Článek
Mary Ann Toddová Lincolnová se narodila v prosinci roku 1818 Robertu a Elizabeth Toddovým jako v pořadí čtvrté dítě. Rodina byla zámožná, její otec byl bankéř, také vlastnili několik otroků. Její matka o šest let později zemřela při porodu. Její otec se později znovu oženil a s macechou měla Mary velmi komplikovaný vztah. Rodina žila v Lexigtonu v Kentucky, dnes je tento dům znám jako Mary Todd Lincoln House.
Mary získala vzdělání ve škole Madame Mentelle, kde se učila francouzštinu, literaturu, hudbu, drama a chování ve společnosti. Po jeho dokončení se odstěhovala ke své sestře do Springfieldu. Její manželem byl Ninian W. Edwards, syn bývalého guvernéra. Díky němu se setkala s Abrahamem Lincolnem.
Svatba se konala v roce 1842. O rok později se jim narodil jejich první syn Robert Todd Lincoln. Nedlouho poté následovali další synové – Edward, William, Thomas. Žádný z těchto tří nepřežil svou matku. Edward zemřel jako čtyřletý na tuberkulózu, William ve věku dvanácti let na břišní tyfus. Po smrti Edwarda si Mary žalem trhala vlasy.
Rodina Lincolnových
Po Abrahamově zvolení prezidentem v roce 1860 byla Mary věrná jeho ideálům a plně ho podporovala. Byla ovšem také tak zvaně hozena mezi dva mlýnské kameny, několik jejích nevlastních bratrů sloužilo v armádě Konfederace.
Na Mary jako na první dámu nebylo nahlíženo v nejlepším světle, přestože tvrdě pracovala, aby sloužila jako první dáma. Byla považována za „zápaďačku“ a její způsoby byly popisovány jako hrubé a domýšlivé. Měla problémy s orientováním se v prostředí plném rivality a intrik spřádajících právníků, novinářů a politiků. Tisk ji označoval za špionku Konfederace, západního hulváta a vysmíval se jejím róbám.
Mary Ann zrekonstruovala veškeré veřejné i soukromé prostory Bílého domu, to zahrnovalo vymalování všech místností a také nákup nového porcelánu. Všechny tyto výdaje ovšem znamenaly výrazné překročení rozpočtu, což velmi rozzlobilo jejího manžela. Další její neřestí byl nákup drahých šperků u místních klenotníků. Po smrti Abrahama Mary vzniknul velký dluh, který jí byl následně prominut po navrácení velké části šperků.
Už v této době trpěla Mary migrénami, které se ještě zhoršily po její nehodě v kočáru, kdy utrpěla zranění hlavy. Historici a psychologové také usuzují, že nejspíše trpěla depresemi či bipolární poruchou. Její změny nálad, vznětlivost, výbuchy vzteku a nadměrné utrácení jsou dobře zaznamenané.
Po smrti jejího syna Williama se její deprese natolik zhoršila, že na tři dny ulehla do postele a neúčastnila se ani jeho pohřbu. Její manžel musel dokonce zaměstnat zdravotní sestru, která se o Mary starala.
V roce 1865 byla svědkem atentátu na svého manžela ve Fordově divadle. Když byl Abraham zastřelen zezadu do hlavy, držela ho Mary za ruku. Také bděla nad jeho smrtelnou postelí a říkala mu něžná slůvka. Když prezident zemřel měl prý na tváři mírumilovný výraz.
Atentát na Abrahama Lincolna
Truchlící vdova se přestěhovala do Chicaga spolu s jejími syny. Zdědila 80 000 USD, které měly ji i její syny zabezpečit na dlouhou dobu. Jenže kvůli rozhazovačnému životnímu stylu ji pozůstalost vydržela pouze tři roky, a tak zkusila prodat některé své osobní věci, což mělo za následek šokovanou veřejnost.
V roce 1870 se Mary pomocí svých mecenášů, Simonem Cameronem a Josefem Seligmanem, povedlo protlačit zákon, který jí udělil doživotní důchod 3 000 USD ročně. Tvrdila, že si zaslouží důchod stejně jako vdovy po padlých vojácích, protože její manžel je padlý velitel. Díky tomuto kroku dostávají vdovy po amerických prezidentech důchod dodnes.
V této době se Mary se svým nejmladším synem na nějakou dobu stěhují do Evropy, konkrétně do Frankfurtu. To mohlo být uskutečněno díky jejím mecenášům. Její syn Thomas zde navštěvuje školy a Mary cestuje, navštíví například i Mariánské Lázně. Bohužel po návratu domů Thomas umírá, nejspíše na srdeční chorobu či pneumonii. Jeho smrt u Mary vyvolala silné deprese.
Jediný přeživší syn Robert, který byl právník v Chicagu, se obával jejího stále nevyzpytatelnějšího chování. Například během návštěvy Jacksonvillu na Floridě v roce 1875 byla přesvědčena, že Robert je smrtelně nemocný a odjela zpět do Chicaga, kde našla svého syna zcela zdravého. Jemu pak tvrdila, že se jí pokusil ve vlaku otrávit jakýsi „putující Žid“, který jí taktéž vzal peněženku, ale později ji vrátil. Zároveň začala utrácet velké peníze za věci, které nepotřebovala ani nikdy nepoužila. Také se obávala chudoby natolik, že měla všitých 56 000 USD ve státních dluhopisech do spodniček.
Toto chování donutilo Roberta zahájit řízení o její hospitalizaci. Robert nechal vypracovat několik lékařských zpráv od „expertů“ pro soudní proces o Maryině šílenství, kteří se ovšem s Mary nikdy nesetkali. Už v roce 1875 ji porota poslala do soukromého sanatoria v Batavia v Illinois. Zda to Robert udělal kvůli možnosti ovládat matčiny finance či ze strachu z jejího chování, není dosud známo.
Po tomto rozhodnutí se Mary pokusila o sebevraždu za pomocí laudana. Kdyby nebylo ostražitého lékárníka, který jí dal placebo, tak by se jí to nejspíš povedlo.
Batavia Institute
Tři měsíce po svém uvěznění v Bellevue Place se rozhodla utéct. Napsala dopisy svému právníkovi Jamesi Bradwellovi a jeho ženě Myře, která byla feministickou právničkou a také redaktorovi Chicago Times. Dopisy se snažila vyvolat rozpaky veřejnosti nad jejím uvězněním, a hlavně nad jeho motivy. Robert totiž po tu dobu ovládal matčiny finance. Mary dosáhla svého, ředitel sanatoria se zalekl špatné publicity a prohlásil ji za dostatečně zdravou, aby mohla žít u své sestry. Dle jejího přání. Rok po prvním verdiktu byla Mary prohlášena za zcela schopnou spravovat si své finance sama a také se zcela odcizila se svým posledním žijícím synem.
Následující čtyři roky cestuje po Evropě a dočasně se usazuje ve Francii. Její zdraví se však postupně zhoršovalo. Trpěla šedým zákalem, díky čemuž spadla ze schodů a poranila si míchu. V roce 1881 se vrátila zpět do New Yorku a znovu požadovala zvýšení penze. Proběhl totiž atentát na prezidenta Garfielda, což vyvolalo otázku financování jeho rodiny. Kvůli tomu čelila spoustě negativní pozornosti ze strany tisku, který rozmazával její špatné finanční hospodaření. Nakonec uspěla a kongres navýšení schválil.
Poslední roky svého života strávila u své sestry. Zemřela v roce 1882 ve věku 63 let na mrtvici. Pohřbena je v Lincolnově hrobce na hřbitově ve Springfieldu.
Doktor John Sotos, který prozkoumal Maryiny záznamy a známé dopisy došel k závěru, že trpěla zhoubnou anémií (PA). Sotos tvrdí, že téměř všechny její příznaky odpovídají popisu zhoubné anémie, jak postupuje, pokud se neléčí. Ta vzniká nedostatkem vitamínu B12. Mezi příznaky patří hyperventilace, bludy, paranoia, halucinace, pokles kognitivních funkcí, bledost, horečky, bolesti hlavy a další.
Mary navzdory bohatství neměla lehký život. Zemřely jí tři děti, byla svědkem vraždy manžela, její bratři bojovali, proti ideálům jejího manžela a poté navíc soudní spor o její uvěznění vyvolaný vlastním synem. Prožila si věci, které jsou pro někoho žijícího v dnešní době téměř nepředstavitelné. Pravdivou příčinu jejích stavů dnes nejspíš nezjistíme, proto je na každém z nás, aby posoudil, zda byla tato žena pouze obětí nešťastných událostí nebo její problémy měly jinou příčinu.
Zdroje:
