Pohřbené tajemství Karla IV.

Karla IV. známe jako Otce vlasti, moudrého vládce, který pozvedl naši zemi, založil první univerzitu u nás, stavěl mosty, hrady… Ale měl také druhou stránku – dobrodružnou, nebezpečnou. A ta se mu málem stala osudná.

Karel byl odmalička cvičen na rytíře a účastnil se turnajů a válek. Díky tomu měl postavu jako těžký atlet a na tehdejších dobu úctyhodných 173 cm. Rozhodně to nebyl žádný neduživý chudáček. Jeden takový turnaj z roku 1331 popsal i parmský kronikář Salimbena di Adama. Patnáctiletý Karel se tehdy účastnil veselí a turnaje, avšak pod jiným jménem a erbem. „… Zaskvěl se při svém turnajovém vystoupení.“ Toto praktiku pak používal Karel při všech turnajích. Zvlášť po tom, co ho v roce 1347 papež pokáral za to, že se nestrojí podle módy a holduje hrám a rytířským turnajům, což není v souladu s jeho panovnickým postavením. Navíc by případná tragédie nebo nešťastná událost mohla ohrozit jeho kandidaturu na císaře. To si Karel nemohl dovolit, a proto začal využívat falešných jmen a erbů. Zranění si z turnajů a válek odnesl dost – sečné poranění nosního kořene, zlomenina levého zápěstí, poranění levého kolenního kloubu, kde se mu vytvořili četné výrostky a zlomenina pravé lýtkové kosti.

Nejhorší a téměř smrtelné zranění se mu stalo právě na jednom z turnajů v Itálii v říjnu roku 1350, kde narazil na schopnějšího soupeře. Karel dostal nejspíše zásah dřevcem do brady a dopadl na tvrdou zem. Panovníkovi zasazená rána symetricky vylomila bradu v rozsahu 6 zubů, náraz se přenesl i na kloubní výběžky čelisti, které se zlomily a dislokovaly, čímž vznikla čtyřnásobná zrcadlová zlomenina dolní čelisti. Navíc nejspíše díky nekoordinovanému pádu a zvrácení hlavy v kombinaci s nasazenou rytířskou přilbou si způsobil poranění krční páteře. Pravděpodobně vzniklo krvácení do páteřního kanálu při současném pohmoždění míchy, což mohlo vést k dočasnému ochrnutí, což lékaře vyděsilo. Navíc zatím stále netušili, komu vlastně zachraňují život.

Tento typ zranění by byl nebezpečný i v dnešní době. Jak je tedy možné, že to král ve 14. století vůbec přežil s tím, jak vypadala tehdejší medicína? Měl štěstí v neštěstí, že se turnaj odehrával zrovna v Itálii, na rozdíl od zbytku Evropy zde po koncilu ve francouzském městě Tours v roce 1163, kdy byla zakázáno duchovním provozovat chirurgii, nebyl na tento zákaz brán zřetel. A proto právě zde byla chirurgie na tak skvělé úrovni, že lékaři byli schopni Karla zachránit.

Karlova družina okamžitě odnesla krále mimo pohledy zvědavců, kde mohli lékaři začít pracovat. Ihned po nehodě začaly panovníka ohrožovat otoky a krevní výrony, které hrozily uzavřením dýchacích cest. Lékaři museli jednat rychle. Bohužel fakt, že měl Karel IV. zablokovanou hlavu, se kterou nešlo hýbat jeho operaci jen prodloužilo. Chirurgové rychle zastavili krvácení a odstranili výrony a poté začali spravovat dolní čelist. Mezi zuby mu lékař provlékl drát ze zlata či stříbra, uvolnil zaraženou bradu a usadil ji na původní místo. Při zjištění, že přední zuby nedokousnou využil své znalosti operace salernského lékaře jménem Ruggero di Frugardo: „Pokud nejsou zuby dolní čelisti v kontaktu s horními a pacient nemůže žvýkat, potom musí být čelist posunuta tak, aby se dolní zuby dotýkaly horních.“ Bradový úlomek vysunul vzhůru a zpevnil fixací. Celou čelist znehybnil na 6–8 týdnů (doba nezbytná k srůstu), nejspíše použil koženou bandáž a kůži pod ní namazal gumou (klovatinou). Je s podivem, že žádný ze zubů nevypadl a Karel si zachoval úplný chrup až do smrti.

S krční páteří to měli doktoři komplikovanější, způsob trakce za hlavu nemohli udělat, protože nešlo koženou upnout po čelistí, kterou měl zlomenou, stejně tak nebylo možné provést přivázání k žebříku hlavou dolů a kladkou natahovat a napřimovat páteř. Uchýlili se tedy k poslední zoufalé možnosti – tahu za Karlovy vlasy. O tom se nám dochovala jediná existující zpráva o léčbě: „… lékaři při léčbě sáhli k nejsilnějším prostředkům, kdy panu Karlovi byly vytrhány vlasy z hlavy.“ Tímto krokem nejspíše Karlovi nejenže zachránili život, ale také uvolnili míchu. Věděli tak, že ochrnutí pravděpodobně pomine. Z pohledu dnešní medicíny vyvstává ještě jedna otázka. Zákroky musely být opravdu bolestivé. Čím tedy panovníka uspali? Již od 10. století lékaři používali Spongii Somniferu neboli uspávací houbu. Na kus hadru se nanesl roztok z opia, mandragory a listu bolehlavu, později vystřídán blínem.

Následovalo pooperační období, kdy lékaři bojovali s dýcháním, bolestmi, otoky, výrony a rizikem proleženin. S nimi bojovali pomocí mastí a pravidelným otáčením pacienta. Potravu dokázal Karel přijímat pouze v tekuté formě, skládala se především z medových nápojů s octem, medové vody a ječmenné šťávy. Aby se panovník nezadusil, přivázali ho na lůžku a sklopili ho nohama dolů. Pro čištění úst používali odvary z bylin a „páradly“ čistili zuby, už tenkrát věděli o nebezpečí infekce v případě poranění dutiny ústní. Jakmile opadla teplota a zhojily se rány, snížilo se i riziko tzv. skákavé horečky, jak tenkrát nazývali zánět plic.

I přestože jeho zranění musela být stále velmi bolestivá, rozhodla se jeho družina po deseti dnech od zranění o převoz pacienta do Čech. V Itálii už nemohl déle zůstat, aby nebyla ohrožena jeho královská pověst a čest. V Čechách ho ukryli nejspíše na Bezdězu a rozšířili falešnou zprávu o jeho otravě. Tím se jim povedl PR majstrštyk. Dá se říct, že tím zachránili Karlovu pověst a on se dál mohl ucházet o Říšskou korunu.

Říšští kronikáři zapsali, že Karla postihla bezmocnost všech končetin, která činila dojem ochrnutí rukou i nohou. Zpráva o otravě se šířila jako mor a nikdo ji ani moc nezpochybňoval – nejpoužívanější způsob k odstranění člověka byl jed. Samozřejmě se začalo po traviči pátrat, a tak měla malá lež málem i nemalé následky. Mezi podezřelé patřil Jan Jindřich, Karlův mladší bratr, milánský signor Luchino de Visconti, jehož rodinný příslušník už jednou v roce 1331 Karla málem otrávil. Dalšími podezřelými byli dokonce i čeští šlechtici, kteří se měli obávat o své majetky zastavené korunou. Nakonec byli za viníky označeni dva komorníci. Od jejich trestu je uchránila kajícná královna Anna Falcká, která se doznala k podání elixíru lásky. Špatně ho ale namíchala a neúmyslně tak krále otrávila. Král jí vše odpustil a otrava byla zapomenuta. Alespoň tak to líčí Matteo Villani, italský kronikář. Byla to jen smyšlenka nebo důmyslně promyšlený tah?

Zajímavý je fakt, že o Karlově zranění, nemocni ani otravě nenajdeme jedinou zmínku v českých kronikách. Všechny ostatní důležité události byly normálně zaznamenány. A že by to kronikářům uniklo, se říci nedá, v ostatních zemích jsou o Karlovo otravě záznamy. Nabízí se domněnka, že Karel cenzuroval veškeré záznamy v kronikách. Zákaz zmiňování se o jeho úrazu, ale nemohl patřit jenom kronikářům, o jeho nemoci museli vědět desítky dalších lidí. Lékaři, ošetřovatel, komorníci, královská rada… Nikdo nic neprozradil.

Zásluhu na Karlově uzdravení má také jeho osobní lékař Havel ze Strahova, musel být nepochybně i dobrým psychologem, protože zvládl krále dostat do stavu, kdy aktivně spolupracoval na rehabilitacích, protože začal věřit, že má šanci se uzdravit. Rehabilitace probíhaly formou pohybových cvičení, masáží sladkými oleji, protřepávání svalů a teplé koupele. Postupně se rány zhojily, stehy byly odstraněny a Karel se zvládl s pomocí posadit. Následovali nové rehabilitace, ke kterým se přidalo i procvičování žvýkacích svalů, takže postupně vyměnil kaše za tužší stravu. V době, kdy se mu upravil chrup a zrušila mezičelistní fixace, tak napsal dopis papežovi, doba, za kterou se zranění mohlo takto zhojit odpovídá. Karel se ale také musel znovu naučit starat sám o sebe – hygiena, oblékání se. Postupně se mu začal vracet cit do rukou a nohou. Významné cvičení bylo vyřezávání vrbových proutků, kdy musel zapojovat jemné svaly ruky a zápěstí.

V listopadu 1350 informoval Karel papeže Klimenta VI. o své nemoci, kterou popsal jako invaletudo et dyscrasia, neboli bezmocnost. Ve středověku se tak nazývala nerovnováha mezi čtyřmi hlavními tekutinami v těle, za které byly považovány voda, hlen, krev a žluč. Za nějakou dobu poslal další dopis, že se jeho stav lepší. Avšak o několik dní později psal svému strýci Balduinovi, že musí odložit vládní záležitosti. Karel se nenápadně snažil papeže ukolébat, že jeho nemoc není nic vážného, aby Kliment VI. nepátral po pravé příčině jeho indispozice.

Postupně začal chodit, nejdříve s pomocí, poté sám s holemi. Novou rehabilitací se stala jízda na koni, jejíž tělu prospěšné účinky popsal v antickém Řecku Hippokrates. Hipoterapie je využívanou rehabilitací dodnes. Pohyb koně, kterému se musel Karel přizpůsobit mu postupně uvolňovaly svaly. Nohy posiloval postavením ve třmenech při klusu a svalstvo na hrudníku při vedení koně otěži. Bohužel u Karla neměla hipoterapie efekt na krční páteř, kde měl zdeformované obratle. Na jeho kostře bylo při výzkumu prof. Emanuela Vlčka v 90. letech, krom zjevných zraněních, vidět i deformace klíčních kostí, která vznikla dlouhodobým špatným držením těla.

Karel IV. se se ze zranění zotavil nicméně už nebyl jako dřív. Už to nebyl ten mužný, svalnatý rytíř. Kvůli zranění krční páteře chodil shrbeně a hlavu nakláněl na levou stranu. Otáčet se mohl pouze celým tělem. Dlouhými vousy se pokusil zakrýt jizvy po operaci. Albrecht I. Habsburský ho měl nejspíš problém poznat, když s ním v dubnu 1351 podepisoval dohodu o míru, Karel IV. působil dojmem unaveného starce.

Král už se nikdy zcela neuzdravil, musel neustále rehabilitovat, a navíc ho začala trápit dna, a to natolik, že ho muselo občas služebnictvo přenášet na nosítkách nebo v křesle. Osudová se mu však stala až zlomenina krčku, kterou utrpěl v listopadu roku 1378. Jak k tomu došlo není nikde uvedeno, díky prof. Vlčkovi však víme, že to je právě tato nezhojená zlomenina, která znova uvrhla Karla na lůžko. Král podlehl zápalu plic, který je i dodnes častým jevem u starších pacientů s tímto úrazem. Karel IV. umírá 29. listopadu 1378.

Zdroje:

https://www.prolekare.cz/casopisy/ceska-stomatologie/2016-4/dobre-utajeny-uraz-ceskeho-krale-karla-iv-v-roce-1350-historie-59931

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/karel-iv-karel-ctvrty.A160513_134955_vojenstvi_kuz

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/karel-iv-karel-ctvrty.A160513_135102_vojenstvi_kuz

https://eurozpravy.cz/magazin/239948-nemoci-a-zraneni-karla-iv-podstoupil-krutou-operaci-pak-se-stalo-neco-podivneho