Článek
Paraskupina Carbon
Skupinu tvořili čtyři muži, kteří si prošli ve Velké Británii speciálním výcvikem. Velitelem skupiny byl kapitán František Bogataj, který bojoval proti nacistům již v září 1938 v pohraničí, radiotelegrafistou byl četař aspirant Jaroslav Šperl. Skupinu doplňovali rotný František Kobzík a rotný Josef Vanc. Úkolem skupiny bylo za pomoci radiostanice s krycím označením JARMILA udržovat kontakt s Londýnem, kterému měli odesílat zpravodajské informace z místa působení. Kromě toho měla skupina připravovat v operačním prostoru povstání, které by vypuklo s přiblížením fronty. První pokus o vysazení skupiny zhatilo špatné počasí. Druhý pokus proběhl v noci z 12. na 13. dubna 1944. Celá skupina byla vysazena mezi obcemi Ratíškovice a Vacenovice. Po seskoku se však skupina nesešla. Velitel se sice snažil své druhy najít, ale marně. Velkým problémem byly padáky, které zůstaly na stromech. To způsobilo odhalení výsadku. Les, ve kterém parašutisté přistáli, byl obklíčen. František Bogataj razii přežil ukrytý pod roštím a trávou.
František Bogataj
Stateční vlastenci
František Bogataj se přesunul do Uherského Ostrohu, kde navázal kontakt na odboj. Bylo to snadné, protože v roce 1939 byl jedním ze zakladatelů vojenské odbojové organizace Obrana národa v Uherském Ostrohu. Setkal se tak se svými známými, kteří mu poskytli úkryt. Organizace se pustila do pátrání po zbylých členech výsadku. Na konci dubna narazila na Jaroslava Šperla, který se ukrýval ve Véskách. Po Kobzíkovi a Vancovi se však slehla zem. Tito dva muži se po seskoku jako jediní sešli. 7. května 1944 se objevili v obci Rudice. Zde se ukryli na seníku. Byli však udáni a obklíčeni četníky. Vanc byl pravděpodobně nemocný, a tak se Kobzík rozhodl kamaráda zastřelit. Poté obrátil zbraň proti sobě. Zbylí členové výsadku začali budovat odbojovou organizaci v okresech Kyjov, Uherské Hradiště, Hodonín a Uherský Brod. Skupina též navázala kontakt na paraskupinu Clay, která byla také vyslána z Velké Británie. Zároveň se podařilo navázat spojení s odbojovou organizací Rada tří.
Josef Vanc
František Kobzík
Jelikož skupina ztratila vysílačku, nemohla navázat spojení s Londýnem. První spojení zařídili příslušníci skupiny Clay. Dva obětaví vlastenci František Jagoš a Jaroslav Kuchař sestrojili vlastními silami vysílačku, kterou Carbon navázal 24. ledna 1945 spojení s Londýnem. Tato vysílačka dostala označení JARMILA 1. Díky úspěchu této vysílačky sestrojil Kuchař i druhou, která dostala označení JARMILA 2. Tato vysílačka byla umístěna v Kunovicích. Vysíláním byl pověřen zběh z Vládního vojska rotný Alois Všetička. 28. března 1945 však byla JARMILA 2 zaměřena německou zaměřovací službou. Došlo k razii, při které byl raněn a zatčen rotný Všetička. Jaroslav Šperl okamžitě připravil přepadový oddíl domácích odbojářů, kteří měli Všetičku osvobodit z nemocnice v Uherském Hradišti. 2. dubna 1945 vnikla malá skupina pod velením Jaroslava Šperla do budovy nemocnice. Během akce byla zlikvidována německá stráž, ale odbojáři zjistili, že Všetička byl odvezen do Brna. Na místě našli zatčeného odbojáře Vratislava Slováčka, který však byl v kritickém stavu, který nedovoloval jeho únos. Následující den svému zranění podlehl.
Jaroslav Šperl
Zbraně ze Západu
Díky vysílačkám začala skupina Carbon spolu s Londýnem připravovat shozy zbraní pro domácí odbojáře. První zbraně se dostaly odbojářům do rukou v březnu 1945. Jednalo se o pistole, samopaly, pušky, a dokonce i lehké kulomety. Kromě zbraní byla dopravena i munice, granáty a trhaviny. Některé shozy však neskončily u odbojářů, kteří čekali na určených plochách, ale byly odneseny do obcí, kde byly tyto nečekané dárky z nebe ohlášeny četníkům či gestapu. Se získaným materiálem se odbojáři vzápětí pustli do díla. 5. dubna 1945 přerušili bojovníci Carbonu za pomocí výbušnin železniční trať Kunovice – Uherský Brod. O dva dny později provedli další destrukci na železnici. 9. dubna 1945 přepadli skladiště firmy AVIE v Kunovicích, kde odzbrojili německou stráž. Téže noci došlo i k akci proti skladišti min. Skupina vedená Jaroslavem Šperlem a četnickým strážmistrem Jaroslavem Cigánkem odzbrojila německou stráž a zničila část uskladněných min. Během dubna probíhaly další destrukce na železnici, hlavně na trati Brno – Vlárský průsmyk. Skupině bylo vzduchem dopraveno celkem 17 tun zbraní a vojenského materiálu.
Dubnové boje
„Již dva dny po shozu úspěšně provádíme v sedmi mužích přepad německé autokolony na silnici Strážkovice – Archlebov. Denně potom provádíme drobné destrukce, ale skutečný vrchol naší činnosti přišel s příchodem fronty 18. dubna 1945. Kdy jsme provedli mobilizaci jednotky. Vznikla tak dobře vyzbrojená rota o dvou četách, která napadla německá kulometná hnízda na jižní straně Stavěšic směrem k Šardicím a Mistřínu. Němci vidí civilisty útočit z týlu, a proto ustupují z našeho úseku. Spojujeme se s příslušníky Rudé armády a podle rozkazu pronásledujeme nepřítele a čistíme obec a okolí.“
Takto popsal poručík Oldřich Novák akci své skupiny ve Stavěšicích. Skupina měla 2 padlé a 5 raněných.
26. dubna 1945 napadli bojovníci Carbonu německý destrukční oddíl, který měl za úkol zničit most v Uherském Ostrohu. Skupina měla ve výzbroji 2 lehké kulomety Bren, 8 samopalů Sten, 5 pušek a 5 pistolí. Štábní kapitán Václav Klicpera během přestřelky vnikl na most, kde přeřezal zápalné šňůry.
27. dubna 1945 vyhlásil velitel skupiny Popovice poručík v záloze Josef Konečný mobilizaci, během které nastoupilo 120 mužů. Skupina vzápětí zaútočila na německá postavení, čímž pomohla postupujícím jednotkám rumunské královské armády. Následujícího dne se skupina účastnila bojů o les Bukovina. Během bojů měla skupina 6 padlých a 7 raněných.
„Boj mojí roty byl v zalesněném terénu neobyčejně těžký, ježto Němci byli ukryti v maskovaných zákopech a podzemních kavernách. V jedenáct hodin volali Němci z jedné části zákopů, že se vzdávají. Vyzval jsem je, aby vystoupili na mýtinu se zdviženýma rukama. Čtyři Němci uposlechli moji výzvu a přibližovali se ke mně. Jeden z nich však strhl pušku z ramene a vystřelil na mne. Utrpěl jsem průstřel pravého ramene a svalu pravého boku. Dva z těchto Němců jsem vzápětí zastřelil a dva se vzdali. Předal jsem velení četnickému strážmistrovi Cigánkovi a odešel jsem na obvaziště.“
Takto vzpomínal na boje u Popovic velitel zdejší skupiny Carbonu poručík v záloze Josef Konečný. Ten byl za bojové nasazení vyznamenán rumunskou vládou řádem Hvězdy statečného rytíře 1871.
Paraskupina Carbon se stala jednou z nejúspěšnějších skupin, které byly během druhé světové války vysazeny z Velké Británie do okupované vlasti. Bohužel komunistický režim dělal vše proto, aby se na paraskupinu zapomnělo. František Bogataj a Jaroslav Šperl po únoru 1948 emigrovali na Západ. Tím se vyhnuli zatčení a uvěznění, které čekalo na řadu jejich spolubojovníků a kamarádů z výcviku.
Prameny
Marek, Jindřich. Muži z Ringway. Svět křídel, 2014
