Článek
Mládí a odchod za hranice
Narodil se 23. dubna 1914 v obci Világ. Jako své povolání uvedl zemědělský dělník. Po okupaci začali mladí Rusíni z Podkarpatské Rusi a východního Slovenska utíkat na území Sovětského svazu, kde, jak doufali, budou moci bojovat za osvobození své země. Jenže s otevřenou náručí je tam nikdo nečekal. Jako první je zatkla sovětská pohraniční stráž, která uprchlíky předala neblaze proslulé NKVD. Uprchlíci byli uvězněni a čekali na oznámení trestu. Byli totiž označeni za špióny, a tak byli odtransportováni do stalinských koncentračních táborů systému GULAG. Ivanco hranice do SSSR přešel 5. listopadu 1940. I on skončil v gulagu, ze kterého ho dostala až amnestie, kterou pro Čechoslováky vyjednal tehdejší náčelník Československé vojenské mise v Moskvě Heliodor Píka. Ivanco gulag naštěstí přežil. To se ovšem nedá říci o stovkách, možní tisících jeho krajanů, kteří odešli bojovat za osvobození vlasti, a nakonec se stali bezejmennými oběťmi Stalinova teroru.
Buzuluk a Sokolovo
Po napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941 se začíná připravovat vznik československé jednotky na východní frontě. Začátkem roku 1942 přijíždí první vojáci do města Buzuluk. Jan Ivanco patří mezi první muže, kteří přijíždějí k tvořící se jednotce z gulagů. 14. února 1942 je zařazen jako vojín nováček k četě rozvědčíků-automatčíků (samopalníků). Po výcviku odjíždí 30. ledna 1943 s 1. Československým samostatným polním praporem na frontu. Jednotka přišla do Charkova, odkud však byla vyslána na řeku Mža, kde měla posílit obranu proti německému útoku. 8. března 1943 proběhla bitva u Sokolova. Té se zúčastnil i Ivanco. Za boje u Sokolova obdržel Československý válečný kříž 1939 a sovětskou medaili Za odvahu.
„8. 3. 1943 v době náporu nepřítele na Sokolovo zúčastnil se protiútoku s četou automatčíků. Pronikl k palebnému postavení nepřátelské minometné čety a ze střechy domu svým automatem ubil 9 nepřátelských minometčíků. Tak umlčel na půl hodiny palbu minometné čety nepřítele. Poté však najel tank a zapálil chatu, z níž střílel vojín Ivanco.“
Kyjev
Po bojích u Sokolova byla jednotka stažena z fronty. V Novochopersku se začal prapor reorganizovat na brigádu. Brigáda disponovala nově i tankovým praporem, který měl 10 středních tanků T-34/76 a 10 lehkých tanků T-70. v Novochopersku absolvoval Ivanco poddůstojnickou školu. Jako velitel jednoho z tanků T-70 se zúčastnil osvobození Kyjeva. Během bojů byl těžce raněn. Měl přeraženou ruku a ochrnutou nohu. Za osvobození města obdržel svůj druhý Československý válečný kříž 1939. Později absolvoval Ivanco kurz tankistů pro velitele tanků a řidičů v Nenadychi.
„Dne 5. 11. 1943 v době náporu na Kyjev zničil palbou z děla a kulometu 2 nepřátelská kulometná hnízda a 1 auto s pěchotou a válečným materiálem.“
Dukla a Ostrava
Po osvobození Volyně proběhl nábor mezi tamními Čechy do naší armády. Nábor byl více než úspěšný, a tak začal vznikat 1. Československý armádní sbor v SSSR. 29. srpna 1944 vypuklo na Slovensku povstání, kterému Rudá armáda spolu s 1. Československým armádním sborem vyrazila na pomoc. Tak začala Karpatsko-dukelská operace. Té se účastnil i Ivanco v hodnosti rotného jako velitel samohybného děla SU-85 u 3. tankového praporu. Během bojů na Dukle byl raněn střepinami do nohou. Po vyléčení se s tankovou brigádou zúčastnil Ostravské operace. S posádkou svého tanku T-34/85 zničil celkem 6 tanků a samohybných děl a 4 obrněné vozy nepřítele. Díky těmto úspěchům se mohl pyšnit titulem tankového esa. Ke konci války byl velitelem 3. čety 6. roty 3. tankového praporu. 15. dubna 1945 utrpěl během bojů u Bolatic na Opavsku zranění hlavy a průstřel plic. Během války obdržel 5 Československých válečných křížů 1939.
Skupina našich tankistů na východní frontě. Jan Ivanco stojí uprostřed.
Po válce
Po válce se rozhodl zůstat v armádě. Sloužil až do května 1948, kdy byl ze zdravotních důvodů přeložen do trvalé výslužby jako 65% válečný invalida. Během služby dosáhl hodnosti poručíka. Po propuštění z armády pracoval v obchodě Jednota. V roce 1960 odešel do důchodu. Pracoval také jako skladník tankového a automobilového materiálu vojenského útvaru v Opavě a též jako občanský pracovník vojenského gymnázia v Opavě. Zemřel 29. února 2000.
Prameny
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan a kol.: Sokolovo - Nezapomenutí hrdinové. Nkladatelství Epocha, 2023
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan. - Československé vojenské jednotky na východě. Nakladatelství Epocha, 2019
