Paulina ze Schwarzenbergu se vrátila do ohně pro děti. Zemřela v plamenech pařížského plesu

Narodila se 2. září 1774 v Bruselu, tehdy v Rakouském Nizozemí, jako nejstarší potomek Ludvíka Engelberta z Arenbergu a vévodkyně Luisy Pauliny de Brancas-Villars, hraběnky z Lauraguais. Své dětství a mládí trávila na zámku Haverlé v dnešní Belgii.

Její rodiče jí poskytli široké vzdělání, které zahrnovalo studium cizích jazyků, kreslení, krasopis, tanec, hudbu, jízdu na koni, historii i katechismus — přesně tak, jak se na mladou dámu její doby slušelo.

Své studijní úsilí završila cestou po Evropě, která pro ni symbolicky vyvrcholila v „osudové“ Paříži.

Ve svých dvaceti letech se provdala za knížete Josefa Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu. Přestože byl sňatek pro mnohé v Evropě překvapením a pravděpodobně šlo o svazek z rozumu, oba manželé si od počátku výborně rozuměli a jejich manželství bylo velmi šťastné.

Důkazem spokojeného soužití bylo i to, že se jim během šestnácti let narodilo deset dětí — šest dcer a čtyři synové. Jejími syny byli Felix ze Schwarzenbergu, který se stal rakouským ministerským předsedou a Bedřich ze Schwarzenbergu, který se stal pražským arcibiskupem.

Velmi neobvyklý byl její přístup k výchově. V době, kdy bylo běžné, že se i dětem vykalo, Paulina svým dětem tykala. V pokročilém těhotenství se vždy stahovala ze společenského života, aby neohrozila zdraví očekávaného potomka.

Počínaje pátým dítětem všechny své děti sama kojila, což bylo v prostředí vyšších vrstev, kde se běžně využívaly kojné, velmi neobvyklé. Nechala je také očkovat proti tehdy smrtelným neštovicím.

Tyto pokrokové přístupy vycházely z myšlenek osvícenského filozofa Jean-Jacques Rousseau, jehož byla Paulina obdivovatelkou a pilnou studentkou.

Mezi její záliby patřilo kreslení a intenzivní korespondence — měsíčně napsala kolem třiceti dopisů, tedy v průměru jeden denně.

Velmi často navštěvovala plesy a divadelní představení. Oblíbila si také salony, tedy společenská setkání v soukromých bytech, kde se diskutovalo o nejrůznějších tématech. Nejvíce ji přitahovaly salony s filozofickým a politickým zaměřením, kde mohla naplno uplatnit svůj intelekt.

Aktivně se zapojovala i do amatérského divadla a zasloužila se o obnovu zámeckého parku v Třeboni.

Současně svědomitě plnila reprezentativní roli manželky vládnoucího knížete rodu Schwarzenbergů. Své hosty přijímala ve Vídni, Českém Krumlově i na dalších rodových sídlech.

V tragickém roce 1810 odjela se svým manželem a dvěma dcerami do Paříže. V neděli 1. července se zúčastnila honosného plesu pořádaného na rakouském velvyslanectví na počest císaře Napoleon Bonaparte a jeho novomanželky Marie Louisy.

Organizátorem byl její švagr Karel Filip Schwarzenberg. Velvyslanectví sídlilo v paláci Montesson, kde byl na zahradě postaven provizorní dřevěný sál pro více než tisíc hostů.

Výzdoba byla okázalá: 73 velkých bronzových lustrů, květinové girlandy, draperie z drahých látek, mušelínové i papírové závěsy. Právě tato kombinace vytvořila smrtelně nebezpečné prostředí — doslova hořlavou past.

Během plesu došlo k neštěstí — jeden z hostů nešťastně převrhl svíčku a kvůli dřevěné konstrukci se oheň okamžitě rozšířil.

Požár si vyžádal desítky zraněných i mrtvé. V sále propukla panika. Velvyslanec rychle vyvedl císaře Napoleona i jeho manželku do bezpečí, zatímco hrstka hasičů a hostů se snažila požár zkrotit.

Hosté se mezitím snažili uniknout — klopýtali, padali a v chaosu jeden druhého sráželi k zemi.

Paulině se podařilo dostat ven, ale na zahradě nemohla najít své dvě dcery. V zoufalství a strachu o jejich život se rozhodla vrátit zpět do hořícího sálu.

Při jejich hledání se na ni zřítil hořící strop a Paulina na místě zahynula. Tragédie byla o to krutější, že její dcery byly tou dobou již v bezpečí.

Statečnost kněžny otřásla celou tehdejší Evropou. Tragédii ještě umocňoval fakt, že byla v té době těhotná a čekala své desáté dítě.

Její švagr a organizátor plesu si tuto událost vyčítal po zbytek života. Samotná slavnost stála obrovských 335 051 franků, přičemž císař s jejím proplacením nijak nespěchal.

Neštěstí však mělo i zásadní důsledek — Napoleon dal následující rok podnět ke vzniku profesionálního hasičského sboru o 576 mužích.

Její manžel se již nikdy znovu neoženil a následujících třiadvacet let prožil jako truchlící vdovec. O jejich děti se starala jeho neprovdaná sestra Eleonora Žofie ze Schwarzenbergu.

Tragédie se nevyhnula ani další generaci. Jedna z dcer, Marie Eleonora, kterou Paulina v hořícím sále hledala, se později provdala za knížete Alfréda z Windischgrätzu.

Zemřela rovněž tragicky během revolučního roku 1848 v Praze, když se chtěla podívat z okna na dění v ulicích. Zasáhla ji zbloudilá kulka přímo do srdce a na místě zemřela.

Její manžel následně vyhlásil v Praze výjimečný stav a nechal město ostřelovat, dokud pod tlakem vojenské převahy nekapitulovalo.

Zdroje:

JUŘÍK, Pavel. Schwarzenbergové: Nic než rovné. 2. vyd. Praha: Universum, 2024. ISBN 978-80-284-0093-4.

WIKIPEDIE. Pavlína ze Schwarzenbergu. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, poslední aktualizace neuvedena [cit. 24. 4. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavl%C3%ADna_ze_Schwarzenbergu

WIKIPEDIE. Požár rakouského velvyslanectví v Paříži. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, poslední aktualizace neuvedena [cit. 24. 4. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C5%BE%C3%A1r_rakousk%C3%A9ho_velvyslanectv%C3%AD_v_Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEi

WIKIPEDIE. Marie Eleonora Windischgrätzová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, poslední aktualizace neuvedena [cit. 24. 4. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Eleonora_Windischgr%C3%A4tzov%C3%A1

NÁŠ REGION. Krásnou a výjimečnou kněžnu Paulinu stihl krutý osud a její dceru rovněž. Naše regiony [online]. 2020 [cit. 24. 4. 2026]. Dostupné z: https://nasregion.cz/krasnou-a-vyjimecnou-kneznu-paulinu-stihl-kruty-osud-a-jeji-dceru-rovnez-115805/