Článek
Mládí
Narodil se 22. února 1892 v Podklášteří (dnes součást Třebíče). Kromě něj měli rodiče další tři syny. Po ukončení školní docházky na obecné a měšťanské škole se vyučil jirchářem a pracoval jako dělník v továrnách na kůže v Třebíči, Velkém Meziříčí, ve Vídni a německém Durbachu. 27. března 1913 byl odveden do rakousko-uherské armády, a 1. října 1913 nastoupil službu u zeměbraneckého pluku č. 14 v Jihlavě.
První světová válka
Sotva dokončil výcvik, začala první světová válka. Byl odeslán na ruskou frontu jako velitel družstva. Zde 27. července 1915 přešel na ruskou stranu. S otevřenou náručí však nebyl přijat. Ocitl se v zajateckém táboře, kde ho zařadili do pracovního oddílu, jenž byl nasazován na těžké manuální práce, zejména na budování zákopů a kácení stromů. Teprve po několika měsících se dozvěděl o existenci České družiny a v dubnu 1916 se ke službě v ní přihlásil. Teprve až 4. července 1917 byl zařazen jako střelec k záložnímu praporu v Žitomiru. Od této jednotky byl přeložen 20. května 1918 k 1. čs. střeleckému pluku. Absolvoval poddůstojnickou školu a v hodnosti četaře se stal instruktorem náhradní roty. Právě v květnu 1918 vypuká konflikt mezi legionáři a bolševiky. Fanta se účastnil bojů u Penzy, Samary, Ufy, Simbirska a na dalších místech. V legiích se setkal i se dvěma svými bratry Antonínem a Václavem. Dne 18. prosince 1919 odplul na lodi Traz-os-Montes z Vladivostoku. Dne 2. února 1920 dorazil transport do Terstu a 9. února dorazil 1. čs. střelecký pluk do Prahy, kde byl slavnostně uvítán. Poté byl povýšen na poručíka pěchoty a ustanoven velitelem 7. čety 1. roty pěšího pluku 1.
Meziválečné období
Po návratu do vlasti se rozhodl zůstat v armádě. Absolvoval Instrukční školu v Opavě, Vojenskou školu pro pěchotu v Milovicích, Střelecký kurz v Milovicích a kulometný kurz obrany proti letadlům. V roce 1923 se oženil se slečnou Annou Emlerovou. Z manželství vzešly dvě děti – syn Mojmír a dcera Libuše. V armádě zastával většinou funkci velitele čety. Po mnichovských událostech velel v hodnosti štábního kapitána 10. rotě pěšího pluku 1, a to až do března 1939.
Cesta do odboje
S okupací se jako vlastenec a legionář nehodlal smířit. Zapojil se do vojenské odbojové organizace Obrana národa. Před hrozícím zatčením uprchl 13. července 1939 do Polska. Vstoupil do vojenské skupiny v Polsku, které velel Ludvík Svoboda. Zde nějakou dobu působil jako člen přijímací komise. Když bylo Polsko 1. září 1939 napadeno Německem, začala jednotka ustupovat před blížícími Němci na východ. Zde byla 18. září 1939 zajata Rudou armádou, která předchozí den vpadla do Polska. Vojáci byli zajati a následně internováni na území SSSR v Kamenci Podolském, Jarmolincích a Orankách.
Do Francie
František Fanta patřil mezi ty šťastné, kteří opustili sovětskou internaci mezi prvními. Odplul do Francie, kam dorazil 15. května 1940. Byl ustanoven zástupcem velitele III. praporu pěšího pluku 2. S touto jednotkou vyrazil zanedlouho na frontu. Během bojů prokázal hrdinství i nemalé organizační schopnosti. Za boje na francouzsko-německé frontě byl vyznamenán čs. válečným křížem 1939. „Dobrovolně se přihlásil za velitele zadního voje pluku, a ač mu kamiony řízené francouzskými šoféry, které měl pro přesun své jednotky, ujely, splnil úkol.“
Velká Británie
Dne 7. července 1940 dorazil z poražené Francie na lodi Viceroy of India do Velké Británie. Byl zařazen jako velitel roty ke 2. pěšímu praporu. V této funkci vydržel následující tři roky. Dočkal se povýšení na majora pěchoty. Absolvoval kurz pro vyšší velitele a také speciální výcvik pro parašutisty.
Znovu SSSR
Na osobní přání Ludvíka Svobody byl František Fanta přemístěn z Velké Británie na východní frontu. Znovu se tak ocitá na území Sovětského svazu, ovšem již ne jako zajatec, ale jako důstojník spojenecké armády. Dne 17. listopadu 1943 se přihlásil na velitelství Čs. vojenské mise v SSSR v Moskvě a o pět dní později byl přidělen k náhradnímu praporu v Buzuluku jako zástupce jeho velitele. 9. ledna 1944 byl odeslán do Jefremova, kde se tou dobou tvořila 2. čs. samostatná paradesantní brigáda v SSSR. Zpočátku byl zařazen jako velitel kulometné roty, později se stal velitelem praporu. I přes svůj vysoký věk se nemusel účastnit seskoků padákem, ale účastnil se jich, za což si získal respekt u podřízených. 23. května 1944 byl přemístěn do Sadagury k záložnímu pluku, kde převzal funkci velitele výcvikového praporu. V sobotu 1. července 1944 byl ustanoven zástupcem velitele 3. čs. samostatné brigády v SSSR.
Dukla
8. září 1944 byla zahájena Karpatsko-dukelská operace, které se účastnil i František Fanta. Poté co byl 10. září 1944 odvolán dosavadní velitel 3. čs. samostatné brigády v SSSR Karel Střelka, stal se jejím zastupujícím velitelem. Tuto funkci vykonával až do 26. září, kdy přišel nový velitel brigádní generál Karel Klapálek. „Přivítal mě major Fanta, který zatím brigádě velel. Znal jsem ho ze své poslední mírové posádky v Českých Budějovicích jako velmi tvrdého a fyzicky zdatného chlapíka. Teď však vypadal unaveně, ba vyčerpaně. Ostatní vyhlíželi snad ještě hůř.“ Vzpomínal na setkání nový velitel brigády generál Karel Klapálek. Dne 6. října 1944 vstoupili naši vojáci po těžkých a krvavých bojích na půdu vlasti. O dva dny později byl František Fanta zraněn. Německý odstřelovač si jej vzal na mušku. Naštěstí nepatrný pohyb hlavou mu zachránil život. Ustřelil mu jen nos. Než se vydal na obvaziště s ustřeleným nosem v kapesníku, prohlásil: „Toho darebáka bych nechal zavřít. Špatně mířil.“ Lékaři mu naštěstí nos přišili zpět. Po vyléčení se vrátil zpět na svou funkci.
Konec války
Dne 18. prosince 1944 byl Fanta ustanoven velitelem 1. čs. náhradního pluku v SSSR. 7. března 1945 byl povýšen na plukovníka. Po válce se šťastně shledal s rodinou. Manželka a dcera byly tři roky internovány ve Svatobořicích, syn vyrůstal u švagra. Vězněni byli i jeho dva bratři Antonín a Václav. Oba přežili věznění v koncentračních táborech, ale na následky věznění a týrání oba předčasně zemřeli. 1. srpna 1945 byl ustanoven zatímním velitelem pěšího pluku 35 v Klatovech a 11. listopadu se stal zatímním zástupcem velitele plzeňské 11. pěší divize. Dne 1. září 1948 se stal velitelem 1. divize v Českých Budějovicích.
Závěr života
František Fanta byl po únoru 1948 sledován orgány obranného zpravodajství, a to kvůli podezření z členství v ilegální organizaci České hnutí svobody. 1. prosince 1949 byl povýšen na brigádního generála. Tou dobou se však jeho vojenská kariéra začala chýlit ke konci. V roce 1951 byl propuštěn z armády. Pracoval jako námezdní dělník v zemědělství. Ke konci života oslepl a staraly se o něj dcera a švagrová. Dne 12. října 1977 zemřel ve věku pětaosmdesáti let v Českých Budějovicích. Město Třebíč jako symbol uznání mu udělilo čestné občanství a pojmenovalo po něm jednu ulici.
Prameny
Stehlík, Eduard - Černý, Karel - Chrást, Radim. - Legionáři s lipovou ratolestí II.
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan. - Československé vojenské jednotky na východě
Klapálek, Karel. - Ozvěny bojů
