Nevšední průvodce rodokmenem Přemyslovců: Boleslav II. Pobožný a Emma

· 932 narozen pravděpodobně ve Staré Boleslavi

· 972 po otcově smrti se ujímá vlády

· 973 zřízení pražského biskupství

· 973-974 uzavřel spojenectví s bavorským vévodou Jindřichem Svárlivým proti císaři Otovi II.

· 975-977 vpády císařských vojsk do Čech

· 978 smíření Boleslava II. s císařem Otou II.

· 981 území pod vládou Přemyslovců je zmenšeno o Červenou Rus, kterou zabírá Kyjevský kníže Vladimír

· 982 počátek neshod s biskupem Vojtěchem

· 984 opětovné spojenectví s Jindřichem Svárlivým

· 985 ztráta Míšně

· 990 ztráta Slezska ve prospěch Polska

· 992 účast na tažení císaře Oty III. proti polabským Slovanům

· 993 založení prvního mužského kláštera – benediktýni v Břevnově

· 28.září 995 vyvraždění Slavníkovců v Libici

· 7.únor 999 umírá na Pražském hradě

Dodnes zůstává utajena přesná identita Boleslavových manželek. Předpokládá se, že byl ženat několikrát, pravděpodobně dvakrát, ale možná i třikrát. O Boleslavovi víme, že měl čtyři syny, kdo byly matky těchto chlapců, je stále záhadou. Proto se musí hledět na následující údaje pouze jako na nejpravděpodobnější.

· první manželka: Adivea ( ? - ? ) snad dcera anglosaského krále Ethelstana, její jméno se objevuje pouze na několika mincích a její existence je sporná

· syn: Boleslav (965 –1037) budoucí český kníže Boleslav III.

· druhá manželka: možná pouze souložnice neznámého jména

· syn: Jaromír ( ? – 1035) budoucí český kníže

· třetí manželka: Emma ( ? - ? ), snad burgundská nebo italská princezna

· syn: Oldřich ( ? – 1034) budoucí český kníže

· syn: Václav – zemřel v dětském věku

Přízvisko Pobožný dal druhému Boleslavovi na knížecím stolci opět až kronikář Kosmas, který ho stavěl jako protipól jeho ukrutného otce. Kronikář se kvůli tomu uchýlil i k vědomé manipulaci s fakty, když Boleslava I. nechal zemřít o 5 let dříve, aby jednání o zřízení pražského biskupství mohl připsat až jeho synovi.

Boleslav při sporech v Říši mezi císařem Otou II. a bavorským vévodou Jindřichem Svárlivým dvakrát vsadil na Jindřicha a pokaždé na to doplatil. Mezi tím se ovšem snažil i o přízeň císaře. Z tohoto důvodu byl Boleslav v Říši vnímán jako převlékač kabátů a zrádce, čímž ztratil tvář i před svojí družinou.

Důsledkem Boleslavovy nespolehlivosti byla naprostá nečinnost císaře Oty II., když polský král Boleslav Chrabrý zabral pro sebe celé Slezsko a další území dříve patřící k Čechám.

Při mužském klášteře v Břevnově Boleslav nechal zřídit i první školu na našem území. Pravděpodobně se zde vzdělávali pouze kněží.

Podle všeobecně známých poznatků dal příkaz k masakru Slavníkovců sám Boleslav, i když se ho osobně neúčastnil. Nové bádání přineslo i nové domněnky. Podle nich dal Boleslav slavníkovskému vládci Soběslavovi slib, že jeho rod ochrání při Soběslavově účasti na výpravě proti pohanským Slovanům. Slib však nedodržel (možná záměrně) a Slavníkovce vyvraždili Vršovci jako krevní mstu.

Boleslav zemřel podle nejnovějších výzkumů pravděpodobně na arteriosklerózu doprovázenou trombózou mozkových cév. Protože u této choroby dochází i k závažným psychickým změnám, k agresivním stavům a úbytku intelektu, může to být i jedna z příčin krutého vyvraždění Slavníkovců.

Původem italská princezna, dcera italského krále Lothara II. a svaté Adléty Burgundské. Byla poslední západofranskou královnou a jako manželka Boleslava II. českou kněžnou.

Narodila se pravděpodobně v roce 948. V raném dětství byla se svou matkou vězněna Berengarem Ivrejským, pozdějším italským králem, na hradě Garda. S matkou uprchla tajně vyhloubenou chodbou a dostala se na hrad Canosa. Obě ženy vysvobodil císař Ota I. a vzal je ke svému dvoru. Adlétu si vzal za manželku a Emma byla provdána roku 966 za předposledního západofranského krále z dynastie Karlovců – Lothara I.

V době trvání manželství byla nařčena švagrem z cizoložství. Následný církevní proces ji však očistil a bratr jejího manžela byl vyhnán ode dvora.

Po smrti svého manžela zažila krátkou vládu svého syna Ludvíka V., se kterým se kvůli odlišnému politickému směřování ve zlém rozešla. Po jeho smrti byla Emma v nastalých zmatcích uvězněna. Svobody se dočkala až po roce, a to díky bavorskému vévodovi Jindřichovi II. Svárlivému. Zvolila pak cestu nového života s panovníkem země dostatečně vzdálené od Francie, kde jí hrozilo stálé nebezpečí. Roku 988 či 989 se provdala za Boleslava II., s nímž měla nejméně jednoho syna.

V nové vlasti, kde byl dobře znám její původ, byla Emma vysoce ctěna a vážena. Brzy se stala zbožnou šiřitelkou kultu sv. Václava, a to jí na vážnosti ještě přidalo.

V Čechách dostala na své zaopatření mimo jiné i důležité přemyslovské hradiště Mělník. Boleslav ji taktéž potvrdil mincovní právo ražby vlastních denárů s královským titulem EMMA REGINA. Denáry jsou v opisu podobné těm, které ve Francii razila právě Emma Italská. Poněvadž vysoký titul královny směla používat pouze panující či ovdovělá královna, svědčí i tato skutečnost o jejím původním postavení královny.

Po smrti Boleslava II. odešla Emma roku 1001 s princi Jaromírem a Oldřichem do bavorského exilu ke dvoru budoucího císaře Jindřicha II. Na bavorském dvoře mohla Emma velmi dobře intervenovat ve prospěch přemyslovských princů Jaromíra a Oldřicha, které ohrožoval kníže Boleslav III. Ryšavý či polský král Boleslav Chrabrý.

V téže době vznikl na její podnět v Německu i slavný Wolfenbüttelský kodex, který ji ukazuje jako kajícnici před sv. Václavem a Kristem. Tato kniha měla být i jakýmsi prostředkem k zapůsobení na Jindřicha v české věci a k prosazení jejích zájmů. Král Jindřich II. v roce 1004 tak i působením Emmy umožnil Jaromírovi válečným tažením návrat do Čech a ujmutí se vlády. Po nástupu Jaromíra na český trůn se vrátila do Mělníka, kde pobývala až do své smrti 2.listopadu 1006. Pohřbena byla zřejmě na Pražském hradě. Právě tam bylo hlavní přemyslovské pohřebiště a i jiní členové dynastie, pokud zemřeli mimo dvůr, byli do Prahy přiváženi. Kronikář Kosmas k jejímu skonu napsal: „Kněžna Hemma, perla ženského pohlaví, zimnicí byvše zachvácena, vyproštěna byla z pout tělesných. Její náhrobní nápis s těmito verši buď jsem viděl, nebo se pamatuji, že jsem viděl zapsán: Hemma tu leží, hle, pouhý prach, jež byla jak gemma.“

Zdroje:

Jan Bauer Skrytá tvář českých dějin nakl. ČAS 2014

Petr Charvát Zrod českého státu nakl. Vyšehrad 2007

Zdeněk Fiala Přemyslovské Čechy nakl- SVOBODA 1975

Jiří Mikulec Královská trilogie OTTOVO NAKLADATELSTVÍ 2007

Antonín Polách Zločiny českých králů nakl. Rybka Publishers 2008

Josef Žemlička Století posledních Přemyslovců nakl. Panorama 1986

Josef Žemlička Přemysl Otakar II. : Král na rozhraní věků nakl. Lidové noviny 2011

časopis History revue ročník 2011-2014

časopis Akta History ročník 2010-2012