Článek
Zikmund Smiřický a jeho manželka Hedvika Zajícová z Hazmburka měli pět dětí Jaroslava, Elišku Kateřinu, Albrechta Jana, Jindřicha Jiřího a Markétu Saloménu. Dvě sestry, Eliška a Markéta, byly jako den a noc. Markéta byla krásná a těšila se matčiny přízně. Zato Eliška nejspíše moc krásy nepobrala, jistě to nevíme, žádný její portrét se totiž nedochoval. Nejspíše trpěla i nějakou tělesnou vadou, podle její služebné „nerovně chodila“.
Začátek konce se odehrál roku 1607 na zámku v Kostelci pod Černými lesy, kde rod sídlil. Eliška Kateřina toužila po lásce, a protože žádný urozený šlechtic o ni neměl zájem, přesunula svou pozornost jinam, na poddané. Zprvu to zkoušela na čeledína Martina, barvíře Jiříka a klíčníka Vaška. První dva její tužby nenaplnili, ovšem s Vaškem si posílali dopisy o milování, které si vyměňovaly i dvakrát denně. Pak ovšem z okna spatřila svého osudového muže, kováře Jiřího Wagnera. Na první pohled se zamilovala a rozhodla, že bude její. On o ni zprvu zájem nejevil, navíc měl strach, kvůli jejich nerovnému postavení, přesto se rozhodla ho uhnat za každou cenu. Ze své služky Evy si udělala kuplířku, která zprvu jen nosila psaníčka a později ho i vodila na místa setkání. Eliška totiž často úmyslně rozbíjela věci v komnatách a následně posílala pro Jiřího, aby to přišel opravit.
Rodina musela po vpádu vojsk uherského krále Matyáše II. uprchnout na zámek Hrubá Skála. Tam se Eliška rozhodla se svou láskou utéct. Jenže její plán byl odhalen zámeckým správcem Jeronýmem Bukovským, který nachytal kováře Jiřího s milostným dopisem a hned to běžel oznámit jejímu otci. Ten, aby skandál co nejvíce ututlal, uvěznil služebnou i kováře na Českém Dubu. Ani Eliška se nevyhnula trestu, byla internována na Hrubé Skále a později převezena na hrad Kumburk. Tam byla rodinou vězněna dlouhých 11 let.
Hrad Kumburk
Hlava rodu, Zikmund, zemřel roku 1608, majetek tak převzal jeho nejstarší Jan. Než ovšem stihl něco významného vykonat, zemřel o tři roky později. Další z mužských sourozenců ještě nenabyl plnoletosti, proto správu nad majetkem přebírá Albrecht Václav, který pocházel z vedlejší náchodské větve Smiřických. I on ale za následující tři roky umírá. Panství z obou Smiřických větví má tak nového pána, nejmladšího syna, Albrechta Jana. Jindřich Jiří se správy nad majetkem ujmout nemohl, trpěl totiž mentální retardací. Albrecht Jan měl velmi nadějné vyhlídky, byl vzdělaný, za manželku měl hraběnku Amálii Alžbětu z Hanau-Münzenbergu, která byla spřízněna s vládnoucími rody Evropy. Účastnil se třetí pražské defenestrace, byl členem direktoria, které tvořilo prozatímní vládu a mělo s ním velké plány. Chtěli, aby se stal novým českým králem. Osud tomu ovšem chtěl jinak a Albrecht Jan v roce 1618 umírá, nejspíše na tuberkulózu.
Nastala staronová otázka dědictví. Jindřich Jiří je vyloučen a podle závěti a dědických zvyklostí, měla dědit starší Eliška. Navzdory skandálu nebyla nikdy svými mužskými příbuznými vyděděna. Tou dobou byla Eliška stále uvězněná na Kumburku. Toho využila její sestra Markéta Saloména, která se rozhodla získat rozsáhlý Smiřický majetek pro sebe a svého manžela Jindřicha Slavatu. Pojistila si to i poručnictvím nad svým postiženým bratrem.
Všechno hraje v její prospěch, když tu kartami zamíchá Ota z Vartenberka, který se o tento spor ze svých vlastních, spíše zištných než rytířských, důvodů zajímá. Se svým vojskem vpadl na Kumburk a vysvobodil Elišku Kateřinu, kterou následně pojal za svou choť. Eliška s ním dokonce krátce nato otěhotněla. Koncem roku se usadili na smiřickém panství v Jičíně a pokoušeli se ovládnout další panství, konkrétně kumburské, českodubské a hruboskalské. To Markéta nemůže nechat jen tak a vrací úder. Aby svou sestru vyšachovala ze hry, rozhodla se vytáhnout na ní všechno, co se dá. Milostný skandál s Jiřím Wagnerem. Podle tehdejších pravidel totiž platilo, že ke ztrátě dědictví může dojít pokud „…panna panenství svého nezachovala.“ Tato klauzule se teď Markétě Saloméně náramně hodila.
Rozjel se tak na tu dobu nevídaný soudní proces, kde proti sobě stály dvě sestry a soudci odkrývali pikantnosti a tajemství významné šlechtické rodiny. Vyslýcháni byli jak její služka, tak i Jiří Wagner, kteří se nebáli podělit se i o detaily. Toto například mimo jiné vypověděl Jiří: „Nepřestávala mě objímati… Sahala mi za ňadra a potom skrze kalhoty až k přirození. Tak dlouho se se mnou objímala a vzdychala, že jsem jí potom taky za ňadra sahal, až mi nebylo zapotřebí sahati… Ustavičně mne z velké lásky objímala, líbala, kousala…“ Našli se ovšem i tací, kteří se snažili Elišce pomoct, třeba Jindřich ze Stubenbergu. Její sestra Markéta se ovšem nehodlala vzdát a vítězství u soudu si pojistila i úplatky a známostmi. Třeba nejvyššího kancléře Václava Viléma z Roupova uplatila 50 000 kopami grošů. Eliška se snaží o smír, Markéta je ale neoblomná.
Jindřich Slavata se obrátil na krále Fridricha I. a obžaloval Otu z Vanterberka, že neprávem nabyl smiřická panství, král ho nechal uvěznit. Následně s královskou komisí Jindřich pospíchá na Jičínský zámek, kde se mezitím Eliška obrnila. Komisi s Janem do města pustí až si zajistí přízeň městské rady. Ta se ovšem točí jak korouhvička, hezky po větru. Takže když vycítí, že Eliška nemá šanci uspět, rychle mění strany. Povedlo se jim také odvolat veškeré vojáky, kteří měli zámek bránit. Šlechtična tak zůstala sama, těhotná, pouze s několika mušketýry. Slavatu odmítla do zámku vpustit, ten ovšem použil vlastní klíč. Pokoušela se uprchnout, ale její švagr jí v tom zabránil.
Jičínský zámek, jehož část explodovala
Co se odehrálo poté, je pouze v mezích dohadů a spekulací, nikdo z účastníků totiž nepřežil. Faktem zůstává pouze to, že 1. února 1620 na zámku explodovalo několik sudů se střelným prachem, což zcela zničilo jednu jeho část. V jeho troskách zemřela těhotná Eliška, Jindřich Slavata a 40 dalších lidí. Podle jedněch šlo o nešťastnou náhodu, kdy opilý mušketýr upustil do sudu s prachem zapálený lunt. Ti druzí tvrdí, že za vším stojí Eliška, která prohlásila, že by volila raději smrt, než ztrátu rodinného majetku a případné vězení.
Sestra se mstí sestře i po smrti. Do rodové hrobky v Kostelci nad Černými lesy ukládá Markéta svého manžela Slavatu a Elišce nedopřeje ani důstojný pohřeb a církevní rozloučení. Je pohřbena v kostele sv. Jana Křtitele na jičínském Koštofranku.
Tím končí nelítostný boj o dědictví a moc a Markéta Saloména se stává výhradní dědičkou, i když tímto způsobem si to určitě nepřála. Neváhala a stala se dvorní dámou české královny Alžběty Stuartovny. Jenže boží mlýny melou v tomto případě poměrně rychle. Nabytého bohatství si neužívala dlouho, jakožto protestantka byla v Čechách po porážce na Bílé hoře, v listopadu 1620, ohroženým druhem. Rozhodla se proto uprchnout, nejdříve do polské Vratislavi a poté do nizozemského Haagu. Vzala s sebou i svého nesvéprávného bratra.
Nároků na majetek se ale nehodlala vzdát. O ten se totiž hlásí i Ota z Vanterberka, nepomůže mu ovšem ani konverze ke katolicismu, ani služba u Habsburků. Do toho všeho zmatku vstupuje do hry Albrecht z Valdštejna, který se na základě příbuznosti skrz svou matku, rozenou Smiřickou, rozhodl získat jejich rozsáhlá panství a kvůli tomu žádá o svěření Jindřicha Jiřího do péče. To mu císař uděluje v roce 1621. Markéta je poté roku 1623 odsouzena ke ztrátě majetku a hrdla. Přesto se do Čech vrací ještě třikrát během třicetileté války (1631, 1639 a 1645) a až do smrti snaží se o navrácení majetku, avšak marně. Umírá nejspíše v roce 1655 v Holandsku. S ní rod vymírá po přeslici.
Jindřich Jiří se dostane do poručnictví Albrechta z Valdštejna v roce 1627, ten ho ubytuje na Hrubé Skále, kde umírá v roce 1630 a rod Smiřických vymírá po meči. Správu nad majetkem převzal císař Ferdinand II., který ho zanedlouho odprodal Valdštejnovi. Vévoda na jeho základech buduje své frýdlantské panství, bohaté a prosperující vévodství. Pod jeho správou získané panství dále vzkvétá. Pouze Smiřičtí už toho nejsou svědky.
Zdroje:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%A9ta_Salomena_Smi%C5%99ick%C3%A1
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Eli%C5%A1ka_Kate%C5%99ina_Smi%C5%99ick%C3%A1
https://www.stoplusjednicka.cz/zakazana-laska-osudovy-pribeh-elisky-kateriny-smiricke-mladeho-kovare
Časopis Tajemství české minulosti, č.104, Sexuální skandál mladé šlechtičny, Daniel Černohorský
France, Jindřich: Příběh tajné lásky
