Pět dcer Karla IV.: Příběhy princezen, které psaly evropské dějiny

Česká princezna, sňatkem uherská a chorvatská královna, dcera krále Karla IV. Lucemburského a jeho první manželky Blanky z Valois.

Markéta se narodila 25. května roku 1335 na hradě Křivoklát, kde její rodiče v době soupeření s královnou Beatrix pobývali. Pokřtěna byla po své prabábě Markétě Brabantské.

Už ve dvou letech se stala objektem lucemburské sňatkové politiky, když byla roku 1337 zasnoubena se savojským hrabětem. Zásnubní smlouva však byla zrušena. Důvod zrušení jsem nevypátral.

Roku 1338 dohodl Karel IV. Markétin budoucí sňatek s uherským následníkem Ludvíkem s tím, že Markéta půjde na vychování na uherský dvůr. 8. července 1342 Karlův přítel, čerstvě zvolený papež, Kliment VI. vydal souhlas s tímto dynastickým sňatkem a Ludvík Uherský, již jako král, sňatkový závazek potvrdil s tím, že svatba bude uskutečněna, až Markéta dovrší jedenácti let. Ke svatbě samotné došlo v rozmezí let 1346 - 1348. Manželství nemělo dlouhého trvání, Markéta zemřela v Budíně během morové epidemie 7.září 1349 ve svých 14 letech pravděpodobně na mor. Pochována byla v královské hrobce ve Stoličném Bělehradu.

Česká princezna, sňatkem rakouská, štýrská, korutanská vévodkyně, tyrolská hraběnka a braniborská markraběnka. Dcera krále Karla IV. a jeho první manželky Blanky z Valois.

Kateřina se narodila jako druhá dcera krále Karla IV. 19. srpna 1342 v Praze. Jen pár měsíců po narození byl otcem domluven její sňatek se synem rakouského vévody Rudolfem IV. Habsburským. Smlouva mezi Lucemburky a Habsburky, ve které se oba rody zavazují, že v případě úplného vymření po meči přechází vláda na druhý rod, byla potvrzena 5. června 1348 na společném jednání v Brně.

13. července 1353 byl uzavřen symbolický sňatek mezi jedenáctiletou Kateřinou a čtrnáctiletým Rudolfem. Skutečná svatba se konala až 13. července 1357 v Praze. Kateřina měla být bohatě vybavena věnem. Ovšem jeho vyplácení se stalo několikrát jádrem sporu mezi Rudolfem a Karlem IV., které diplomatická Kateřina musela rovnat. Rudolf IV. byl velice ambiciózní a jasně dával najevo, že hodlá vlastní rod povznést. Stále jakoby soutěžil s Karlem IV. Neváhal při tom použít jasná falza, což vedlo k dalším roztržkám mezi tchánem a zetěm, které musela Kateřina mírnit. I když manželství nebylo nešťastné, zůstalo bezdětné.

V červenci 1365 se Kateřina stává vdovou a vrací se na pražský královský dvůr, kde dělá společnici královně Alžbětě Pomořanské. Učí ji českému jazyku, seznamuje s českým prostředím. Obě ženy si jsou natolik blízké, že se mezi nimi vytvořil lesbický vztah. král Karel IV., otec jedné a manžel druhé, o vztahu věděl a dokonce mu i přál.

Přítomnost ovdovělé dcery na pražském dvoře hodlal její otec využít k dalšímu dynastickému sňatku. Za necelý rok se mladá vdova Kateřina vdává podruhé, a to za neschopného, neatraktivního braniborského markraběte Otu V. Bavorského, zvaného Líný, z rodu Vittelsbachů. 19. března roku 1366 se v Praze konala dvojitá svatba, při níž se Kateřina stala ženou braniborského markraběte a její nevlastní sestra Alžběta si brala Albrechta Habsburského, bratra zemřelého vévody Rudolfa IV.

Manželství Oty a Kateřiny moc šťastné nebylo, Ota se často věnoval jiným ženám a Kateřina jezdila zase často do Prahy za svou Alžbětou. Po připojení Braniborska a Lužice k českým zemím manželé trvale sídlili v Mnichově. Manželství bylo bezdětné, na které straně byla vina, už asi nezjistíme, ale Ota Braniborský vyčítal Karlovi IV. že mu předhodil neplodnou dceru, aby tak regulérně zdědil Braniborsko.

V listopadu 1379 Kateřina ve svých 37 letech ovdověla podruhé. V zájmu svých nevlastních bratrů se vzdala titulu braniborské markraběnky a uchýlila se na hrad Perchtoldsdorf poblíž Vídně, který byl útočištěm ovdovělých rakouských kněžen.

Zde také Kateřina 26. dubna 1395 zemřela jako stará bezdětná žena. Podle kronik měla být pochována po boku svého manžela Rudolfa ve vídeňském sv. Štěpánu, ovšem její sarkofág je prázdný.

Podle jiné verze byla Kateřina po smrti převezena do Prahy a je pohřbena v kostele sv. Jakuba v minoritském klášteře na Starém Městě Pražském.

Česká princezna, rakouská vévodkyně, dcera císaře Karla IV. a jeho třetí manželky Anny svídnické.

Alžběta se narodila v Praze 19. března 1358. V dětství byla zasnoubena se synem Ludvíka Bavora Otou V. z rodu Vittelsbachů. Smlouva však byla zrušena a Ota si nakonec vzal za manželku Kateřinu, ovdovělou nevlastní sestru Alžběty. Tato záměna Otovi vyhovovala, neboť u starší Kateřiny se mohl spíše dočkat dědice. Spokojený byl i císař Karel IV., protože mladá vdova rychle ztrácela na sňatkovém trhu svou cenu.

Krátce po svatbě Oty a Kateřiny si Alžběta roku 1366 vzala za manžela rakouského vévodu Albrechta III. Habsburského, bratra prvního manžela sestry Kateřiny. V době sňatku bylo Alžbětě 8 let a ženichovi šestnáct let . Znovu se tak obnovily smlouvy uzavřené mezi rody v době trvání manželství Rudolfa a Kateřiny. Alžběta zemřela velice vrzy, již ve svých 15 letech 19. září roku 1373 ve Vídni. Příčina smrti tak mladé ženy není známa. Pochována byla v kartuziánském klášteře Gaming v rodovém pohřebišti Habsburk.

Česká princezna, sňatkem anglická královna. Byla dcerou císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. V evropských dějinách je známější jako Anna Česká.

Anna se narodila 11. května roku 1366 v Praze. Otec jí už v dětství dvakrát zasnoubil. Poprvé s Albrechtem z Wittelsbachu, podruhé s Fridrichem, synem míšeňského markraběte. Z obou plánovaných sňatků sešlo. Pro Karla IV. bylo politicky výhodnější spojenectví s Anglií, a tak se zrodil plán provdat dceru Annu za mladého anglického krále Richarda II. Plantageneta.

Než skončilo vyjednávání, císař Karel IV. zemřel, ale nový král, Annin polorodý bratr Václav IV., otcův záměr splnila de facto Annu do Anglie prodal za 20 tisíc florinů (dnešních asi 4. mil. Liber). Jednání za českou stranu vedl kardinál Pileus de Prata, jehož úkolem nebylo jen provdat Annu, ale především uzavřít politický svazek mezi Richardem II. a Václavem IV. Jak velký zájem měla Anglie na tomto svazku, svědčí vyplacení již uvedené sumy za českou princeznu, kterou navíc přijali bez věna a dalších diplomatických výhod.

Do nové vlasti se patnáctiletá Anna vydala s doprovodem v říjnu roku 1381. Ovšem ve Francii nastaly komplikace. Francie byla s Anglií ve válečném stavu a budoucí anglická královna byla ceněným rukojmím. Anna byla nějakou dobu ve Francii vězněna. Volnou cestu jí zajistila intervence jejího strýce lucemburského vévody Václava., který měl s francouzským dvorem dobré vztahy.

V prosinci 1381 dorazila Anna do Calais, které bylo už anglickým územím. Zde ji přivítal králův polorodý bratr John Holland, pozdější vévoda z Exeteru. Po příjezdu do Anglie se Anny ujal králův strýc Jan z Gentu, vévoda z Lancasteru. Svého manžela spatřila poprvé až 18. ledna 1382 v Londýně. O dva dny později, 20. ledna 1382, se konala svatba a 22. ledna 1382 byla Anna korunována na anglickou královnu.

Pokud si dovolíme pustit uzdu fantazii a trochu spekulovat s historickými fakty, mohla cesta do Anglie a první dny v nové vlasti probíhat i takto: V říjnu 1381 se princezna Anna vydala s obrovským doprovodem ke svému strýci do Bruselu. Zde musí nějakou dobu počkat, protože na moři hlídkují francouzské lodě. Francie totiž stále neví, zda na ní neušili Lucemburkové boudu. V Bruselu se učenlivá Anna vzdělává, zdokonaluje se ve francouzštině, oficiálním jazyku anglického dvora. Samotnou angličtinu si Anna osvojí až v Londýně.

Koncem roku je Anna vypravena do Calais, kde se 20. prosince za bouře nalodí. Cestu v bouři přečká jen s lehkou mořskou nemocí a za mohutného vlnobití se vylodí v Doveru. Prudký vichr, vlny a déšť potopí všechny lodě i s cennými zavazadly české princezny. Možná se jen zavazadla ztratila jako výkupné za Annin život.

Podle oficiálních zpráv přivítal v přímořském Leedsu budoucí královnu vévoda Jan z Lancasteru. V jeho společnosti a na jeho dvoře Anna strávila Vánoce, teprve pak měla být dopravena do Londýna. Ovšem zamilovaný král Richard nevydržel a na zapřenou se vydal za Annou do Leedsu, kde poznal, že ji opravdu miluje a ona poznala tajemství tělesné lásky. Oba jen zářili štěstím. A při prvním oficiálním setkání v Londýně Annu přivítal šťastný a láskyplný král a následujícího dne se konala velkolepá svatba a po obřadu je manželství naplněno i oficiálně. K této druhé, romantičtější verzi Annina vstupu do Anglie mě vedou nelogičnosti záznamů v historických pramenech.

Mladí královští manželé (oběma bylo v době sňatku 15 let) našli v sobě zalíbení. A tak sňatek uzavřený jako akt vysoké evropské politiky se stal nerozlučným svazkem dvou vzájemně se

milujících lidí. Vzájemný vztah prohlubovala kromě podobných povahových vlastností i harmonie v otázkách náboženství a podobný výtvarný a literární vkus. Manželé žili v nádheře a luxusu. A třebaže byl Richard II. v důsledku války s Francií zadlužen až po uši, nechal pro Annu ušít šaty posázené diamanty oceňované na třicet tisíc hřiven stříbra. O hýřivé rozmařilosti královského páru svědčí i 300 lidí zaměstnaných jen v královské kuchyni.

Manželství trvalo 12 let, ale nenarodilyse z něj žádné děti. Tato skutečnost podkopávala Anně u královského dvora pozici. Aby svým odpůrcům trochu ustoupila, musela poslat zpět do Čech větší část svého doprovodu, aby Anglii zbytečně nevyjídali. S doprovodem se zásluhou královny Anny do Čech dostalo učení Johna Viklefa, na kterém stavěl své učení Jan Hus.

Původně Annu v Anglii nevítali s nadšením a westminsterský kronikář o ní dokonce napsal, že je odpadem na sňatkovém trhu (nic Anglii nepřinesla a ještě za ni museli zaplatit a jako žena mohla i za bezdětnost královského páru).

Postupem času si díky své laskavé povaze získala všeobecnou oblibu a angličtí poddaní jí začali říkat Good Qeen Anne.

Spokojeného života si Anna moc dlouho neužila. Ve svých 28 letech podlehla 7.června1394 na hradě Sheen poblíž Richmondu (oficiálně) morové epidemii.

Ve skutečnosti se dodnes neví nic o příčině smrti královny Anny. Po velkolepém pohřbu byla pochována v londýnském Westminsteru a její hrob je dodnes poutním místem.

Po její smrti Richard ztratil duševní rovnováhu (v záchvatu žalu rozbil všechen nábytek v Annině úmrtní komnatě). Posléze se vrhl do předem prohraných bojů s domácí opozicí, což vedlo k jeho sesazení a následné smrti.

Česká princezna, sňatkem braniborsko-kulmbašská markraběnka, dcera císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské

Markéta, nejmladší dcera císaře Karla IV., se narodila v Praze 29. května 1373. Jméno dostala na památku po otcově babičce Markétě Brabantské.

Díky otcově smyslu pro splétání důmyslných politických dohod byla ještě nenarozená Markéta zaslíbena rovněž nenarozenému synovi norimberského purkrabího Fridricha. Karel tak chtěl odčinit plánované a poté zrušené sňatky svých synů Václava a Zikmunda s příslušnicemi rodu Hohenzollernů. Sňatek dvou pubertálních dětí Markéty a Jana se uskutečnil roku 1387 v Norimberku. Po té, co se Jan stal roku 1398 spoluvládcem braniborské marky,manželé přesídlili do Plessenburgu. O dalších životních osudech Markéty se mi nepodařilo nic vypátrat. Z manželství vzešla pouze jedna dcera, Alžběta, pozdější Würtenberská vévodkyně, která se narodila na přelomu let 1391/92.

Markéta zemřela z neznámých příčin během své návštěvy u bratra Zikmunda v Budíně 4. června roku 1410. Pochována byla v Budíně.

Zdroje:

1) LUCEMBURKOVÉ, ČESKÁ KORUNA UPROSTŘED EVROPY

František Šmahel, Lenka Bobková ve spolupráci s Pavlínou Maškovou nakladatelství Lidové noviny 2012

2) ZLOČINY ČESKÝCH KRÁLŮ

Antonín Polách nakladatelství Rybka 2008

3) KRÁLOVSKÁ TRILOGIE

Jaroslav Čechura, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Jiří Mikulec Ottovo nakladatelství 2010

4) KAREL IV. ŽIVOT A DÍLO

Jiří Spěváček nakladatelství Svoboda 1979

5) VÁCLAV IV.

Jiří Spěváček nakladatelství Svoboda 1986

6) LUCEMBURSKÁ EPOPEJ I. II.

Vlastimil Vondruška nakladatelství MOBA 2022

7) LUCEMBURKOVÉ. POZDNĚ STŘEDOVĚKÁ DYNASTIE CELOEVROPSKÉHO VÝZNAMU

Hoensch K. Jörg nakladatelství Argo, Praha 2003

8) časopisy:

HISTORY REUVE, HISTORY REVUE SPECIAL, AKTA HISTORY ROČNÍKY 2011 - 2017