Článek
Josef II. se narodil jako první arcivévoda do Habsbursko-Lotrinské dynastie v roce 1741. Měl tvrdohlavou povahu, odmlouval matce a bylo s ním těžké pořízení. Přesto měl tvrdou výchovu, jeho učitel hrabě Betthyány mu nasadil téměř 12hodinový režim, kdy se učil od osmi ráno do půl osmé do večera. Jediné povolené přestávky byly na oběd a modlitbu. Od jedenácti let měl mírnější režim pod vedením nového učitele svobodného pána Bartensteina. Jako adolescent našel svou zálibu v přírodních vědách, fyzice a astronomii. Od 14 let se začal Josef účastnit oficiálních cest a aktů, kontroloval dokonce i své sourozence a káral je podle potřeby.
V jeho patnácti letech začala Marie Terezie uvažovat o vhodné nevěstě. Tu našla v Isabelle Marii Parmské, vnučce francouzského krále Ludvíka XV. a dceři španělského prince Filipa V. Isabella se narodila v roce 1741, když bylo její matce pouhých 14 let. Její další sourozenci se narodili až o 10 let později. Isabella zpočátku vyrůstala na španělském dvoře v Madridu, ale později, když se její otec stal parmský vévodou, s rodinou přesídlila do Parmy na severu Itálie. Isabela se naučila hrát na housle a četla mnoho knih od filozofů a teologů. Už v mládí se u ní projevila melancholie a několikrát projevila přání vstoupit do kláštera, rodiče jí však tyto plány rychle zamítli.
Josef II
Panovnice o Isabelle prohlásila, že je ctnost a kvalita sama. Josef měl však o sňatku zcela jiné představy, žádný nechtěl. Měl příliš mnoho pracovních povinností. Vždyť i na dvoře se mu posmívali, že se chová jako biblický Josef z Egypta, co prchal před svody manželky bohatého velmože. Když jí ovšem v říjnu 1760 v Laxenburgu spatřil, změnil názor. Krásnější ženu nikdy neviděl, byl ztracen. Nervozity nevěsty si na svatbě v kostele sv. Augustina nikdo nevšiml. Celý rakouský dvůr si Isabellu zamiloval, všechny okouzlila půvabem a inteligencí, prý řešila i složité matematické úlohy. Manželství bylo dokonce zpočátku šťastné, Josef svou ženu miloval, Marie Terezie si jí vážila. Isabella se na druhou stranu snažila vypadat spokojeně, přestože se tak necítila. Vše si zaznamenávala v dopisech, nad kterými strávila celé hodiny. Psala i o obchodu, zvycích a mravech. Navíc o sobě neustále pochybovala, zda je dobrou manželkou, budoucí matkou či panovnicí.
Její nejistá povaha se projevila záhy, když manželé odjeli do Klosterneuburgu navštívit hrob rakouského zemského patrona sv. Leopolda. Zde se na Isabelle poprvé projevily deprese a melancholie, dokonce měla myšlenky na smrt. Její manžel tomu zprvu nevěřil a považoval to za ženské řeči. Jenže neznal pravé příčiny toho, proč by si jeho manželka chtěla vzít život. Ani nemohl, bylo to její nejstřeženější tajemství. Navíc manželé mezi sebou nevedli hovory o svých vnitřních pocitech. Nemohla se mu svěřit, vázala ji etiketa a slušné vychování. Díky své introvertní povaze si nikoho nepouštěla k tělu, přestože kolem ní celá císařská rodina skákala, jak mohla.
Isabella Parmská
Již na svatbě jí zrak spočinul na Josefově sestře Marii Kristině, které nikdo z rodiny neřekl jinak než Mimi. Měla v rodině speciální privilegia, nejspíš proto, že se narodila na pětadvacáté narozeniny své matky. Z Isabelly a Marie se staly výborné společnice a Josef doufal, že to jeho ženě pomůže s melancholií, která se zhoršila poté, co v roce 1761 otěhotněla. Jenže pro svou lásku neviděl druhou. Isabella se do Marie zamilovala.
Vídaly se denně, přesto si psaly sáhodlouhé milostné dopisy. Věděly, že jejich láska je zakázaná, ale nemohly si pomoct. „Největší radost mám, když Tě vidím a mohu být s Tebou. Miluji Tě k zbláznění, jen kdybych věděla proč?“ psala Isabella Marii Kristině. Jejich vztah nezůstal pouze platonický, Isabella psala i o Mariiných prsou, líbání jejího andělského zadečku… Marie Kristina city opětovala, i když ne tak horoucně jako Isabella. Později se provdala za Alberta Saského a byla mu věrnou a milující ženou, nebylo divu mohla si ho vybrat sama, na rozdíl od svých ostatních sourozenců, jejichž sňatek byl politický kalkul Marie Terezie. Po její smrti v roce 1798 byly objeveny dopisy, které jí Isabella psala. Mariiny odpovědi na ně se nikdy nenašly. Nejspíše se postarala o jejich zničení.
Tato zakázaná láska v kombinaci s její bigotní výchovou měla vliv na její vztah s Josefem. Intimní vztah s ním byl pro ni hříchem a Josef se nedal považovat zrovna za zdrženlivého. Muže považovala za lenochy, trubce a neužitečná zvířata a s jedním takovým byla svázaná na doživotí. Ke všemu ho přestala milovat. Své pocity se rozhodla o Vánocích 1761 svěřit kanovníkovi Gütlerovi. Ten jí ujistil, že zaměstnají Josefa lovy, vyjížďkami a vojenskými přehlídkami, aby byl na manželské povinnosti příliš unaven. To se jim moc nepovedlo. V březnu 1762 se jim narodila dcera Marie Terezie, Josef byl velmi spokojen. Porod trval velmi dlouhou a Isabella už čekala, že při něm zemře. Josef celou dobu dlel u jejího lůžka a něžně ji držel za ruku. Isabella byla po porodu zmatenější a zmatenější a její deprese se prohlubovaly. Děsila se dalšího těhotenství, navíc jich mohlo být několik, dokud neporodí následníka trůnu.
I přes naléhání své matky, Josef svou manželku nešetřil a brzy byla v požehnaném stavu, jenže potratila a poté znovu a znovu. To už Josef dostal od matky příkazem, že se měl ve státní zájmu zdržet svých postelových povinností.
Marie Kristina
Když na jaře 1763 čekala druhé dítě, uvažovala o sebevraždě. Marii Kristině dokonce napsala, že kdyby to nebylo zakázané, pokusila by se o to. Na vysvobození z jejího trápení nemusela dlouho čekat. V tomto roce se ve Vídni objevila epidemie neštovic a nevyhnula se ani paláci. V listopadu 1763 se u Isabelly projevily neštovice a ta oslabená nemocí v šesti měsících porodila mrtvou holčičku. Nakazila se i Marie Kristina, ta se ale vyléčila. U Isabelly dlel Josef ve dne v noci, on sám neštovice prodělal v dětství, takže se nákazy bát nemusel. Jeho žena ale měla vysoké horečky, upadla do bezvědomí a neměla nejmenší zájem s nemocí bojovat. Isabella umírá 27. listopadu 1763 v pouhých 22 letech. Josef, který se o tajné lásce své manželky nikdy nedozvěděl, byl zdrcen, považoval své manželství za nejšťastnější. Navždy proto věřil, že ho jeho manželka milovala, ne že to vše jenom předstírala. Isabella byla pohřbena v Císařské hrobce ve Vídni. O sedm let později zemřela i jeho dcera Marie Terezie, která byla poslední živoucí připomínkou jeho milované ženy. Jeho svět se definitivně zhroutil. Dá se říci, že poté se oženil se státem.
Marie Terezie trvala na další svatbě, Josef musel zplodit následníka trůnu. Zprvu nesouhlasil, nechtěl jinou než Isabellu. Po dvou letech však na značný nátlak svolil a vzal si Marii Josefu Bavorskou, nikdy ji nemiloval a ani se mu nelíbila. Dokonce s ní odmítal sdílet lože a manželství nejspíš nikdy nebylo konzumováno. Stejně jako jeho první žena zemřela Marie Josefa v roce 1767 na neštovice a Josefovi se vlastně i ulevilo. Už se nikdy neoženil a dalšího následníka trůnu nezplodil. Pouze jednou se zamiloval do Eleonory z Lichtenštejna, ta ovšem vztah s ním brzy ukončila, navíc byla vdaná. Josef měl poté jen přechodné známosti a prostitutky. Po jeho smrti v roce 1790 na trůn nastoupil jeho bratr Leopold.
Zdroje:
