Článek
Cesta do Francie
Po okupaci v březnu 1939 začali mnozí muži uvažovat o odchodu za hranice, kde by po vzoru legionářů z první světové války vybojovali svobodu své vlasti. Vojenská odbojová organizace Obrana národa ve spolupráci se svazem letců a dalšími menšími odbojovými organizacemi začala plánovat odchody našich dobrovolníků za hranice. Mezi nimi byli pěšáci, dělostřelci, spojaři, a právě i letci. První útěkové trasy mířily do Polska, jelikož se předpokládalo, že Polsko bude další na řadě. Polská místa však naše vojenské utečence brala spíše vlažně. O naše letce projevila polská místa zájem až na konci července a v průběhu srpna 1939. Do té doby Polsko opustily stovky letců, kteří odpluli lodními transporty do Francie. Další letci se do Francie dostávali tzv. Balkánskou cestu, která vznikla po porážce Polska. Muži, kteří se do Francie dostali před vypuknutím války, museli vstoupit do cizinecké legie. Mnoho letců tak sloužilo v posádkách cizinecké legie v severní Africe. Francouzská místa dala našim letcům slib, že po vypuknutí války budou zařazeni do francouzských leteckých jednotek.
U letectva
Naši letci byli zařazeni k francouzskému letectvu. Poté, co měli vzniknout samostatné československé letecké jednotky ve Francii, měli být tito piloti přesunuti k nim. Dohoda o zřízení samostatného československého letectva ve Francii byla podepsána až 1. června 1940. Jelikož Francie za nedlouho kapitulovala, nedošlo již k její realizaci. A tak se jednotlivci či menší skupiny Čechoslováků nacházeli roztroušeni v různých leteckých jednotkách. Napřed bylo zapotřebí piloty přeškolit na francouzské letouny. Zpočátku létali na zastaralých strojích, ale později se dostali k moderním strojům jako byl Marcel Bloch M.B. 152, Curtiss Hawk 75, Morane-Saulnier M.S. 406C či Dewoitine D.520. Ač byli někteří velitelé k našim letcům skeptičtí, získali si mnozí svými leteckými i střeleckými dovednostmi respekt. Mezi ně patřil i František Peřina, který se vsadil se svým velitelem o královské pohoštění. Vyhrál ho. Bohužel i při výcviku byly ztráty. Jako první zahynul František Bartoň, který havaroval při návratu ze cvičného letu 6. října 1939. A nemělo jít o jediného Čechoslováka, který zahynul v řadách francouzského letectva.
Stíhací letoun Morane-Saulnier MS. 406C
Bitva o Francii
Českoslovenští letci již operačně létali během tzv. Podivné války. Jako první si připsal vítězství Antonín Mikolášek, kterému byl připsán podíl na zničení stíhačky Messerschmitt Bf 110 z 2. dubna 1940. Tento stíhač se zapojil i do bitvy o Francii, kde během bojů sestřelil střemhlavý bombardér Junkers Ju 87. Dne 25. května 1940 tento nadějný stíhač padl. Největším stíhacím esem z počátku bitvy o Francii se stal František Peřina, který dne 10. května 1940 sestřelil 4 bombardéry Do 17. O den později He 111a o den později dva Ju 87. Za tyto úspěchy byl i bez příslušného vzdělání povýšen na poručíka letectva. Během bitvy o Francii sestřelil celkem 11 německých letadel. V červnu 1940 byl sestřelen nad Paříží a byl vážně zraněn. Podařilo se mu z nemocnice utéct a směřoval na jih za svou perutí. Tu dostih, ale neměl letadlo, takže s nimi nemohl odlétnout do Afriky. Naštěstí však narazil na nikým hlídaný letoun a do Afriky se přeci jenom dostal. Největším československým stíhacím esem bitvy o Francii se však stal Alois Vašátko. Tento důstojník si v československé armádě prošel napřed službou u dělostřelectva, ale později přešel k letectvu. Během bojů sestřelil 12 německých letadel.
František Peřina v uniformě francouzského letectva
Alois Vašátko
Další stíhací esa
Dalším esem bitvy se stal Václav Cukr. Tento stíhač sestřelil během války 8 německých letadel. Všechny sestřely zaznamenal ve Francii. Jen o jedno letadlo méně sestřelil Tomáš Vybíral. 6 sestřelů si připsal i Josef Stehlík, který za války sestřelil dohromady 10 německých letadel. Po pěti sestřelech dosáhli Jan Klán, František Chábera a Evžen Čížek. Největší československé stíhací eso druhé světové války Karel Kettelwascher, který za války sestřelil celkem 20 německých letadel, během bitvy o Francii načal své skóre dvěma stroji. Další stíhací eso Eduard Prchal sestřelil ve Francii 3 letadla. Celkem jich sestřelil během války 6. Svůj jediný sestřel si zapsal 14. května 1940 i Jiří Král, který stál u zrodu československé vojenské skupiny v Polsku. Tento mladý talentovaný důstojník padl 8. června 1940. Z hořícího letounu se mu podařilo vyskočit, ale neotevřel se mu padák.
Jiří Král
Padli v Armée de l'air
V řadách francouzského letectva zahynulo 27 československých letců. 16 jich zahynulo během bojových letů, 7 při výcviku, jeden při zalétávání nově dodané stíhačky, jeden bombardovací pilot zahynul při německém náletu na letiště a zahynul taktéž jeden mechanik z pozemní obsluhy. 27. dubna 1940 zemřel v pařížské vojenské nemocnici po těžké nemoci a operaci slavný předválečný letecký akrobat František Novák. Co se týče jmen padlých tak to jsou:
Jindřich Beran, který padl 12. května 1940 v leteckém souboji
Josef Dekastelo padl 3. června 1940
Timoteus Hamšík padl 14. května
Josef Košnar padl 5. června
Jaroslav Gleich padl 13. června
František Bieberle padl 25. května
František Dýma padl 21. května
Otakar Korec padl 5. června
Josef Hranička padl 3. června
Emil Morávek padl 15. června
Josef Bendl padl 7. června,
Jan Krákora padl 23. dubna
Antonín Králík padl 27. května
Josef Novák padl 2. června
Stanislav Popelka padl 3. června
Vladimír Vašek padl 2. ledna 1940
Další dvě jména již byla ve článku zmíněna. Jenom připomenu, jednalo se o Jiřího Krále a Antonína Mikoláška.
Prameny
