jízdy spolu s 300 ozbrojenci. Koruna jej učinila v hierarchii říšských hodností nejvýznamnější autoritou hned po císaři, čímž vzrostla Vratislavova mezinárodní autorita. Zůstal však nadále vazalem německého krále – císaře.
Vratislav zemřel po pádu z koně na lovu 14. ledna 1092. Pochován byl podle svého přání na Vyšehradě vedle své druhé manželky
Korunovace Vratislava II.
Zdroje:
Jan Bauer, Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014
Petr Charvát, Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007
Zdeněk Fiala, Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975
Jiří Mikulec, Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007
Antonín Polách, Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008
Josef Žemlička, Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986
Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011
časopis History revue ročník 2011-2014
časopis Akta History ročník 2010-2012
