Článek
Československá zahraniční armáda bojovala už od roku 1939 až do konce války. Za tu dobu padli tisíce mužů. Někteří padli již v září 1939 v Polsku, další během bojů na francouzské frontě v roce 1940, během bitvy o Británii, při bojích v Africe, v Sovětském svazu, na Dukle, u Liptovského Mikuláše, na Velké a Malé Fatře, u Dunkerque či u Břestu. Tam všude bojovali, krváceli a umírali naši vojáci. Bojovali za svobodu naší vlasti, která byla okupována nepřítelem. Odešli za hranice, aniž by věděli, jak válka dopadne. Dnešní článek chci věnovat několika mužům, kteří během boje za osvobození vlasti ztratili to nejcennější. Vlastní život.
Josef Kholl
Narodil se 22. července 1914. Studoval Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen v roce 1936 jako poručík. Sloužil až do března 1939 u pěšího pluku 38 v Berouně. Po okupaci se zapojil do domácího odboje v řadách organizace Obrana národa. Před hrozícím zatčením utekl v roce 1940 přes Balkán do Palestiny, kde se připojil k Československému pěšímu praporu 11 – Východnímu. S ním se zúčastnil bojů v Sýrii a u Tobruku. V červnu 1943 odchází na vlastní žádost na východní frontu, kde se stává velitelem 1. pěšího praporu 1. československé samostatné brigády v SSSR. S tímto praporem si projde boji u Kyjeva, na pravobřežní Ukrajině i na Dukle. 22. září 1944 padl během bojů o Hyrovu horu.
František Politzer
Narodil se 22. srpna 1912. Studoval učitelský ústav a následně Vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl vyřazen v roce 1938 jako poručík. Do března 1939 sloužil u pěšího pluku 13 v Boskovicích. Po okupaci se rozhodl odejít za hranice. Z okupované vlasti odešel 13. prosince 1939. Dostal se přes Balkán do Francie, kde byl 9. února 1940 prezentován u naší armády. V červnu 1940 se zúčastnil bojů na francouzské frontě. Po evakuaci do Velké Británie sloužil u 1. československé samostatné brigády. 19. prosince 1942 vstoupil do RAF. Po prodělání výcviku byl 15. května 1944 zařazen jako navigátor k 311. československé bombardovací peruti. Zahynul 29. října 1944 při letecké nehodě.
František Politzer
Josef Šrámek
Narodil se 4. června 1919 v Hroznové Lhotě. Studoval reálné gymnázium ve Strážnici, kde v roce 1939 maturoval. Chtěl studovat na Vysokém učení technickém v Brně, jenže 17. listopadu 1939 byly české vysoké školy nacisty uzavřeny. Jelikož fyzicky napadl německého důstojníka, musel před hrozícím zatčením uprchnout. 10. dubna 1940 odešel za hranice. 21. května 1940 byl prezentován u naší armády ve Francii. V červnu 1940 se zúčastnil bojů na francouzské frontě. Po porážce Francie se evakuoval na lodi Rod el Farag do Velké Británie. Sloužil u 1. československé samostatné brigády. Ta byla v roce 1943 reorganizována na 1. československou samostatnou obrněnou brigádu. V únoru až březnu 1943 prodělal kurz útočného boje a paravýcvik. Josef Šrámek sloužil u 1. roty 1. tankového praporu. S jednotkou se účastnil od října 1944 obléhání Dunkerque. 3. listopadu 1944 vedl Šrámek údernou skupinu při přepadu farmy Deram Arthur. Při přepadu byli zabiti 4 Němci, 2 zraněni a ostatní uprchli. 20. prosince 1944 byl jmenován velitelem 1. čety. V noci z 26. na 27. prosince 1944 byl při kontrole strážných omylem postřelen vlastním vojákem. 1. ledna 1945 svému zranění podlehl. Nutno zmínit, že jeho otec se z první světové války taktéž domů navrátil.
Josef Šrámek
František Adámek
Narodil se 21. listopadu 1919 v Leštině. Před válkou se vyučil zedníkem. 8. srpna 1939 odešel přes hranice do Polska, kde se o dva dny později přihlásil do československé vojenské skupiny v Malých Bronowicích. Při vypuknutí války v září 1939 se nacházel se skupinou Ludvíka Svobody na východě Polska. 17. září 1939 Polsko napadla Rudá armáda, která Svobodovu skupinu zajala. V sovětské internaci se ocitl i František Adámek. Díky jednání mezi československou a sovětskou stranou mohli internovaní vojáci začátkem roku 1940 opustit Sovětský svaz, a přesunout se k našim jednotkám do Francie, a po její porážce v červnu 1940 na Střední východ. František se dostal na Střední východ 11. března 1941. Po výcviku byl přemístěn k Československému pěšímu praporu 11 – Východnímu, kde byl v hodnosti vojína zařazen do 4. pěší roty. 21. října 1941 se s praporem přesunul do obklíčeného přístavu Tobruk. 21. listopadu 1941 byl na hlídce v předpolí 3. čety 4. roty. Své místo si předem pečlivě připravil. Neschůdnou roklí si sem pracně přinesl dokonce i těžké betonové stropnice. Avšak mezerou, která sloužila jako průzor, přiletěla střepina, která Františkovi přeťala krční tepnu. Na místě zemřel.
Prameny
Plachý, Jiří. Kříže a hvězdy od Dunkerque. Svět křídel, 2011
