Skandál na Habsburském dvoře: princezna utekla s milencem a falšovala směnky, zavřeli ji do blázince

Luisa Belgická se narodila roku 1858 v královském paláci v Bruselu. Její otec byl budoucí belgický král Leopold II. Belgický, matka Marie Jindřiška Habsbursko-Lotrinská. Dětství Luisy rozhodně nebylo růžové, jak se může zdát, její otec byl despota a zajímaly ho spíš peníze než vlastní rodina. Ani Marie Jindřiška se ke svým dětem nechovala přívětivě, nejspíš jim nechtěla připravit zklamání a rozčarování, jaké zažila ona, když odešla z domova za manželem. Jejich manželství bylo domluveno v roce 1853 v rámci upevnění rakousko-belgických vztahů a toto rozhodnutí bylo více než nešťastné.

Luisa měla od svých šesti let domácí výuku, věnovala se francouzštině, angličtině, němčině, italštině, matematice, dějepisu, náboženství, hudbě a jízdě na koni. Bohužel hloubka vyučování nebyla příliš velká a její vzdělání tak bylo pouze povrchní. Naopak kázeňská výchova byla na vysoké úrovni, děti byly trestány za sebemenší provinění. Jejich pokoje připomínaly spíše klášterní cely než královské pokoje. Rodinu poznamenala tragédie, když zemřel následník trůnu a Luisin mladší bratr Leopold. Bylo mu devět let, když spadl do rybníka v parku Laeken. Jeho lékař diagnostikoval zánět osrdečníku. Po několika měsících rekonvalescence mladý Leopold umírá. Jeho sestru to těžce zasáhlo.

Když bylo Luise 14 let, začali se o ni zajímat různí princové, byla hezká, a navíc dcera bohatého krále. Manželství představovalo pro Luisu se Štěpánkou jedinou možnost úniku od despotického otce. Luise bylo 15 let, když o její ruku požádal její bratranec z otcovy i matčiny strany Filip Sasko-Koburský. Tenkrát to byl nejbohatší muž své doby. Byl o všem o polovinu straší než Luisa, táhlo mu na 30 let. Králi Leopoldovi nevadil ani věkový rozdíl ani pověst ženicha. Ve Vídni byl známý především svými avantýrami. Naopak mu vyhovoval více než druhý kandidát Fridrich Hohenzollernský, protože si nepřál sblížení s Pruskem.

Luisa se na svatbu těšila, několikrát se svým nastávajícím mluvila a měla pocit, že ho dobře zná. Jejich zásnuby se poněkud protáhly, čekali na Luisinu plnoletost a papežský dispens, který byl potřeba, když byli manželé blízcí příbuzní. V roce 1875 proběhla svatba v královském paláci v Bruselu. Nezkušená a naivní Luisa byla zděšená tím, co se mělo o svatební noci odehrát, milostnými zkušenostmi protřelý ženich se na ni doslova vrhl. Vyděšená Luisa utekla do skleníku v zámku v Laekenu, kde ji později našel zahradník a odvedl k matce. Po dlouhém přemlouvání se k manželovi vrátila.

Filip se po téhle trapné scéně rozhodl aplikovat Pygmalion v praxi. Jenom to vzal z opačného konce. Z ostýchavé, nevinné a přísně vychované Luisi, či belgické husy, jak ji sám nazýval, udělal hvězdu vídeňského dvora. Musela přečíst erotickou literaturu a ukázal jí se svou sbírkou východoasijských figurek znázorňující různé sexuální polohy. Navíc ji nechával servírovat hojně vína, aby byla povolnější. Na jejich sídle se Luise vůbec nelíbilo, její pokoj byl studený a ponurý, plný Filipovo trofejí z cest. Třešničkou na dortu byla její tchýně, která o všem rozhodovala a nutila princezně svůj životní styl. Oblíbila si proto satiru, kterou se naučila velmi dobře napodobovat a která upozorňovala na chyby blízkých.

Nakonec se jim narodily dvě děti Leopold a Dorotea. Jenže manželství se začalo pomalu ale jistě rozpadat. Manželé se často hádali a ani děti je neusmířily. Filip svou manželku neustále podváděl a ona o tom věděla. Aby jí to nějak vykompenzoval, mohla nezřízeně utrácet. Nakonec žili v poměrně otevřeném manželství, kdy se podváděli oba navzájem. Oba to ale pečlivě tutlali, zdání vzorného manželství muselo být zachováno. Skandál si jako příslušníci vládnoucích vrstev nemohli dovolit. Luisa svou krásou přitahovala a svým chováním šokovala vídeňský dvůr. Vystřídala několik milenců – barona Daniëla d´Ablaingem, barona Nicolase Döryho, tento vztah pokračoval až do jeho svatby v roce 1893, přestože se ho Filip i Luisina matka snažily zastavit.

Luise se spřátelila s rakouským korunním princem Rudolfem a přemlouvala ho, aby se oženil s její mladší sestrou Štěpánkou. Po jejich svatbě prý Marie Jindřiška varovala Štěpánku, aby se Luisy vyvarovala či aby jí dala dobrý případ, prý byla velmi lehkomyslná. Toto manželství také neskončilo šťastně. Rudolf byl nakažen pohlavní chorobou a jejím přenosem na svou ženu způsobil její neplodnost. Bez dědice vedl Rudolf zhýralý život, který ukončil sebevraždou se svou milenkou.

Luisa se začala čím dál tím víc dbát o svůj vzhled a utrácela obrovské sumy za šaty a šperky. Byla druhou nejelegantnější ženou hned po císařovně. V tomto období se do ní zamiloval poručík chorvatských hulánů Géza Mattachich a ona do něj. Poprvé se potkali v Prátru, oficiálně seznámeni byli o rok později na plese v Opatije. Luisa mu nabídla vedení svých stájí. Od roku 1896 se stal ředitelem Luisiných stájí a správcem jejích financí. Oficiálně ji pouze učil jezdit na koni. Neoficiálně ze sebe nemohli spustit oči. Císař, který se o tom dozvěděl v době, kdy sebevražda jeho syna Rudolfa v Mayerlingu byla stále čerstvá, si zavolal Luisu. Nařídil jí odcestovat a zakázal ji vstup na příští dvorní ples. Jeden skandál stačil.

Luisa si jeho radu vyložila po svém. Z veřejného života se stáhla, ale proto že odjela s milencem na cesty. Procestovali Paříž, Cannes, Karlovy Vary a Merano. A dál pokračovala ve svém životním stylu, manžel to přece zaplatí. Jenže tehdejší doba k ženské emancipaci příliš nakloněná nebyla a Filip byl útěkem své manželky těžce pohoršen. Rozhodl se skončit s divadýlkem pro veřejnost, a jak mu přikazovala čest šlechtice, vyzval Gézu na souboj. Souboj prohrál a navíc byl zraněn a bulvár vše ještě více rozmázl. Skandál byl na světě. Filip se ještě pokusil uhradit dluhy své manželky, ale nepovedlo se mu to v plné výši. Obrátil se proto na tchána Leopolda II., ten ale odmítl. Dluhy nakonec uhradil sám císař ze svých osobních peněz, což mělo za následek zhoršení vztahů mezi Leopoldem a Františkem Josefem.

Filip už neměl jediný důvod platit další Luisiny dluhy, tak ji odstřihl od financí. Luisa si nejspíš myslela, že jsou to pouze plané řeči a lehkomyslně utrácela dál. Dluhy dosáhly výše dvou milionů zlatých. Když už byli věřitelé neodbytní, podepsala pro ně pár směnek jménem své sestry Štěpánky, vdovy po korunním princi Rudolfovi. Ta o ničem nevěděla. Luisa si na své konto připsala další skandál, stala se z ní podvodnice. Císař toho měl akorát tak dost, nařídil rozvod, nechtěl mít v císařské rodině padělatelku. Rozvod trval několik let, především proto, že nemohli Luisu jednoduše postavit před soud, těch skandálů už by bylo příliš. Museli vymyslet jiný plán. Tak dali belgický král a rakouský císař s Filipem hlavy dohromady a vymysleli, že před soud postaví Mattachiche, kterého soud odsoudí za padělání na šest let těžkého žaláře.

Aby to nebylo málo, tak podplatili dva soudní lékaře a sexuálního terapeuta, aby vypracovali zdravotní posudek, na jehož základě Luisu prohlásili za nesvéprávnou a zavřeli ji do psychiatrické léčebny. Princezna dostala ještě jednou na výběr, poslední šance, návrat do Coburgu nebo léčebna, zvolila léčebnu v Döblingu u Vídně. Jenže jakmile se bulvár do něčeho zakousne, tak nepustí. Informovali o Luisině internaci a ptali se oni i veřejnost proč. Princezna se jim spíše jevila jako lehkomyslná a možná nepohodlná, ale nikoli jako blázen. Filip nechal svou ženu přesunout do sanatoria Lindenhof v Sasku, zde pobývala se svou dvorní dámou a služebnou.

Géza byl držen ve věznici Möllersdorf, zde se seznámil s Marií Stögerovou, ta se z tisku dozvěděla o jeho poměru s Luisou a rozhodla se pracovat jako kuchařka ve věznici. Podařilo se jí získat jeho důvěru a stala se jeho milenkou. Po propuštění podporovala publikování článků ve prospěch jejího milence. Géza byl nakonec v roce 1902 propuštěn a začal plánovat osvobození Luisi. To se mu v roce 1904 podařilo, princezna se tenkrát nacházela v saském Bad Elsteru, kde měla pouze mírný dohled. S osvobozením Luisi mu pomáhala i jeho nová milenka Marie.

Bulvár je pronásledoval až tam. Články o nich byli stále žádané. Princezna byla totiž oficiálně na útěku, původní posudek na její psychický stav stále platil. Vídeňský dvůr požadoval nové vyšetření. Tentokrát se jim to ale nepovedlo podle jejich představ. Rakouské velvyslanectví požádalo tři renomované francouzské psychiatry. Ti Luisu vyšetřili a nestačili se divit. Vůbec nechápali na základě, čeho došli rakouští psychiatři ke své diagnóze. Jejich verdikt zněl zcela opačně, není důvod ke zbavení své právnosti.

Filip navrhl nakonec smírnou rozluku s měsíční penzí 7 000 rakousko-uherských korun. Rozvodové řízení bylo dokončeno 15. ledna 1906. Jenže Luisa se nechtěla svého životního vzdát a dál utrácela a zadlužovala se. Prchajíc před věřiteli, cestovali s Gézou po Evropě. Od roku 1907 s nimi Marie už necestovala, ale Géza dlouho neváhal a milenku si udělal z dvorní dámy Anny von Gebauer.

Po smrti matky byla část dluhů umořena prodejem zděděných šperků a jejího vídeňského šatníku. Luisa si zpočátku žila dál na vysoké noze, jak byla zvyklá. Myslela si, že zbytek zaplatí z dědictví po otci. Ale to se přepočítala, její otec jí ani jejím sestrám, svým legitimním dcerám, nic neodkázal. Naopak zaopatřil svou druhou tajnou manželku, francouzskou prostitutku Caroline Lacroix, a jejich dva syny. Zbytek nechal převést na tajná konta a různé nadace. Belgický stát nabídl princeznám finanční transakci, kdy měla každá dostat 2 miliony franků. Štěpánka a nejmladší Klementina nabídku přijaly, Luisa odmítla. Závěť přes své právníka napadla, soud se táhl pět let. Nakonec byla uzavřena dohoda mezi Belgií, Luisou a jejími věřiteli, každá dostala 5 milionů franků z majetku jejich otce.

Z počátku války byla Luisa vyhoštěna z Rakouska-Uherska a spolu s Gézym se vydala do Belgie. Ale Německá armáda je zastavila už v Mnichově, kde do srpna 1916 žili spolu s Marií Stögerovou, která se k nim vrátila. Nejdříve finanční nouzí netrpěli, Belgie vyplácela Luise ročně penzi 50 000 franků, ta byla ale snížena a Luisa si musela vzít další půjčky.

V dubnu 1916 zemřel za tragických okolností její syn Leopold Klement, který se postavil na stranu svého otce a odmítal s matkou jakkoli komunikovat. Pohádal se s milenkou, která mu chrstla kyselinu do obličeje a pak ho čtyřikrát střelila.

Géza byl v srpnu 1916 zatčen, protože byl jako Chorvat považován za spiklence proti říši. Luisa tak musela opět prodávat šperky, aby přežila. Z počátku roku 1917 se její dluhy vyšplhali na tehdy neuvěřitelnou částku 30 milionů marek. Byla na ní vyhlášena insolvence a musela přihlížet dražbě veškerého svého majetku. Skončila v malém pokojíku v malé vile a přežívala jenom díky intervencím ze strany své dcery a sestry Štěpánky. S pomocí Gézyho posla se dostala do Budapeště. Tu musela ale v roce 1919 na příkaz Bély Kuna opustit.

V roce 1921 zemřel její bývalý manžel princ Filip, Luisa byla vyloučena z dědictví. Do Belgie jí byl odepřen přístup, protože byla nežádoucí osobou, považovali ji za Maďarku, a pohoršila by veřejné mínění. O dva roky později 1923 umírá Géza na urémii zhoršenou srdečními chorobami. Belgické generální konzulce v Paříži se Luisi zželelo a nabídla jí, aby se usadila ve Wiesbadenu s komornou a služkou. Ke konci života byla závislá na alkoholu a drogách. Luisa umírá v roce 1924, zapomenutá a v bídě ve Wiesbadenu na zápal plic. Pohřbená byla na hřbitově ve Wiesbadenu, belgická královská rodina, která ji před tím nevpustila do rodné země, ji oplakávala měsíc.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Luisa_Belgická

https://www.stoplusjednicka.cz/princezna-skandalistka-ostychavou-louisu-belgickou-zkazil-jeji-vlastni-manzel

https://zena-in.cz/clanek/louisa-belgicka-ze-skromne-a-ostychave-princezny-protrelou-skandalistkou