Jana I. Kastilská Šílená: láska až za hrob, žárlila i na mrtvolu

Narodila se v roce 1479 jako třetí dítě krále Ferdinanda II. Aragonského a jeho manželky královny Isabely Kastilské. Dětství prožila ve Španělsku, kde ve svých třinácti letech zažila dobývání Granady a její zničující požár. V roce 1495 jí byl domluven manžel, arcivévoda Filip Sličný, syn císaře Maxmiliána Habsburského. Setkala se s ním o rok později v belgickém městě Mechelen a byla to láska na první pohled, spalující a vášnivá. Svatbu si vyžádali snoubenci hned druhý den jejich setkání.

Novomanželé zůstali v Mechelenu, kde Filip trávil většinu času na cestách, lovech a věnoval se i dalším zábavám. Jana tak zůstávala většinou přes den sama. Přesto se na něm postupem času začala stávat sexuálně závislou a nedokázala mu v ničem odporovat. Toho dokázal Filip geniálně využít a zneužít. Izoloval ji od okolí a veškeré její dopisy si napřed přečetl on. Je tak možné, že některé zprávy ani nikdy nedostala. Postupně se začala Filipovo zamilovanost vytrácet a nic na tom nezměnilo ani narození jejich prvního potomka, dcery Eleonory.

Jana byla třetí v pořadí na trůn, shodou nešťastných náhod zemřeli její starší sourozenci, bratr Jan na tuberkulózu, sestra Isabela po porodu syna, který následně umírá ve dvou letech, a z ní se tak stala asturijská kněžna a dědička koruny. Filip nezahálel a prohlásil se kastilským princem. V tento turbulentní rok se Janě narodil syn Karel. O rok později dcera Isabela. V roce 1502 ji a Filipa kastilské kortesy uznaly jako dědice koruny, ostatní země přísahali věrnost pouze Janě. Filip tak odjel zpět do Flander.

Mezitím stihla po čtvrté otěhotnět a nemohla tak odcestovat za manželem a pravděpodobně v tu dobu se u ní začala projevovat její psychická porucha, kterou nejspíše zdědila po babičce z matčiny strany. Zavřela se do pokoje, nikoho kromě rodičů nechtěla vidět a neustále myslela na Filipa. Ihned po porodu syna Ferdinanda plánovala odjet za Filipem, ale protože si její otec o ní dělal starosti, nechal vyšetřit její duševní stav. Její matka, aby oddálila její odjezd, jí nechala zadržet v pevnosti La Motta v Medinu del Campo.

Přes všechny obtíže se Jana k Filipovi dostala, a když se konečně těšila, že bude v jeho přítomnosti, utrpěla šok. Filip si jí totiž vůbec nevšímal, veškerou svou pozornost věnoval své milence. Jana začala žárlit, ztropila strašnou scénu a pronásledovala svého muže na každém kroku. Často tak skončila zamčená ve svém pokoji a na veřejnosti spolu vystupovali jen velmi zřídka.

Když Janě zemřela v roce 1504 její matka, stala se Jana královnou Kastilie a její otec Ferdinand jejím zástupcem. To se ovšem nelíbilo Filipovi, který chtěl také vládnout, proto se snažil dokázat, že je jeho manželka nemocná a neschopná vláda. Doufal, že ho pak kortesy prohlásí regentem. Jenže jeho tchán ho předběhl a regentem se nechal jmenovat sám. Oba si postupně nechali od Jany podepsat dokumenty, ve kterých je stanovuje svými zástupci. Filip se navíc postaral o její úplnou izolaci a prohlásil, že je opět schopna vládnout, aby si sám udržel moc. Koncem roku 1505 se Filip a Ferdinand domluvili na společné vládě v Kastilii, kdy Jana a Filip budou vládci a Ferdinand místodržitelem. Následovala tajná dohoda, kdy si stvrdili nutnost jejich dvou podpisů na veškerých dokumentech. Janu tak odstřihli od vládnutí. V této době porodila Jana své páté dítě, Marii.

Ferdinand se ze hry později vyšachoval sám, když se sňatkem s Germaine de Foix snažil podrýt Janino postavení. Jenže Francie byla dlouhodobý nepřítel Španělska a zástupci kortesů tak nebyli tímto svazkem zrovna nadšeni. Proto se rozhodli složit věrnostní přísahu právě Janě a Filipovi.

V roce 1506 se královský pár vydal do Španělska přijmout přísahu, tou dobou Jana, s již značně narušenou psychickou rovnováhou, odmítla vstoupit do vesnice Gójeces. Myslela si, že ji chce manžel uvěznit na zdejším hradě. Spala proto pod širým nebem mimo vesnici. Její psychika ale dostala největší ránu až o nějaký čas později ve městě Burgos na severovýchodě Kastilie. Zde se konaly oslavy na počest nového královského páru, kde se hrály i zápasy v tehdejší formě tenisu. Ten Filip miloval, a to se mu stalo osudné. Splavený potem rychle vypil sklenici ledové vody, druhý den už měl horečku. Podle nejnovějších výzkumů se nejpravděpodobněji jednalo o tyfovou horečku, nebyla tak způsobená teplotou vody, ale spíše její kontaminací. Jana u něho dlela dnem i nocí, ošetřovala ho a podávala mu léky. Trvalo to dlouhých osm dní, než Filip zemřel. Bylo mu teprve 26 let.

A Jana? Ta doslova zešílela žalem. Odmítala o čemkoliv rozhodovat či něco podepsat, nechtěla nikoho vidět. Přestože se u ní občas objevil náznak rozumu, k vládnutí jí nedonutili. Ke všemu začal v Kastilii řádit dýmějový mor. Jana musela z města pryč. To ale bez svého milovaného manžela odmítala. Rozhodla se proto nechat jeho tělo exhumovat a donutila přítomné vyslance, aby ho identifikovali. Když jí potvrdili, že je to skutečně král Filip, vydala se se svým dvorem do Granady.

„Mnohem závažnější by bylo, kdybych zvolila pastýře málo způsobilé vést stádo.“ Výrok Jany ke zvolení nového biskupa.

Muselo to vypadat poněkud morbidně a strašidelně, neboť odmítala cestovat za dne, pouze za soumraku. Přes den se pouze modlila. V kostele v Torquemadě nechala jeho rakev dokonce střežit ozbrojenými vojáky. Tak moc se bála zmizení jeho těla. Po dalším zážitku, kdy zjistila, že klášter, ve kterém se rozhodla přenocovat, je ženský, rozkázala vynést rakev ven a osobně tělo překontrolovala. Poté se už odmítala od zesnulého manžela odloučit a spala na zemi vedle jeho rakve. Lidem dokonce tvrdila, že Filip pouze spí, občas rakev dokonce otevřela a políbila manžela na studené rty. Takto cestovala osm měsíců a je více než jasné, že v takovémto stavu se jí vladaření více než vymykalo z rukou. V této době se jí narodí její poslední dítě, dcera Kateřina.

S Janiným souhlasem se její otec Ferdinand ujímá vlády a nechává Janu uvěznit na zámku v městečku Tordesillas. Zde ji dělá společnost pouze její dcera Kateřina, od které se Jana odmítá hnout. Jana o sebe přestává pečovat a žije ve špíně. Přesto se najdou takoví, co by ji chtěli pojmout za manželku. Třeba anglický král Jindřich VII., jenže než cokoli stihne, zemře.

Když se nejmladší dceru Kateřinu pokusil Janin nejstarší syn odvést, ztropila královna takovou scénu, že Kateřinu raději po několika dnech vrátil. Karel byl později jmenován spoluvládcem a v případě Janina uzdravení jí měl plně přenechat vládu. Jeho matka se ale z domácí vězení již nikdy nedostala, o to se Karel při převzetí trůnu po Ferdinandově smrti postaral.

V roce 1519 se Karel za přispění nemalé částky stává římským císařem, jeho španělský lid ale nebyl s jeho vládou spokojený. Když v roce 1520 odjel na svou korunovaci, vypukla v zemi občanská válka. Královská města se snažila najít si nového vládce, a stalo se, že si vzpomněli na uvězněnou Janu. Ta je zpočátku podporovala, avšak pouze slovy. Postupně ji všechna ta jednání ovšem vyčerpala a ona nebyla schopna přijímat žádné delegace. Celá revoluce tak ztroskotala na tom, že Jana odmítala jít proti svému synovi a nechtěla nic podepsat. Vůdci revoluce byli popraveni a Karel nařídil Janu velmi přísně střežit. Dozorcem se stal markýz de Denia a dostala také několik dvorních dam, které ji musely neustále hlídat. Jana jejich přítomnost nesla těžce, nesnášela přítomnost jiných žen, což se těžce podepisovalo na její psychice.

Na žádost jejího vnuka Filipa II. Habsburského ji navštívil jezuitský kněz František de Borgia, který ji obvinil z nedostatečné zbožnosti. Jana tvrdila, že nemůže řádně plnit své povinnosti, protože se jí její dvorní dámy vysmívají a berou jí modlitební knížku. Také prý provozují čarodějnictví a vyvolávají duchy zemřelých. Kněz, který byl seznámen s Janiným stavem usoudil, že jsou to nejspíše bludy a potrestání žen pouze předstíral. Jana byla spokojená a více si nestěžovala.

Královnino zdraví se začalo, i vzhledem k její nedostatečné hygieně, postupně zhoršovat, do nohou se jí dostala sněť. Proleženiny jí léčili vypalováním rozžhaveným železem. Ve velkých bolestech umírá na Velký pátek roku 1555 v pětasedmdesáti letech. Poté co bylo místo jejího odpočinku několikrát změněno, skončila nakonec u svého milovaného Filipa v Královské kapli v Granadě.

Ale byla Jana opravdu šílená? Badatelé se nemohou shodnout, zda trpěla těžkou melancholií, depresivními stavy, psychózou či schizofrenií, kterou mohla teoreticky zdědit po babičce nebo to byl jen mistrně naplánovaný komplot jejího otce a manžela? V dětství jí popisovali jako neobyčejně hezkou a nadprůměrně inteligentní dívku, která si navzdory své výchově dělala na vše svůj vlastní názor. Zajímala se o dění v Evropě, filozofii, náboženství, umění a hudbu. První zmínky o jejím šílenství se objevily až z dob jejího sňatku s Filipem, který se jí poměrně krátce po svatbě snažil co nejvíce izolovat a úplně si jí otočil kolem prstu.

A zatímco se po jeho smrti Jana snažila neúspěšně skloubit vladaření, přepravu těla jejího manžela do hrobky v Granadě, jak vystřiženou z hororu a těhotenství, její otec seděl a vyčkával. Vyčkával na pomluvy, které se šířily zemí jako lavina, o tom, jak je jeho dcera nepříčetná, šílená a neschopná vladařka. Poté se se objevil jako zachránce a začal místo Jany vládnout jako její poručník. Jana se poté několikrát neúspěšně snažila domoci svých vladařských práv. Poté jí nechal raději uvěznit v Tordesillas na dlouhých 46 let. Je možné zde byla dokonce svými vězniteli týrána, přímé důkazy ovšem neexistují. Ferdinand i Karel se postarali o to, aby všechny písemné dokumenty týkající se jejího vězení zničili.

A jak vůbec skončili její děti?

Nejstarší dcera Eleonora Habsburská si nejprve vzala portugalského krále a poté co ovdověla, se provdala podruhé za francouzského krále. Syn Karel se stal nejen španělským králem ale i římským císařem. Isabela Habsburská se provdala za dánského, norského a švédského krále Kristiána II. Dánského. Ferdinand byl korunován českým a uherským králem, římským císařem a byl také rakouský arcivévoda. Dcera Marie se provdala za nešťastného Ludvíka Jagellonského, který ve 20 letech zemřel a na jeho místo nastoupil právě Ferdinand. Nejmladší dcera Kateřina Habsburská, která strávila dětství s její matkou v domácím vězení, se provdala za portugalského krále Jana III.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_I._Kastilská

https://www.stoplusjednicka.cz/nestastna-zajatkyne-z-tordesillas-byla-jana-silena-skutecne-dusevne-nemocna

https://www.stoplusjednicka.cz/zarlila-i-na-mrtvolu-stala-se-jana-kastilska-pouhou-obeti-lasky-intrik

Skandální Habsburkové, Gabriele Hasmann, 2025