Článek
Narodila se jako Ginette Dior v roce 1917 v severní Francii, později si nechala změnit jméno na Catherine. Rodina se po bankrotu továren jejího otce v roce 1929 a smrti matky o dva roky později přestěhovala do města Callianu v Provence. Zde Catherine pomáhala s pěstováním fazolek a hrášku. Později Catherine odjela za svým bratrem do Paříže a pomáhala mu prodávat módní doplňky.
Po začátku okupace se sourozenci vrátili na jih za otcem, bohužel Christian Dior musel nastoupit na povinnou vojenskou službu. Catherine pak dále pomáhala s prodejem zeleniny až do roku 1941, kdy potkala svého osudového muže. Hervé des Charbonneriese patřil k zakladatelům francouzského odboje, bylo mu 36 let, měl 3 děti a ženu. Přes to všechno se do něj Catherine bláznivě zamilovala a následovala ho do Paříže. Začala využívat byt svého bratra pro setkávání odbojářů, ten o tom samozřejmě nevěděl. Christian po návratu z vojny opět nastartoval svou módní kariéru. Dostal možnost pracovat pro Luciena Lelonga, což ovšem také znamenalo navrhování a šití rób a uniforem pro nacisty a jejich kolaboranty.
Catherine byla odbojářkou v sekci Massif Central sítě F2, což byla jednotka financovaná Brity a zřízená polskou exilovou vládou a vedená admirálem Jacquesem Trolleym de Prévaux. Diorová shromažďovala a předávala tajné zprávy do Londýna o pohybu německých jednotek a jejich výzbroji. Brzo se projevila jako velmi cenná posila.
V odboji působila tři roky, než se jí tato činnost stala osudnou. Byla spolu s téměř třiceti členy skupiny zatčena a mučena gestapem. Přesto, že to pro ni musel být hrůzný zážitek, projevila se velmi statečně a neprozradila nikoho z odboje. To zachránilo život spoustu lidem včetně jejího milence Hervése.
Christian využil své kontakty mezi nacisty, které poznal díky své práci a snažil se o její propuštění. To se mu nakonec povedlo díky pomoci švédského generálního konzula Raoula Nordlinga. Catherine měla být umístěna pod ochranu švédského státu, bohužel byla tři dny před tím deportována do koncentračního tábora Ravensbrück.
Následoval další přesun do vojenské věznice Torgau, kde pracovala na výrobě výbušnin v rámci ženského komanda Anton. Byla také nasazena na práce v Abberode, satelitním táboru koncentračního tábora Buchenwald, a v Lipsku-Makkleebergu v letecké továrně. Ženy musely spát na betonu, neměly k dispozici záchody a příděly jídla byly minimální. Kousek od této továrny v Drážďanech byla osvobozena spojeneckými vojsky a mohla se vrátit do Paříže.
Po návratu byla Catherine v tak zuboženém stavu, že ji její vlastní bratr nemohl skoro ani poznat. Po celém těle měla jizvy od mučení. V roce 1952 svědčila v procesu proti nacistům odpovědným za úřadovnu gestapa v Paříži. Za své aktivity v odboji byla vyznamenána čestnými medailemi – Croix de Guerre, Dobrovolnickým křížem odboje, Bojovým křížem, Královskou medailí za odvahu ve věci svobody a byla jmenována důstojnicí Řádu čestné legie. Po válce se Catherine věnovala květinám. Spolu se svým milencem Hervésem obchovala s květinami z jižní Francie a z francouzských kolonií. Také koupila růžovou farmu v Provence, ze které dodávala růže na výrobu parfémů. Zároveň byla rovnocennou partnerkou svému bratrovi v jeho módním světě.
Podle neoficiálních informací byl po Catherine pojmenován parfém Miss Dior, který byl představen v roce 1947. Christian Dior umírá na infarkt v roce 1957 ve věku 52 let a odkazuje svůj majetek své sestře Catherine a Raymonde Zehnacker, jeho pravé ruce.
Ironicky, v roce 1963, si její neteř Francoise vzala neonacistického aktivistu Colina Jordana. Francois tíhla k nacismu od mládí. Catherine se od jejího chování důrazně distancovala.
Sláva mého bratra Christiana Diora nesmí být využívána ke zdůraznění skandálu a riskování pošpinění jména neseného se ctí a vlastenectví členů mé rodiny.
Catherine v roce 1999 slavnostně otevřela Muzeum Christiana Diora v Granville a stala se jeho čestnou prezidentkou.
Zemřela v roce 2008 ve věku 90 let a je pohřbena v blízkosti svého bratra.
Zdroje:
