Článek
Počátky oddílu
Historie oddílu je spjata s oddílem Jan Žižka, který byl vysazen na Slovensko, a později přešel na Moravu. Oddíl byl v Beskydech přepaden a utrpěl vážné ztráty. Raněn byl velitel oddílu Ján Ušiak i jeho zástupce Murzin. Ušiakův úkryt byl prozrazen a on se raději zastřelil, než aby padl Němcům do rukou. Oddíl byl rozprášen na několik menších celků. V jednom z nich byli: Olga Františáková, Josef Houfek, Ladislav Verner a Simeon Žukov. Ti se stali zakladateli partyzánského oddílu Olga, který vznikl 9. ledna 1945 v Nemochovicích.
Odbojová činnost
Skupina se začala shánět po zbraních. Ty získávaly nejprve od lesníků, ale lovecké zbraně se ukázaly jako nedostačující. To se ukázalo 6. února 1945 při boji u hájenky Zlatý jelen, kde se dostala skupina 6 partyzánů do střetu s německou jednotkou podporovanou příslušníky protektorátního četnictva. V tomto boji byl raněn a později umučen partyzán Jiří Jirkovký. Zraněni byli i Ladislav Verner a Rudolf Venhuda. Těm se podařilo místo střetu opustit. Po tomto střetu si začali partyzáni obstarávat vojenskou výzbroj od jednotek maďarské armády, která se pohybovala na území Moravy. Tito vojáci byli díky své velmi nízké morálce ideální cíl pro partyzány. Další zbraně získávali při akcích proti okupačním jednotkám.
Zajetí generála
„Z tvrdého spánku nás vytrhl povel „Do zbraně!“. Před zámkem stál generál von Müller velitel 16. pancéřové divize, proslavený obléháním Leningradu. Vpustili jsme ho i s doprovodem dovnitř a tam jsme je všechny odzbrojili. Kromě generála jsme jeho doprovod ve sklepě postříleli. Jen generál zůstal naživu. Jeho pistoli jsem dostal od našeho velitele na památku.“ Takto vzpomínal na zajetí generála Dietricha von Müllera partyzán Vincenc Vymazal.
Skupina partyzánů se vydala 18. dubna 1945 na zámek v Hošticích. Tamní hrabě Dubský se totiž přihlásil k německé národnosti. Akce měla hraběcí rodinu zastrašit a zabránit jí aktivní spolupráci s okupanty. Mezi místními se traduje, že partyzáni se přišli na zámek hlavně opít ze zámeckých zásob alkoholu. Hned další den se u zámku objevil již zmíněný generál von Müller. Přijel navštívit hraběte, který byl jeho známý. Generál se stal pro partyzány cennou kořistí. Partyzánská brigáda Jana Žižky projevila nadšení z akce, a tak připravila plán na převzetí generála, kterého chtěl velitel brigády Murzin předat velení Rudé armády, protože generál byl obeznámený s obranou před Brnem, kde se v té době urputně bojovalo.
Střet na Bunči
Podle pokynů měli partyzáni 29. dubna přivést generála k turistické chatě na Bunči, kam pro něj mělo přijet sanitní auto. Pomocí injekce měl být generál uveden do bezvládného stavu, omotán obvazy, zabalen do prostěradla a naložen do sanitky.
„Když jsme dorazili na Bunč, pro jistotu jsme obklíčili celou budovu. „Nikdo cizí!“ hlásíme. Generál se strážnými šel před námi, ručili jsme za něj Rusům vlastními životy. Mělo si sem pro něj z Brna přijet auto červeného kříže, aby ho v utajení převezli přes frontu. Bylo nás třicet. Ukryli jsme se všude kolem, za rohy domu, za stromy a v bunkrech, které si tu kolem nastavěli Němci. Pořád hustě pršelo. Čekali jsme dost dlouho. Náhle jsme zaslechli hukot motoru. Zvědavě jsme vyhlédli, ale jaké překvapení, po silnici přijíždělo nákladní auto plné Němců. Dívali se směrem k nám a smáli se. „Však on vás ten smích přejde!“. Už byli před bránou, když naše kulomety začali svou práci. Řidič zasažený naplno do prsou sjel s autem do potoka a my do nich sekáme a sekáme. Němci seskakovali z vozu, stříleli po nás a házeli granáty. Měl jsem smůlu, střepina jednoho granátu mne v té mele zasáhla do zad. Vyběhli jsme z úkrytů a tam stáli dva s rukama nahoře a vedle nich jeden do nás klidně dál střílel z pistole. Naštěstí nikoho netrefil. Zalehli jsme a toho dacana zastřelili. Pak všechno utichlo. Vydrancovali jsme jejich auto, pobrali zbraně a na žádný další červený kříž jsme nečekali.“ Takto vzpomínal na boj Vincenc Vymazal.
Místo sanitky přijelo k chatě směrem od Zdounek nákladní auto obsazené po zuby ozbrojenými esesáky. Jednalo se o příslušníky litenčického jagdkommanda. Po boji získali partyzáni dva lehké kulomety i s municí, devět samopalů, několik pušek, dvanáct pistolí a mnoho granátů. Ztráty Němců se uvádí na 16 až 18 padlých.
Generál byl na rozkaz velitele oddílu Josefa Houfka odveden kapitánem Zeškem a velitelem úderného družstva 3. roty do úkrytu v lesním bunkru nedaleko myslivny na Králově stole. Ukryti v bunkru přečkali ústup Němců. Dne 2. května 1945 byl generál předán partyzány na štábu 53. armády ve Slavkově u Brna.
Vypálení Bunče
Ještě onoho 29. dubna se objevili u Bunče další německé jednotky, které byly zburcovány vojáky, kterým se podařilo po boji uniknout. Všichni lidé, kteří na místě zůstali, byli vyslýcháni. Potom Němci zapálili větší část budov na letovisku i s hájovnou a zaživa upálili šedesátiletého místního hlídače Václava Rance. Jeho tělo bylo objeveno až po válce při odklízení trosek.
Prameny
V dvojím ohni - Václav Peša
Zámečníček, Karel – Deník partyzána
