Článek
Jan Marek – smrt z rukou gestapa
Narodil se 20. ledna 1913 ve Vranovicích. Po absolvování reálky v roce 1934 nastoupil na základní vojenskou službu u 10. hraničářského praporu. Byl vyslán do školy pro důstojníky v záloze, kterou absolvoval 28. února 1935. Poté se rozhodl dále sloužit v armádě. Od února 1938 sloužil v Holešově, kde působil jako velitel pěší čety, později kulometné roty. V srpnu 1938 byl povýšen na poručíka. Po okupaci v březnu 1939 byla armáda rozpuštěna, a vojáci byli propuštěni do civilu. Od 1. září 1939 pracoval jako úředník u firmy Impregna v Bystřici pod Hostýnem. Nezůstal však v nečinnosti a zapojil se do domácího odboje. V roce 1944 byla na Moravě vysazena západní paraskupina Clay. Jan Marek se stal jedním ze spolupracovníků této skupiny. Byl jmenován vojenským velitelem okresu Holešov. Navázal též kontakt s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky. Bohužel se na jeho stopu dostalo gestapo. 4. ledna 1945 byl na nádraží v Bystřici pod Hostýnem přepaden gestapem. Došlo k potyčce, při které byl postřelen a následně mlácen gestapáky tak, až ztratil vědomí. Gestapáci jej pak naložili do auta a odváželi do nemocnice v Přerově. Cestou do nemocnice však svému zranění podlehl. In memoriam obdržel Československý válečný kříž 1939.
František Froš – smrt v legionářské uniformě
Narodil se 4. října 1883 v Kostelci nad Orlicí. Pracoval jako švec. Po vypuknutí první světové války narukoval k 30. pěšímu pluku rakousko-uherské armády. 7. září 1914 byl u Ruské Ravy zajat. Následujících několik let strávil v zajateckých táborech. 20. září 1918 nastoupil službu u 1. záložního pluku československých legií. Posléze byl přidělen jako střelec k 3. střeleckému pluku. Z Ruska se vrátil v roce 1920. V nové republice svlékl vojenskou uniformu a stal se hajným v Dubí. Během roku 1944 jej navštívil Ferdinand Rohlena, který sháněl záchytné adresy pro paraskupinu Barium, která byla vyslána z Velké Británie. Hájenka se tak stala jednou z důležitých adres pro parašutisty. 2. října 1944 začala velká razie gestapa proti podpůrné síti Baria. Během razie se parašutisté Žižka a Šandera ukryli u manželů Frošových. Odtud zamířili dále do Žamberku. František Froš ani jeho žena Božena nehodlali padnout do rukou gestapa. Na život na útěku však již neměli věk. Pan Froš měl 61 let, jeho žena Božena byla o rok mladší. Jedinou možností pro ně byla smrt. On se oblékl do své legionářské uniformy a jeho žena si oblékla černé šaty. Pan Froš napíše dopis na rozloučenou, ve kterém lituje pouze toho, že nemohl s sebou vzít i několik Němců. Pak ze své pušku zastřelí svou ženu a následně sebe. Následujícího dne, 11. října 1944, přijdou manžele zatknout četníci, kteří objevili pouze jejich mrtvá těla.
Zatímco první dva příběhy se odehrávají v dobách druhé světové války, poslední příběh se odehrává v září 1938. Oficiálně druhá světová válka začala 1. září 1939 napadením Polska, ale pro Československo začala válka s Německem už 17. září 1938, kdy na území Německa vznikl Sudetoněmecký Freikorps, jehož úkolem bylo terorizovat pohraniční oblasti republiky. Bojů proti těmto teroristickým skupinám se účastnili příslušníci Stráže obrany státu. Poslední příběh je tedy z pozapomenuté války proti nacistům v pohraničí.
Josef Oczko – smrt z rukou henleinovců
Narodil se 13. července 1913 v Jablunkově. Jelikož byl polské národnosti, chodil pět let do polské obecné školy. Poté absolvoval tři ročníky české měšťanské školy. V říjnu 1935 nastoupil stejně jako další mladí muži základní vojenskou službu, a to u pěšího pluku 45 v Chustu na Podkarpatské Rusi. Na vojně byl do roku 1937. Po opuštění armády se rozhodl vstoupit k finanční stráži. 11. dubna 1938 byl přijat do sboru finanční stráže. Nastoupil poté jako pomocný dozorce k oddělení finanční stráže ve Švarcavě. Též byl určen za člena Stráže obrany státu. 29. září 1938 se kolem čtvrté hodiny ranní zorganizoval větší počet ordnerů, kteří následně zaútočili na budovu celního úřadu ve Švarcavě. Ta však byla v době přepadu prázdná, a tak útočníci začali demolovat interiér. Následně došlo k napadení jednotky Stráže obrany státu. Během přestřelky byl raněn respicient finanční stráže František Kantek. SOSáci následně ustoupili do tři kilometry vzdáleného Rybníka. Zde však obdrželi rozkaz k obsazení svých původních pozic. SOSáci tedy obsadili své původní pozice, ale kolem desáté hodiny byli znovu napadeni palbou henleinovců. Během přestřelky byl raněn dozorce finanční stráže František Hora a Josef Oczko byl palbou henleinovců zabit. SOSáci se znovu museli stáhnout. Pozice znovu obsadili s vojenskými posilami kolem půl čtvrté. 1. října 1938 bylo tělo Josefa Oczka převezeno do Jablunkova, kde bylo následující den pohřbeno. Po válce byla Josefu Oczkovi odhalena na místě jeho skonu pamětní deska. V roce 1947 obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939. V říjnu 2011 mu byl udělen Kříž obrany státu ministra obrany České republiky.
Prameny
Lášek, Radan. Stráž na chodském pomezí 1938
