Článek
Narodil se 23. března 1912 v Lalovu u Mukačeva na území Podkarpatské Rusi. Pracoval jako podúředník. Patřil k těm Rusínům, kteří se nesmířili s maďarskou okupací své domoviny v březnu 1939. Dne 8. května 1940 překročil hranice do Sovětského svazu. Nebyl však vlídně přijat, jak očekával. Místo toho jej zadržela pohraniční stráž, která ho umístila do sběrného tábora, kde pobyl několik týdnů. Poté byl převezen do věznice v Poltavě. Až po roce mu byl přečten rozsudek tří let odnětí svobody za nelegální přechod hranic. Jako další Rusíni byl i Ivan odvezen do stalinského koncentračního tábora systému gulag, konkrétně do tábora Vorkuta.
U československé jednotky
Díky práci náčelníka československé vojenské mise v Moskvě Heliodora Píky, byla vyjednána amnestie pro československé občany, kteří byli vězněni sovětským režimem. Hladinec byl propuštěn 11. prosince 1942 a okamžitě se vydal na cestu do Buzuluku. 23. prosince 1942 byl odveden a byl zařazen jako odstřelovač. Svými výkony ve střelbách přesvědčil instruktory, a tak i s minimálním výcvikem odjel s 1. československým samostatným polním praporem v lednu 1943 na frontu. Jako snajper velitelské čety se účastnil bojů u Sokolova v březnu 1943. Během tohoto nasazení byl povýšen na svobodníka. Po reorganizaci československé jednotky na brigádu byl přidělen ke 2. rotě 2. polního praporu. S touto jednotkou se účastnil osvobození Kyjeva.
„Dne 5. 11. 1943 v době bojů o Kyjev, ač raněn, pokračoval ve střelbě na nepřátelský DZOT (dřevozemní pevnůstka).“
Právě během bojů o tyto pevnůstky byl raněn do nohy a navíc mu palba poškodila pušku. I přes zranění odmítl odejít na ošetřovnu a pokračoval v boji. Za toto své jednání obdržel Československý válečný kříž 1939.
Když v létě 1944 vzniká 1. československý armádní sbor v SSSR, je přidělen jako snajper k 3. pěšímu praporu 1. československé samostatné brigády. Zároveň je povýšen na desátníka. V září 1944 se účastní bojů Karpatsko-dukelské operace. Od října 1944 je veden jako nezvěstný. Těch nezvěstných na Dukle bylo opravdu mnoho. Buď to byli vojáci, kteří padli, a nikdo nemohl o jejich osudu podat zprávu, vojáci, které roztrhal dělostřelecký granát, či šlápli na minu, nebo padli do německého zajetí, kde je Němci umučili, nebo vojáci, kteří se někam vydali a už se nevrátili. Některé nezvěstné vojáky našli mrtvé jejich spolubojovníci až tehdy, když dobyli německé pozice, či se dostali do míst, kam se přes nepřátelskou palbu nemohli dostat. Většina z nich však nebyla nikdy nalezena, a tak je jejich osud neznámý. Stejně jako Ivana Hladince. In memoriam obdržel druhý Československý válečný kříž 1939 a byl mu udělen sovětský Řád slávy III. stupně.
Prameny
Flimelová, Alena. Válka revue speciál. Z gulagu rovnou na frontu
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan a kol.: Sokolovo - Nezapomenutí hrdinové
