Článek
Vznik československých jednotek ve Francii
Vedoucí představitelé československé odbojové akce zahájili rozsáhlou politicko-diplomatickou aktivitu, jež si kladla za cíl ustavit samostatné čs. jednotky. Výsledkem byl dekret francouzské vlády o zřízení autonomní čs. armády, která po vojenské linii podléhala vrchnímu velení francouzské armády a po linii politické ji řídila Československá národní rada. Tento dekret podepsal francouzský prezident Raymond Poincaré 19. prosince 1917. Vojenské jednotky se začaly skládat z vojáků, kteří se ve dvou transportech dostali z Ruska do Francie (Husákův a Gibišův transport), z válečných zajatců z Rumunska, Srbska a Itálie, z vojáků, kteří bojovali v srbské armádě, zbylých Čechů, kteří bojovali ve Francouzské cizinecké legii roztroušeni v různých jednotkách, krajanů z Austrálie a krajanů z USA. Právě posledně jmenované do legií dostával Štefánik. V USA byl ale problém, jelikož nedlouho předtím vstoupily do války, a tak mohl Štefánik nabírat jen mezi usedlíky, kteří již překročili odvodový věk nebo ještě nezískali americké občanství. Z těchto mužů vznikly ještě během války 2 pluky, další 2 vznikly až po válce. 12. ledna 1918 vznikl 21. čs. střelecký pluk. 20. května 1918 vznikl 22. čs. střelecký pluk. Tyto dva pluky vytvořily Československou střeleckou brigádu ve Francii. Důležité datum, pro naše legie ve Francii se stal 30. červen 1918. Tento den proběhla v Darney slavnostní přísaha a předání praporu 21. čs. střeleckému pluku. Tento pluk byl v červenci 1918 nasazen na frontě v Alsasku.
Alsaská fronta
Dle francouzských zvyklostí byl pluk odeslán na klidnější úsek fronty v Alsasku mezi vesnice Aspach-le-Haut a Kreuzwald. Pluk zde obsadil poměrně klidný úsek zákopů v mírně pahorkatém a zalesněném terénu. Hlavním úkolem pro legionáře bylo prozkoumávat terén a sílu nepřítele. Též měli za úkol získat zajatce, kteří by mohli vypovídat. To byl ovšem problém, jelikož Němci měli v prvním pásmu zákopů jen malou osádku, která se v případě útoku stáhla do druhého pásma zákopů a mezitím dala signál dělostřelectvu, které opuštěné pásmo ostřelovalo. Na frontě docházelo ke střetům průzkumných hlídek obou stran. K prvnímu většímu střetu došlo 16. července 1918, kdy československá hlídka vedená poručíkem Lexou se střetla se silnější hlídkou německou. Legionáři dokázali během boje silnějšího protivníka obrátit na ústup. Německé velení do oblasti přesunulo několik baterií dělostřelectva. Chystal se útok na československé pozice. V noci z 12. na 13. srpna 1918 zahájili Němci za důkladné dělostřelecké přípravy útok na pozice 2. praporu 21. československého střeleckého pluku. Útok se ovšem zhroutil ještě před dosažením československých pozic.
Čechoslováci však také podnikali výpady do německých zákopů. Ten, který se odehrál v noci z 19. na 20. srpna 1918, patřil k těm nejzdařilejším.
„V noci z 19. na 20. srpna provedl poručík Pán, pobočník velitele 2. praporu, s poručíkem Lexou a adjutanty Horáčkem, Zeleným a Lukasem spolu se 70 dobrovolníky náhlý přepad německé pozice v Nieder-Aspachu. Po prudké desetiminutové dělostřelecké přípravě, kterou provedlo 70 děl a zákopových moždířů, vrhla se skupina rozdělená na dvě části do mrtvého prostoru mezi obě posice. Pronikla území asi 300 m hluboké, které ji dělilo od německých linií, vnikla otvory v překážkách do zákopů a po krátké řeži vrátila se zpět s dvěma zajatci. Celková doba přepadu 55 minut. Přepad byl tak náhlý, že Němce úplně překvapil. Dříve, než se jejich dělostřelectvo vzpamatovalo, vrátili se naši úderníci beze ztrát.“
Během tohoto přepadu získali Čechoslováci dva zajatce a ukořistili jeden kulomet. Byl to obrovský úspěch, jelikož předešlé pokusy francouzských a amerických vojáků byly neúspěšné.
Němci se snažili za pomoci letáků přemluvit Čechoslováky, aby se vzdali. Letáky byly ovšem psané špatnou češtinou, a tak se jim legionáři smáli. Dokonce jeden leták opravili červenou tužkou, a poslali jej zpět. V následujících dnech byl pluk vystaven silné dělostřelecké palbě, při níž bylo použito i plynových granátů. Ztráty rostly. Těžké ztráty přinesl dělostřelecký přepad ze 14. na 15. září 1918. O den později, 16. září 1918, byl pluk stažen z fronty. Nasazení pluku v Alsasku ukázalo, že Čechoslováci jsou ochotni bojovat za svobodu vlasti až do posledního dechu. V říjnu 1918 došlo k dalším bojům, které však byly daleko těžší a krvavější. Bojů u Terronu a Vouziers se zúčastnili i vojáci 22. československého střeleckého pluku.
Prameny
Preininger, Ladislav - Československá legie ve Francii, 1928
Mojžíš, Milan. Československé legie 1914-1920 Katalog k výstavám Československé obce legionářské. Nakladatelství Epocha, 2017
