Článek
Mládí a první světová válka
Narodil se 1. února 1889 v Praze. Po absolvování státního gymnázia na Královských Vinohradech studoval na Karlově univerzitě. V roce 1912 nastoupil službu v rakousko-uherské armádě u pěšího pluku 11. Absolvoval školu jednoročních dobrovolníků. U pluku působil jako velitel čety. Po vypuknutí první světové války byl se svým plukem odeslán na Balkán, kde se účastnil bojů se Srby. 12. prosince 1914 byl zajat. Zpočátku pobýval v zajateckých táborech v Srbsku, ale když bylo Srbsko na podzim 1915 obsazováno vojsky Centrálních mocností, byl spolu s dalšími zajatci evakuován. Srbská armáda spolu s civilním obyvatelstvem a taktéž se zajatci začala opouštět svoje území, aby se přes Albánii dostala na dohodové lodě, které by je přepravili na Soluňskou frontu, kde pokračovali boje. Tomuto pochodu se říká Srbská Golgota. Řada lidí během cesty zemřela hladem nebo nemocemi. Vzpomínky účastníků bývají děsivé. Antonín Basl naštěstí pochod přes Albánii přežil. Jako zajatec byl převezen do italského zajateckého tábora.
V legiích
V zajateckém táboře se přihlásil do československých legií. Ty v Itálii vznikly až na jaře 1918. Antonín Basl byl odeslán jako výzvědčík k 4. italské armádě, která operovala mezi řekami Brentou a Piavou. V řadách výzvědčíků se účastnil řady nebezpečných akcí. Výzvědčíci měli za úkol provádět průzkum a agitaci na Slovany v rakousko-uherské armádě. V podstatě to samé, co dělali příslušníci České družiny v Rusku. Jak příslušníci České družiny, tak i výzvědčíci v Itálii byli velmi kladně hodnoceni. Výzvědčíci se účastnili i menších útočných akcí ve spolupráci s italskými jednotkami. Antonín Basl v legiích dosáhl hodnosti majora.
V boji o hranice republiky
28. října 1918 došlo k vyhlášení Československé republiky. Legionářům se splnilo to, za co bojovali. Ovšem nová republika měla hned od počátku kolem sebe nepřátele. Začalo sice vznikat domácí vojsko, ale bylo jasné, že legionářské jednotky z Itálie a Francie se budou muset co nejrychleji dostat do vlasti. Od listopadu 1918 začalo obsazování Slovenska, které připadlo novému Československému státu. Zpočátku jej obsazovali jednotky domácího vojska, ke kterým se následně přidaly legionářské jednotky. V lednu 1919 bylo celé území Slovenska obsazeno. V březnu 1919 se v Maďarsku chopili vlády komunisté, kteří rozjeli kampaň za znovuzískání ztraceného území. 1. května 1919 zaútočili bolševici na Komárno, které bylo obsazeno československými legionáři pod velením Antonína Basla. Basl během boje přivolal posily, se kterými podnikl protiútok. Bitva nakonec skončila československým vítězstvím.
Služba republice
Po skončení bojů na Slovensku působil Basl na Hlavním štábu v Praze. V roce 1927 se stal zástupcem velitele pěšího pluku 38 v Berouně. Mezi lety 1927 – 1930 působil jako přednosta 5. oddělení Hlavního štábu v Praze. Od roku 1930 do roku 1932 byl velitelem pěšího pluku 24 ve Znojmě. Poté nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu, kde působil zprvu jako zástupce velitele, později jako velitel. V roce 1936 byl povýšen na brigádního generála. Tohoto statečného muže, který přežil hladový pochod Albánií, a i boje na frontě, nakonec skolila srdeční choroba. Zemřel 4. dubna 1937 Praze ve věku 48 let.
Antonín Basl
Prameny
