Článek
Vypuknutí Velké války
28. června 1914 byl v Sarajevu zastřelen následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este. Rakousko-Uhersko následně dalo Srbsku ultimátum. Deset požadavků bylo záměrně sestaveno tak, aby je Srbsko nemohlo přijmout a aby jejich odmítnutí následně umožnilo začít válku. Víceméně smířlivou odpověď na ultimátum předal ve večerních hodinách 25. července 1914 rakousko-uherskému velvyslanci Gieslovi sám srbský premiér Nikola Pašić. Vysloveně byl odmítnut jen jeden bod ultimáta, a to, aby na území Srbska volně operovaly rakouské vyšetřovací orgány. Tím nastala záminka k vypuknutí války.
Na stranu Srbska se postavilo Rusko a Francie jako státy Dohody. Na stranu Rakouska-Uherska se postavilo Německo a Osmanská říše jako státy Centrálních mocností. Do války se následně zapojili i další státy, jako například Velká Británie, Itálie, Portugalsko, Řecko, Japonsko a USA na stranu Dohody, a Bulharsko na stranu Centrálních mocností.
Úspěchy i neúspěchy na východě
Rakousko-uherská armáda byla v létě 1914 postavena před boje na dvou frontách (to ještě netušili, že na jaře 1915 budou bojovat dokonce na třech frontách poté, co se na stranu nepřátel postaví Itálie). Ruská armáda podnikla překvapivě rychle úder na Halič, která byla součástí Rakouska-Uherska. První boje dopadly pro rakousko-uherskou armádu příznivě, když dokázala Rusy porazit u Krašniku a Komarówa. V září 1914 však utrpěla rakousko-uherská armáda citelnou porážku v bitvě u Rawy Ruské (2. – 11. září), kde ztratila na 350 000 vojáků. Po tomto vítězství zahájila ruská armáda postup ke Karpatům. 26. září 1914 oblehla ruská armáda pevnost Přemyšl. Ta sice byla 9. října 1914 z obležení vyproštěna, ale 11. listopadu se Rusové objevili u pevnosti znovu. Toto obléhání skončilo až 22. března 1915, kdy se rakousko-uherská posádka vzdala. Část rakousko-uherských jednotek se po postupu Rusů stáhla z Haliče do Horních Uher a připravovala se na obranu karpatských průsmyků.
Rakousko-uherští dělostřelci
Během listopadu 1914 se vytvořila asi 100 km dlouhá mezera mezi rakousko-uherskou 3. a 4. armádou. Toho chtěl využít velitel ruského Severozápadního frontu generál Nikolaj Ivanov, který díky tomu chtěl zničit protivníka a vpadnou do Slezska a na Moravu. Po předchozích úspěších se už viděl, jak v čele vojsk postupuje Moravou a Čechami. Generál Ivanov se domníval, že rakousko-uherská armáda je v rozkladu a bude před jeho jednotkami ustupovat. Jenže vše nakonec dopadlo jinak.
Ruský postup zneklidňoval uherského ministerského předsedu, který se dožadoval přijetí náležitých opatření k obraně své země. Náčelník generálního štábu Conrad von Hötzendorf chtěl protivníka odrazit jediným úderem, ale arcivévoda Josef Ferdinand (v té době velitel 4. rakousko-uherské armády) s tím nesouhlasil. V té době nastala krize v rakouském vojenském velení. Byla tak vytvořena speciální armádní skupina pod velením polního podmaršálka Josefa Rotha, která čítala zhruba 40 000 mužů, mezi nimiž se nacházeli kromě vojáků rakousko-uherské armády také vojáci německé 47. záložní divize a vojáci polské legie. Tato skupina měla vpadnout do zad ruské 3. armády.
Josef Roth
Úspěšný útok
1. prosince 1914 zahájila skupina polního podmaršálka Rotha útok na překvapené ruské jednotky. Ty začaly ustupovat k vesnici Limanowa. Během tří dnů se podařilo Rusy zatlačit po celé délce úseku skupiny a taktéž se podařil průlom ruských pozic. Rakousko-uherské jezdectvo bránilo přísunu ruských posil. Ruské velení sem totiž přesunulo 8. armádu. Rakousko-uherské velení zase nasadilo 3. armádu a také jednotky, které byly v záloze u Košic. Rusové zahájili sérii protiútoků, které mohly rakousko-uherský postup zastavit. Ovšem došlo k rakousko-uherskému útoku na město Nowy Sącz, které po dvou dnech bojů padlo. Rusové poté zahájili ústup na linii Tarnów-Sanok. Tím byl zabráněn postup Rusů do nitra monarchie. Rakousko-uherské jednotky postoupily o zhruba 60 km. Ofenziva skončila 20. prosince 1914. Po této bitvě již ruské jednotky Moravu neohrožovaly. 2. května 1915 začala bitva u Gorlice, která skončila vítězstvím rakousko-uherských a německých jednotek. Po této porážce ruská armáda ustoupila o 500 km a trvalo jí rok, než se vzchopila k novým útokům.
Zdroje
Černý, Vladimír – Časopis Válka revue. Článek Josef Roth - Zapomenutý generál
