Článek
Rudolf Christian Carl Diesel se narodil do doby průmyslového boomu, během něhož se měnily celé decentralizované ekonomiky na masový průmysl, z páry se přecházelo na ropu a pokrok se začal neúprosně zrychlovat. V této době se zrodili legendy jako Tesla, Edison, Ford, Einstein a mnoho dalších. Jméno Rudolfa Diesela mezi nimi však nezaznívá. Ale proč, když jeho vynález používáme dnes a denně? Ale hezky od začátku.
Rudolf se narodil v Paříži 18. března 1858 jako druhorozený syn bavorských emigrantů Elise a Theodora Diesela. Krátce po narození strávil prvních devět měsíců svého života ve farmářské rodině z Vincennes. Po jeho návratu domů se velmi brzy musel zapojit v dílně svého otce a rozvážet kožené výrobky, aby finančně pomohl své rodině. Ve škole prospíval na výbornou, dokonce obdržel bronzovou medaili Société pour l'Instruction Élémentaire.
Po vypuknutí prusko-francouzské války v roce 1870 byli Dieslovi deportováni do Anglie, usadili se v Londýně. Ještě před koncem války poslala matka mladého Rudolfa do Augsburgu k jeho strýci a tetě. Měl se zde naučit plynně německy a zároveň mohl navštěvovat průmyslovou školu, kde jeho strýc vyučoval matematiku. Po úspěšném ukončení střední školy dostal Rudolf stipendium na Královskou bavorskou polytechniku v Mnichově (dnes Technická univerzita v Mnichově). Navzdory nesouhlasu jeho rodičů, kteří chtěli, aby začal pracovat, stipendium přijal.
Diesel nebyl schopen v roce 1879 odpromovat, protože se nakazil tyfem. Během čekání na další termín zkoušky nezahálel a začal nabírat praktické zkušenosti ve společnosti bratří Sulzerů ve Winterthuru ve Švýcarsku. O rok později Diesel odpromoval s nejvyšším akademickým vyznamenáním. Po ukončení školy začal spolupracovat se svým profesorem Karlem von Lindem, se kterým získal několik patentů v Německu a Francii. Diesel se také stal ředitelem továrny na chladicí a ledárenské stanice, které spolu s von Lindem navrhli. Jeho úkolem zde mimo jiné bylo zdokonalení splachovacího motoru při využití Carnotova cyklu.
V roce 1883 se oženil s Marthou Flasheovou, se kterou měl 3 děti – Rudolfa (*1884), Hedviku (*1885) a Eugena (*1889). V Berlíně začátkem roku 1890 převzal vedení výzkumného a vývojového oddělení ve von Lindeho společnosti a v soukromí začal svůj zájem rozšiřovat mimo oblast chlazení. Zprvu pracoval s párou a zkoumal tepelnou a palivovou účinnost, což ho vedlo k vytvoření stroje na amoniakální páru. Ten ale explodoval a málem Rudolfa zabil. Musel strávit několik měsíců v nemocnici, a i tak následovaly zdravotní a zrakové problémy, po zbytek života byl téměř slepý. Někdy v této době se Diesel začal zajímat o vznětový motor. V tomto období získal mimo jiné Benz svůj patent na motorový vůz.
Rudolf Diesel
V roce 1892 získal patent 67207 na motor poháněný uhelným prachem a vydal pojednání Teorie a konstrukce ekonomického spalovacího motoru. Diesel si velmi dobře uvědomoval neefektivitu parního stroje, který promarní až 90 % energie v palivu. Lodě jako Titanic nebo Lusitania byly poháněny právě tímto motorem. Musely tak mít obrovský kotel, pec, sklady uhlí a několik týmů mužů, kteří do těch kotlů přikládali. Ti navíc musel vlastník lodě sytit a šatit. Dieslův motor byl menší, efektivnější, neměl tak objemné palivo, nevyžadoval tolik lidí na obsluhu a fungoval hned od startu. Jeho motor fungoval navíc i na bionaftu.
Mezi lety 1893–1897 mu poskytl Heinrich von Buz, ředitel Maschinenfabrik z Augsburgu (dnes známou jako MAN Diesel), možnost tyto stroje otestovat a dále rozvíjet. Finanční podporu obdržel i od firmy Krupp. V těchto letech poprvé použil petrolej jako palivo a dosáhl dvojnásobné účinnosti parního stroje. Po další usilovné práci si nechal patentovat motor se vznětovým principem (tzv. kompresní zážeh) a vrátil se do Augsburgu. Zde strávil čtyři roky vývojem řady stále úspěšnějších modelů, což vyvrcholilo v roce 1897 předvedením čtyřdobého vznětového motoru s jedním svislým válcem a výkonem 25 koňských sil. Motor je v současnosti k vidění v Německém technickém muzeu v Mnichově.
Dieselův motor využívá ke vznícení paliva kompresi (tlak) namísto zapalovací svíčky, jak je tomu u zážehových motorů, a může běžet na bionaftu nebo paliva na ropné bázi. Vznětový motor je přibližně o 30 % účinnější než tradiční motor spalující benzín. Když byl motor poprvé představen na výstavě v Mnichově v roce 1898, okamžitě si získal obrovskou oblibu u široké veřejnosti.
Tento úspěch a licenční poplatky vyšvihli Diesela mezi tehdejší milionáře. Byla založena továrna na dieselové motory v Augsburgu, vznikla Všeobecná společnost pro vznětové motory, v USA postavila Diesel Motor Company první vznětové motory a mnoho dalších. Diesel si ovšem o svém motoru nedělal moc velké iluze, co se ekologie týče. Už tenkrát varoval před možným znečištěním ovzduší.
Rudolf byl přesvědčen, že jeho vynález bude velkým přínosem pro malé podniky. S jeho pomocí budou moci řemeslníci a drobní výrobci konkurovat větším a silnějším společnostem. Ve skutečnosti se však stalo něco jiného: motoru se chopili průmyslníci a začali jej využívat k pohonu čerpacích stanic ropovodů, vodáren, nákladních vozů, lodí a později i ponorek.
Diesel se kvůli vyčerpání musel léčit v sanatoriu v Neuwittelsbachu u Mnichova, přesto motor dál zdokonaloval. V roce 1900 byl vyznamenán na světové výstavě v Paříži. Postupně musel čelit žalobám kvůli patentovým sporům a začalo ho trápit zdraví. Ke všemu se přidaly finanční problémy. Diesel prostě neměl talent na investice. Špatné spekulace na burze, podvodník s pozemky, a hlavně jeho záliba v hazardu ho připravily o nemalé peníze. V roce 1911 musela být dokonce továrna na dieselové motory v Augsburgu rozpuštěna.
Dieselův motor - nyní k vidění v muzeu
Kolem roku 1913 Německo projevilo zájem o dieselové motory do svých ponorek. Diesel však nabídku odmítl a v září téhož roku nasedl na parník SS Dresden směřující do Londýna, aby vyjednával s britským námořnictvem. Večer 29. září na palubě normálně povečeřel a kolem desáté se odebral do své kajuty, buzení měl objednané na 6:15 ráno. Co se stalo potom, je dodnes záhadou a zdrojem více či méně uvěřitelných teorií.
Ráno na buzení nikdo nereagoval, jeden ze členů posádky se proto rozhodl jít Rudolfa zkontrolovat osobně. Jeho kajuta vypadala, jako kdyby měl Diesel vylézt z koupelny. Jeho noční košile byla úhledně složená na posteli, ve které, jak se však zdálo, nikdo nespal. Hodinky byly pečlivě odložené, tak aby na ně z postele bylo vidět, klobouk i kabát viseli na svém místě. Ale Rudolf nebyl nikde k nalezení. Prohledali celou loď, ale marně.
Jeho manželka před Dieselovo odjezdem dostala tašku s pokynem, aby ji otevřela až za týden. V ní byl poměrně vysoký obnos peněz, 20 000 německých marek, a finanční dokumenty ukazující na velmi špatnou finanční situaci jejího manžela – prakticky prázdné bankovní účty. V deníku, který byl nalezen na lodi, byl ke dni jeho zmizení nakreslen křížek.
O deset dní později objevila nizozemská loď Coertsen tělo ve velmi pokročilém stádiu rozkladu ve vodách Východní Šeldy. Námořníci prohledali pouze kapsy, jestli se v nich nenachází něco k identifikaci a tělo hodili zpátky do moře, kvůli nepříznivému počasí ho nemohli nechat na palubě lodi. Pouzdro na brýle, léky, peněženku, průkaz totožnosti a kapesní nůž později identifikoval jeho syn Eugen.
Od té doby se vynořuje jedna teorie za druhou, které se Dieselovo zmizení snaží objasnit. Někteří zastávají názor, že spáchal sebevraždu, jiní, že byl zavražděn, a to z různých důvodů. Buď za to mohli Němci, protože jim odmítl poskytnout výhradní práva na užívání jeho motoru, nebo uhelní a ropní baroni, protože jeho vynález drasticky srážel poptávku po uhlí, a protože experimentoval s bio palivy, ohrožoval i rodící se ropné magnáty. Další teorie tvrdí, že byla jeho smrt pouze zinscenovaná britskou vládou, aby skryla jeho další vývoj motoru pro ponorky v kanadském Montrealu. Pro žádnou z těchto hypotéz ale není dostatek důkazů. Oficiální verzí tak zůstává sebevražda kvůli finančnímu krachu.
Samotné vyšetřování Dieselovy smrti skončilo velmi rychle. Jeho rodina přijala verzi o sebevraždě – špatný finanční stav, špatný psychický stav a prázdná konta tomu nasvědčovaly. Rodina nechtěla vyvolávat ještě větší skandál a snažila se zachránit před totálním krachem. Necelý rok od jeho smrti navíc vypukla I. světová válka a jeho smrt ztratila pro vládu jakoukoliv prioritu. A poslední důvod byl celkem prostý – bez těla není zločinu. Neměli tělo, které by mohli pitvat a ohledat. To nejdůležitější si vzalo moře.
V roce 1950 zjistil japonský zakladatel Yanmar Magokiči Jamaoka, že Rudolf Diesel nemá žádný hrob ani památník. Věnoval proto u příležitosti stého výročí Dieselova narození a šedesátého výročí dieselového motoru městu Augsburg Pamětní zahradu Rudolfa Diesela.
Dieselovy motory byly bezpochyby zlomovým objevem v době, kdy ve světě probíhala technická revoluce. Jeho vynález usnadnil život bezpočtu lidí v mnoha profesích. Byl postupně zdokonalován a našel uplatnění jako pohon v zemědělských a dalších terénních strojích, ponorkách, lodích, lokomotivách, nákladních a osobních automobilech.
Zdroje:
