Pět princezen, pět osudů a jedna mocná dynastie

Dcery panovníků v 16. století nevyrůstaly jen pro život u dvora. Jejich sňatky byly součástí evropské politiky a mohly ukončit spor, potvrdit spojenectví nebo přinést dynastii nový nárok. Pět dcer Ferdinanda I. a Anny Jagellonské se proto ocitlo v Bavorsku, Polsku i na dvorech severní Itálie. Každá se s přidělenou rolí vyrovnala jinak.

Dcery jako součást habsburské politiky

Ferdinand I. a Anna Jagellonská měli patnáct dětí. Jejich potomci spojovali habsburský dvůr s významnými evropskými rody a upevňovali postavení dynastie ve Svaté říši římské i za jejími hranicemi. U princezen se očekávala zbožnost, jazykové vzdělání, reprezentace rodu a především připravenost přijmout sňatek, o němž rozhodovala rodinná politika.

Anna, Kateřina, Eleonora, Barbora a Johana měly společný původ, jejich životní příběhy se však výrazně lišily. Jedna pomáhala proměnit Mnichov v centrum renesanční kultury, jiná prožila nešťastné manželství s polským králem. Další nalezly poměrně klidné zázemí v Mantově a Ferraře, zatímco nejmladší Johana čelila osamělosti na medicejském dvoře ve Florencii.

Anna Habsburská a kulturní vzestup Bavorska

Anna se narodila 7. července 1528 v Praze jako třetí dítě Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Už v dětství byla dvakrát zasnoubena, oba zamýšlení ženichové však zemřeli dříve, než se mohl sňatek uskutečnit. V červenci 1546 se v Řezně provdala za stejně starého Albrechta, pozdějšího bavorského vévodu Albrechta V. Sňatek měl zmírnit napětí mezi Habsburky a Wittelsbachy a stal se důležitým spojením obou dynastií.

Po Albrechtově nástupu na bavorský trůn roku 1550 žili manželé v Mnichově. Oba podporovali umění, hudbu a vzdělanost. Jejich dvůr hostil skladatele Orlanda di Lassa i malíře Hanse Mielicha a za jejich vlády se rozvíjely sbírky, z nichž později vyrostla Bavorská státní knihovna. Anna zároveň podporovala katolickou církev a přísně katolickou výchovu svých potomků.

Manželé měli sedm dětí, z nichž pět dosáhlo dospělosti. Jejich dcera Marie Anna se později provdala zpět do habsburského rodu a syn Vilém V. se stal bavorským vévodou. Po Albrechtově smrti roku 1579 vedla Anna vlastní dvůr v mnichovské rezidenci. Zemřela v říjnu 1590 a byla pohřbena ve Frauenkirche v Mnichově.

Kateřina Habsburská na polském trůně

Kateřina se narodila 15. září 1533. V šestnácti letech se provdala za mantovského vévodu Františka III. Gonzagu. Mladé manželství však trvalo jen několik měsíců. František v únoru 1550 zemřel a Kateřina se jako velmi mladá vdova vrátila k rodině.

Jejím druhým manželem se roku 1553 stal polský král a litevský velkokníže Zikmund II. August. Sňatek byl politicky citlivý: královou první manželkou byla Kateřinina starší sestra Alžběta. Vztah manželů byl od počátku komplikovaný a očekávaný dědic nepřišel. Roku 1554 Kateřina oznámila těhotenství, žádný porod však není doložen. Historikové proto připouštějí potrat, zdravotní komplikaci i nepravé těhotenství; tvrzení o narození a úmrtí dcery není spolehlivě potvrzeno.

Zikmund se později snažil dosáhnout zrušení manželství, ale papež k němu nedal souhlas. Kateřina opustila Polsko v říjnu 1566 a poslední roky prožila v Linci. Zajímala se o historii, malířství a tanec a podporovala umění. Zemřela 28. února 1572 a její ostatky byly nakonec uloženy v klášteře svatého Floriána u Lince.

Eleonora Habsburská klidnější osud v Mantově

Eleonora se narodila 2. listopadu 1534 ve Vídni. Už jako dítě figurovala v několika sňatkových plánech, které ztroskotaly zejména na náboženských a politických rozdílech mezi katolickými Habsburky a protestantskými dvory. Nakonec se roku 1561 provdala za mantovského vévodu Viléma Gonzagu.

Také tento sňatek měl jasný politický význam. Vilémovi přinášelo spojení s císařským rodem prestiž a podporu jeho snah o povýšení Montferratu na vévodství. Přes politické pozadí je jejich soužití popisováno jako klidné. Narodily se jim tři děti: syn Vincenc a dcery Markéta a Anna Kateřina.

Vilém si cenil Eleonořiných diplomatických schopností. Roku 1567 ji vyslal do Casale Monferrato, aby se pokusila uklidnit nepokoje, mise však nebyla úspěšná a vévodkyně se ocitla v nebezpečí. Po manželově smrti roku 1587 učinila slib cudnosti a zbytek života strávila jako vdova v Mantově. Zemřela 5. srpna 1594.

Barbora Habsburská vévodkyně, která pomáhala sirotkům

Barbora se narodila 30. dubna 1539 ve Vídni. Po smrti matky vyrůstala spolu s několika sestrami v Innsbrucku, kde získala přísně katolickou výchovu. Dobové zprávy se v hodnocení jejího vzhledu rozcházejí, mnohem podstatnější však byla její zbožnost a důraz na dobročinnost.

V prosinci 1565 se ve Ferraře provdala za ovdovělého vévodu Alfonse II. d’Este. Sňatek měl oslabit francouzský vliv na rod d’Este. Přestože šlo o politické spojení, manželství je popisováno jako harmonické. Zůstalo však bezdětné.

Když Ferraru v letech 1570 a 1571 zasáhla ničivá zemětřesení, Barbora pomáhala obyvatelům a ujala se dívek, které přišly o rodiče. Pro osiřelé dívky založila zařízení známé jako Conservatorio delle orfane di Santa Barbara. Sama byla dlouhodobě nemocná a 19. září 1572 zemřela ve třiatřiceti letech na tuberkulózu. Mezi poddanými po sobě zanechala pověst milosrdné vévodkyně.

Johana Habsburská ve stínu medicejského dvora

Nejmladší z pětice, Johana, se narodila 24. ledna 1547 v Praze. Její matka Anna Jagellonská zemřela tři dny po porodu. Johana vyrůstala převážně v Innsbrucku, dostalo se jí rozsáhlého vzdělání a naučila se několik jazyků. Roku 1565 byla provdána za Františka Medicejského, syna toskánského vévody Cosima I.

Spojení s císařskou rodinou dodalo Medicejským mimořádnou prestiž, Johaně však florentský dvůr mnoho štěstí nepřinesl. S manželem si nebyli blízcí a František udržoval dlouholetý vztah s Biancou Cappello. Johana porodila osm dětí; mezi nimi byla i Marie Medicejská, budoucí francouzská královna. Dětství však přežila jen část potomků a jediný syn Filip zemřel ještě jako dítě.

V dubnu 1578, během dalšího těhotenství, Johana předčasně porodila syna, který krátce nato zemřel. Sama zemřela 11. dubna na následky těžkého porodu a ruptury dělohy. Pozdější pověsti obviňovaly Františka a Biancu z otravy nebo úmyslně způsobeného pádu, moderní zkoumání ostatků však podporuje vysvětlení spojené s porodními komplikacemi. Johana byla pohřbena v medicejské bazilice San Lorenzo ve Florencii.

Pět životů v službách jedné dynastie

Příběhy pěti sester ukazují, že označení „habsburská sňatková politika“ skrývá velmi rozdílné lidské osudy. Anna našla v Bavorsku prostor pro kulturní a náboženské působení. Eleonora a Barbora si získaly respekt na severoitalských dvorech. Kateřina doplatila na tlak po narození dědice a rozpad královského manželství. Johana žila ve stínu manželovy milenky a zemřela po jednom z mnoha nebezpečných porodů.

Jejich manželství propojila Habsburky s Wittelsbachy, Jagellonci, Gonzagy, rodem d’Este a Medicejskými. Princezny tak nebyly pouhými postavami v rodokmenech. Přenášely mezi dvory kulturní zvyklosti, umělecké podněty, náboženské postoje i politické kontakty. Právě v tom spočíval jejich skutečný význam pro Evropu 16. století.

Zdroje:

Gabriele Hasmann, ROMANTIČTÍ HABSBURKOVÉ vydavatelství Víkend s.r.o. 2017

Brigitte Hamannová, HABSBURKOVÉ. životopisná encyklopedie, Knižní klub 1996

Francis Rapp SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ NÁRODA NĚMECKÉHO, Paseka 2007

Brenda Ralph Lewisová, TEMNÁ HISTORIE KRÁLŮ A KRÁLOVEN EVROPY Brána a.s. 2010

Ervín Hrych, VELKÁ KNIHA EVROPSKÝCH PANOVNÍKŮ Regia s.r.o. 2015

Vladimír Mertlík HABSBURKOVÉ, nelehká samota trůnu, ČT 2017

Časopis HISTORY REVUE SPECIAL

Časopis AKTA HISTORY