Článek
Situace na počátku konfliktu
Maďarsko patřilo mezi poražené státy, zatímco Československo stálo na straně vítězů. Situace na Slovensku nebyla nejlepší. Navrátilci z front si vybíjeli zlost na civilním obyvatelstvu, docházelo k násilnostem, rabování a loupení. A tak na Slovensko začaly přicházet první československé jednotky. Jako první byla 2. listopadu 1918 vyslána skupina 120 vojáků z náhradního praporu 25. střeleckého pluku pod velením nadporučíka Ripky, která měla zakročit proti rabujícím Maďarům v Holíči. Poté následovaly další jednotky. Jednalo se o bývalé vojáky rakousko-uherské armády, kteří se vraceli z front, vojáci, kteří byli na léčení v lazaretech, skupiny zběhů tvořící zelené kádry a Sokolové. Tito první dobrovolníci byli později doplněni o legionářské jednotky z Francie a Itálie. Ti všichni se tak stali základem právě se rodící československé armády. Obsazování Slovenska se účastnili i četníci. Během obsazování docházelo k bojům s Maďary. K 20. lednu 1919 se ocitlo Slovensko v československých rukách. V březnu 1919 se moci v Maďarsku chopili komunisté, kteří vyhlásili Maďarskou republiku rad. Ti rozjeli kampaň za znovuzískání Slovenska, která u většiny obyvatelstva vzbudila kladný ohlas.
Komárno
Komárno bylo obsazeno československou armádou 9. ledna 1919. Zpočátku byl ve městě klid, ale zanedlouho začaly první nepokoje. Probíhaly stávky, objevovaly se protičeské letáky a obyvatelé projevovali nesouhlas s obsazením československou armádou. Situace se ještě zhoršila s nástupem bolševiků k moci v Maďarsku. Městem se pohybovali agitátoři a začal vzrůstat počet přestřelek. V Komárně se nacházel neúplný I. prapor 39. střeleckého pluku československých legií z Itálie, kterému velel major Antonín Basl. Nespokojencům ve městě pomáhali maďarští vojáci z posádky v Új Szöny. 30. dubna byla napadena československá stráž zbolševizovaným davem. Do strážnice byl vhozen granát, který celé osazenstvo strážnice zranil. Ač zraněni, zahájili vojáci na útočníky střelbu, a zahnali je.
Útok bolševiků
Už od poloviny dubna se městem začala šířit zpráva o chystaném maďarském útoku. V noci z 30. dubna na 1. května 1919 byla zahájena dělostřelecká palba maďarského dělostřelectva na československé pozice. Pod ochranou dělostřelectva začali přes Dunaj Maďaři převážet své jednotky složené z dělníků, horníků, rolníků a vojáků. Útočníci přepadli a zabili československou stráž na mostě. Pak postupovali dále ke Komárnu. Na nádraží však narazili na tvrdý odpor legionářů. Major Basl požádal o posily, které přišly ve formě dvou pěších rot III. praporu 34. střeleckého pluku. V 6 hodin major Basl zaútočil. Ozbrojení zbolševizovaní civilisté nebyli schopní legionářům odolat a ani maďarští vojáci s celkovou situací nic nezmohli. Útočníci byli vyhnáni na tzv. válečný ostrov, kde na Maďary legionáři zaútočili z východu a ze západu. Maďaři se snažili ustoupit k mostu, ale byli napadeni palbou kulometů. Část jich naskákala do Dunaje a pokusili se přeplavat na druhou stranu. Bolševici byli u Komárna definitivně poraženi.
Ztráty
Na československé straně padlo 15 vojáků, 25 jich bylo těžce a 20 lehce raněno, 2 zraněním podlehli a 9 vojáků bylo Maďary zajato. Ti byli následně vyměněni za zajaté Maďary. Maďarské ztráty byli mnohem horší. Na bojišti zůstalo na 400 mrtvých, další stovky byly raněných a asi stovka útočníků padla do zajetí.
Důsledky
Vítězství československé vojáky povzbudilo. Zanedlouho však došlo k velké maďarské ofensivě. Maďaři dobyli část slovenského území a rozdělili československou obranu na východní a západní úsek. Na počátku června 1919 byli Maďaři poraženi Josefem Šnejdárkem v bitvě u Zvolena. Po této bitvě nastal obrat v konfliktu, a československé jednotky přešly do útoku ve směru na Lučenec a Levice. Zároveň se na Maďarsko tlačilo diplomaticky. Bylo rozhodnuto o tom, že pokud se maďarské síly nestáhnou na určenou demarkační linii, zaútočí na ně francouzské a jihoslovanské jednotky. Maďaři to nakonec akceptovali. 23. června 1919 bylo podepsáno příměří. 1. července se začaly maďarské jednotky stahovat na vymezenou demarkační linii. Souběžně s válkou proti Československu vedli Maďaři válku proti Rumunsku. Rumuni nakonec 1. srpna 1919 obsadili Budapešť, a ukončili tak vládu bolševiků. Definitivní hranice byly určeny až mírovou konferencí.
Prameny
Brožurka Československé obce legionářské. Válka o Slovensko 1919
