Článek
Mládí
Narodil se 5. prosince 1916 v Metylovicích v okrese Místek. V rodné obci absolvoval místní školu, a poté studoval na reálném gymnáziu v Místku. Zde v roce 1936 maturoval. Ve stejný rok též oblékl vojenskou uniformu u 2. oddílu dělostřeleckého pluku 8. Jako schopný voják byl odeslán do Bratislavy, kde si prošel školou pro důstojníky těžkého dělostřelectva v záloze. Poté si prošel službou u dělostřeleckého pluku 107 v Olomouci. Během služby se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání, a tak odešel studovat na Vojenskou akademii v Hranicích. V srpnu 1938 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. Za mobilizace v září 1938 působil jako 1. důstojník 6. baterie ve Frenštátě. Zde zažil tragický „Mnichov“. 1. února 1939 se stal velitelem 5. baterie. Zanedlouho však přichází osudový 15. březen 1939 a s ním i okupace naší země. Armáda je rozpuštěna, a Bílek poté pracuje jako účetní na pile.
Odboj
S okupací se však nehodlal smířit, a tak 21. června 1939 odchází spolu s Josefem Těšínským a Antonínem Velebnovským do Polska, kde se hlásí u československé vojenské skupiny v Krakově. V Polsku však dlouho nepobudou, protože zanedlouho odplouvají lodním transportem do Francie. Zde Bílek vstupuje do cizinecké legie. Měsíc slouží v severní Africe. Teprve po vyhlášení války může legii opustit a nastoupit službu u československé armády ve Francii. Zde je zařazen do 1. baterie dělostřeleckého pluku 1. Dělostřelci však nejsou plně vycvičeni, a tak se červnových bojů na frontě neúčastní. Po pádu Francie odplouvá do Velké Británie. Zde působí u dělostřelectva 1. československé samostatné brigády a od května 1943 u Smíšeného přezvědnému oddílu. V roce 1941 je povýšen na nadporučíka. Ve Velké Británii si projde několika stážemi u britských jednotek a v létě 1942 i kurzem útočného boje ve Skotsku i paravýcvikem na STS 51 v Ringway. Stejným výcvikem si prošli i naši parašutisté, kteří byli vysláni do vlasti.
Východní fronta
Místo vysazení v okupované vlasti však Bílek odchází do SSSR, kde je oproti naší armádě ve Velké Británii důstojníků málo. Přes Gibraltar, Jeruzalém, Damašek, Bagdád a Teherán se dostal do Buzuluku. Prošel si tankovým učilištěm v Saratově, kde se seznámil s legendárním tankem T-34. V květnu 1944 je jmenován velitelem tankového praporu u 1. československé tankové brigády v SSSR. Se svým praporem se účastnil bojů Karpatsko-dukelské operace. Během bojů o město Dukla byl 18. září 1944 těžce raněn při dělostřeleckém a minometném přepadu jeho velitelského stanoviště v obci Ivlja. Byl převezen do vojenské polní nemocnice v Rzeszowě. I přes veškerou snahu lékařského personálu dne 3. října 1944 zemřel. Jeho ošetřovatelka, praporčice v záloze F. Bastlová, vzpomíná: „Nikdy nezapomenu na oči kapitána Ambrože Bílka, velitele 1. tankového praporu, kterého přivezli těžce raněného a který již nemohl mluvit. Zemřel ráno v mé náruči při tranfúzi krve, kterou již tělo nepřijalo.“
Prameny
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan: Československé vojenské jednotky na východě
