Článek
„Dveře byly již prostřelovány z pušek útočníků. Proběhli jsme chodbou na druhou stranu budovy, kde byl celní úřad, a tam byli mimo Světlíka a Řeřichy též správce celního úřadu Fendrych a četníci Šiman a Samko. Světlík právě telefonoval na velitelství roty SOS v Maršově, že celnice je přepadena. Vtom však bylo telefonické spojení přerušeno a Světlík byl raněn na krku. Odběhl jsem zároveň s Fendrychem na chodbu, odkud jsme zahájili palbu z pušek. Přitom jsem byl raněn střepinami granátu. Tak tak že jsem se dovlekl do přístavku vedle chodby, kde stále tekla voda do kamenného koryta, a tam jsem pod korytem zůstal ležet. Jak dlouho jsem tam ležel, nevím dodnes. Když jsem se probral z bezvědomí, byl jsem celý zakrvácený, ale zjistil jsem, že pohybovati se mohu.“
Takto vzpomínal na jeden z incidentů v pohraničí příslušník finanční stráže Antonín Sebroň.
Konflikt začíná
Vztahy mezi Čechy a Němci v pohraničí se začaly zhoršovat poté, co se moci v Německu ujal Adolf Hitler. Drtivá většina Němců, žijících na území ČSR, sympatizovala s Hitlerem. Výjimku představovali pouze demokraté, sociální demokraté a komunisté. V Československu v té době žilo přibližně 3,2 milionu Němců, jejichž kořeny bychom mohli hledat již v dobách středověku. Sympatizanti s nacismem založili vlastní politickou stranu, která se nazývala Sudetoněmecká strana. V jejím čele stanul Konrád Henlein. V září 1938 se celková mezinárodní situace zhoršovala. Dne 12. září 1938 měl Adolf Hitler projev na sjezdu NSDAP v Norimberku. Během tohoto projevu slovně útočil na Československo i Edvarda Beneše a prohlašoval, že Němci v Československu jsou utlačovaní, a že on to tak nenechá. Tento projev byl v pohraničí masově poslouchán, a po jeho ukončení vyšly bílé punčochy, jak se říkalo henleinovcům, do ulic. Již 12. září došlo k prvním incidentům, ale vše vyvrcholilo následujícího dne. V Habartově došlo k boji, při kterém padli čtyři četníci, v Bublavě byli zavražděni tři četníci. Incidenty se odehrály ve zhruba 70 obcích. Povstání se podařilo bezpečnostním složkám za pomoci armády potlačit. Množství Němců poté uteklo přes hranice do Německa, kde 17. září 1938 vznikl Sudetoněmecký Freikorps.
Bojů proti henleinovcům se účastnili i českoslovenští vojáci
Boje proti Freikorpsu
Úkolem Freikorpsu bylo provádět útoky na československé bezpečnostní složky v pohraničí. Kromě toho měli jeho příslušníci terorizovat Čechy a německé antifašisty. Ozbrojených incidentů se odehrálo v pohraničí opravdu mnoho. Ty nejzávažnější probíhaly od 13. září 1938 do 31. října 1938. Proti příslušníkům Sudetoněmeckého Freikorpsu stanuli příslušníci Stráže obrany státu (SOS). Ta vznikla 23. října 1936 na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb. Za mužstvo Stráže byli určováni příslušníci rezortního četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenští záložníci s trvalým bydlištěm v blízkosti předpokládaného nasazení. V případě ohrožení bezpečnosti byly jednotky SOS schopné během několika hodin uzavřít hranice po celém obvodu republiky, zatarasit komunikace a zahájit boj na zdrženou, který měl umožnit mobilizaci hlavních československých sil. Během krizových zářijových dnů bylo u Stráže obrany státu zařazeno přes 30 000 mužů.
Příběhy některých padlých SOSáků
Václav Staněk
Narodil se 27. března 1912 v obci Mladý Smolivec. Vyučil se tesařem. Po absolvování základní vojenské služby se rozhodl pro vstup k policii. Jako policista sloužil v Praze, ale následně byl odeslán k praporu SOS v Mostě. Dne 25. září 1938 jel na motocyklu spolu se štábním strážmistrem Josefem Hříchem. Byli však napadeni palbou 8 henleinovců. Staněk byl raněn do páteře. Hřích se pustil do přestřelky s útočníky. Dva z nich svojí palbou zranil. Zbylí útočníci odtáhli své raněné zpátky přes hranice. Staněk byl transportován do nemocnice, kde ale svému zranění podlehl.
Josef Navrátil
Narodil se 19. února 1908 v Sudkově. V září 1938 sloužil jako příslušník finanční stráže. Dne 25. září 1938 byl zákeřně postřelen zezadu ve Vrchní Orlici. Byl převezen do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou. Zde svému zranění 2. října 1938 podlehl.
Rudolf Josiek
Narodil se 2. prosince 1914 v obci Lyžbice. Vojenskou službu absolvoval u pěšího pluku 8. V armádě zůstal jako délesloužící až do března 1938, kdy nastoupil službu u finanční stráže. Jednotka SOS, u které byl přidělen, musela pod tlakem henleinovců ustoupit k obci Horní Lomany. Přestřelky s henleinovci pokračovaly několik dní. 28. září 1938 Rudolf Josiek padl během přestřelky u záseků nedaleko železničního přejezdu.
Kulometná hlídka SOS Rožany u Šluknova
Zrazení hraničáři
Toto je jen několik příběhů obránců našich hranic, kteří v krizových zářijových dnech roku 1938 padli. Těch jmen a příběhů je celá řada. 23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace. Československo se připravovalo bránit své území, ale vše nakonec dopadlo jinak. Přijetí Mnichova znamenalo vydání části našeho území nepříteli bez boje. A tak místa, kde bojovali, krváceli a umírali příslušníci SOS, byla odstoupena. Mnichovem však historie SOS nekončí. Při ústupu z hranic se příslušníci Stráže obrany státu stali na několika místech obětí zfanatizovaných Němců, kteří slovně i fyzicky napadali naše vojáky, četníky i finance. Příslušníci Stráže obrany státu se zapojili v říjnu a listopadu 1938 do bojů proti maďarským a polským teroristům, kteří podobně jako henleinovci měli za úkol destabilizovat pohraniční oblasti. I v těchto bojích měla SOS své padlé i raněné. Na několika místech hranice překročily dokonce i jednotky regulérní maďarské armády. Československo bylo nuceno vyřešit územní nároky Polska a Maďarska. 2. listopadu 1938 došlo k Vídeňské arbitráži, při které bylo Československu nařízeno odstoupit části svého území Maďarsku. 6. ledna 1939 došlo k boji o Rozvegovo, které maďarská armáda obsadila neoprávněně. I zde se do bojů zapojili příslušníci SOS. Příslušník finanční stráže a SOS Josef Tyšer během bitvy padl. Poslední boje sváděli příslušníci SOS v březnu 1939, kdy maďarská armáda zahájila útok na území Podkarpatské Rusi. I zde byly ztráty na padlých, raněných i zajatých. Není tedy pravda, že jsme odevzdali části svého území v roce 1938 bez boje. Příslušníci Stráže obrany státu s obrovským nasazením a odhodláním bránili své pozice před teroristickými bandami, které na naše území vysílalo Německo, Maďarsko a Polsko. Dnes si ovšem na tyto lidi málokdo vzpomene. Čest jejich památce.
Prameny
Lášek, Radan – Jednotka určení SOS. Díl první a třetí
Lášek, Radan - Velitelé praporů SOS
