Josef II.: Láska, zrada i nevěstince. Příběh zlomeného císaře

Josef II. je v učebnicích vykreslován jako nekompromisní reformátor, který chtěl změnit Habsburskou monarchii k obrazu svému. Jeho tempo změn ale společnost často odmítala. Přesto po něm zůstaly zásadní reformy, jako Toleranční patent nebo Zrušení nevolnictví.

Jenže za přísnou tváří panovníka se skrýval úplně jiný příběh. Příběh muže, kterého formovala hluboká citová ztráta.

Během Sedmiletá válka začala jeho matka Marie Terezie plánovat dynastické spojenectví s Francií, aby tak pojistila spojenectví politické. Volba padla na Isabelu Parmskou.

Když ji Josef v roce 1760 poprvé spatřil, okamžitě se zamiloval. Svatba ve Vídni proběhla v říjnu téhož roku a mladý císař zářil štěstím. Zatímco Isabela vstupovala do manželství spíše s obavami, Josef byl naprosto okouzlen.

Zpočátku jejich vztah fungoval téměř idylicky. Společné procházky, divadlo, hudba – a dokonce i politika šla na čas stranou. Josef byl šťastný. Jenže Isabele začalo postupně něco chybět.

Tím „něčím“ byla Josefova sestra Marie Kristina. Mezi oběma ženami vzniklo silné pouto, které postupně přerostlo v hluboký, intimní vztah.

Dochované dopisy ukazují intenzitu jejich citů – Isabela v nich Marii Kristině vyznávala lásku, obdiv i fyzickou přitažlivost. Jejich vztah byl na svou dobu zcela nepřijatelný, přesto existoval.

Josef o ničem netušil. Jeho manželství se ale začalo nenápadně rozpadat. Isabela se od něj odtahovala a postupně k němu ztrácela jakýkoli cit.

Po narození první dcery v roce 1762 se Isabela propadla do depresí. V dopisech dokonce naznačovala myšlenky na smrt.

O rok později, během druhého těhotenství, přišla tragédie. Isabela onemocněla neštovicemi. Zatímco Marie Kristina nemoc přežila, Isabela takové štěstí neměla. Po porodu mrtvé dcery 27. listopadu 1763 zemřela.

Pro Josefa to byl šok, ze kterého se nikdy plně nevzpamatoval. Ztratil ženu, kterou miloval – aniž by tušil, že její srdce patřilo někomu jinému.

Marie Terezie ale nepolevila ve svých plánech. Už v roce 1765 donutila syna k dalšímu sňatku, tentokrát s Marií Josefou Bavorskou.

Josef ji od začátku odmítal. Otevřeně kritizoval její vzhled a manželství nikdy nenaplnil. Vyhýbal se jí natolik, že podle dobových svědectví před ní doslova utíkal oknem, když jí spatřil.

Manželka se snažila upoutat jeho pozornost, dokonce si měla vymyslet těhotenství. Josef ji ale zesměšnil, že jak by k těhotenství mohla přijít. Když roku 1767 zemřela na neštovice, nepřišel jí ani na pohřeb. Pro oba to bylo vysvobozením.

Po této zkušenosti se Josef už nikdy neoženil. Veškerou energii vložil do vlády. Jak se tehdy říkalo, jeho jedinou nevěstou se stala říše.

Jeho mladší bratr Leopold II. mezitím zajistil pokračování dynastie – a to více než dostatečně, důkazem je jeho 16 dětí.

Josef však zůstal sám. A když v roce 1770 zemřela i jeho jediná dcera, ztratil poslední živou vzpomínku na Isabelu.

Na počátku 70. let se ještě jednou zamiloval – do Marie Eleonory z Lichtensteinu. K ní choval silné city, choval se jinak než dřív – uvolněněji, lidštěji.

I když Marii Eleonoře náklonost císaře lichotila, ona sama jeho lásku neopětovala. Zůstalo jen přátelství a občasná korespondence. Jedinou památkou na toto vzplanutí je silnice mezi Jihlavou a Brnem.

Citovou prázdnotu nahrazoval Josef krátkodobými známostmi. Navštěvoval nevěstince, kde hledal alespoň fyzické uspokojení.

Dochovaly se i historky, podle nichž se pokoušel vyhnout placení a jeho dluhy nakonec hradila státní pokladna. Jedna z legend dokonce vypráví, že byl z nevěstince vyhozen – bez ohledu na to, že šlo o samotného císaře. Několikrát se mu však podařilo utéct bez zaplacení a státní pokladna musela jeho dluhy vyrovnat.

Život Josef II. ukazuje, že ani moc a postavení nechrání před osobní tragédií. Smrt Isabely pro něj znamenala víc než jen ztrátu manželky – byla to ztráta smyslu.

Možná právě proto působil jako chladný a nepřístupný vládce. Ve skutečnosti to byl muž, který si po jedné osudové lásce už nikdy nedokázal otevřít srdce a veškerou svou energii vrhl do „zvelebování říše“.

Zdroje:

NOVINKY.CZ. Životní láska Josefa II. milovala jeho sestru [online]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-zivotni-laska-josefa-ii-milovala-jeho-sestru-40052904

Isabela Parmská. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Isabela_Parmsk%C3%A1 [cit. 2026-04-03].

SLÁNSKÁ, Nataša. Josef II. utíkal před manželkou oknem. Z Marie Josefy se mu dělalo nevolno [online]. Dotyk.cz, 29. 1. 2022. Dostupné z: https://www.dotyk.cz/magazin/josef-ii-manzelka-marie-josefa-30000128.html

JAKUBCOVÁ, Hana. Jak urychlit stavbu silnice? Pomohla láska císaře Josefa II. ke kněžně [online]. iDNES.cz, 17. 1. 2015, 19:22. Dostupné z: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/josef-ii-a-knezne-eleonora-liechtenstein-z-velkeho-mezirici.A150112_2130457_jihlava-zpravy_mv

STEJSKALOVÁ, Helena. Lakomého císaře Josefa II. vyhodili z nevěstince [online]. Epochaplus.cz, 14. 6. 2021. Dostupné z: https://www.epochaplus.cz/lakomeho-cisare-josefa-ii-vyhodili-z-nevestince/