Článek
V pátek odpoledne mi v kanceláři nachystali malou oslavu. V kuchyňce bylo pár balónků, krabička dortíků a hodně dobré vůle. Šárka oběhla tým, všichni se složili a předala mi balíček s hrnkem a k tomu stírací los „na štěstí“. Zasmála jsem se, že to setřu hned, ať je sranda. V duchu jsem čekala maximálně pár stovek, spíš nic. Brala jsem to jako milý vtípek na závěr týdne, bez velkých očekávání.
Výhra padne a úsměvy náhle ztuhnou
Jenže na losu se objevily tři stejné částky: sto tisíc. Chvíli jsme na to zírali. Někdo navrhl naskenovat QR kód na zadní straně a aplikace ukázala, že to vypadá na výhru. V místnosti bylo najednou ticho. Marek napůl žertem řekl: „Tak to asi rozdělíme, ne?“ Usmála jsem se, ale znejistěla. Byl to přece dárek pro mě. Zároveň jsem nechtěla hned kazit atmosféru tím, že budu trvat na svém.
Řekla jsem, že to nejdřív ověřím oficiálně, a los jsem opatrně strčila do kapsy na zip v peněžence. Aby se uvolnila atmosféra, objednala jsem pizzu a nealko pro všechny, ať si to užijeme. Řekla jsem, že je to ode mě, když mám ty narozeniny. Smích se vrátil, vtipy taky, ale cítila jsem, že to není úplně uvolněné. Hlavně u Jany, která byla spíš zticha a do ničeho se nepouštěla. Bylo mi to nepříjemné, zároveň jsem chtěla udržet klid.
Ověřování losu a první jasná pravidla
Večer doma jsem si na webu přečetla podmínky. Dočetla jsem se, že takovou výhru vyplácejí vybraná prodejní místa nebo zákaznické centrum po předložením občanky a vyplněním protokolu. Bylo jasné, že si musím vyřídit chvilku volna. Napsala jsem šéfovi, jestli si můžu v pondělí ráno vzít hodinu, a on to bez řečí odsouhlasil. Los jsem přendala do obálky a schovala mezi doklady, abych ho někde neztratila. Do týmového chatu jsem napsala, že to jdu v pondělí potvrdit, protože chci mít jasno dřív, než se začneme bavit o penězích.
V pondělí mi na místě výhru potvrdili. Vyplnila jsem papíry, ukázala občanku a paní mi řekla, že peníze pošlou na účet do několika pracovních dní. Cestou ven jsem to napsala do chatu a připojila fotku potvrzení bez osobních údajů. Většina mi pogratulovala, bylo to milé. Jana opatrně připomněla, že se na los skládali, a že by možná bylo fér to nějak vyřešit. V tu chvíli jsem cítila, že musím jasně nastavit hranici, jinak se to potáhne a bude to horší.
Férová nabídka týmu a návrat klidu
Napsala jsem, že los byl dárek pro mě, takže výhra je moje. Zároveň jsem dodala, že ráda pozvu celý tým na oběd a že pořídím do kuchyňky nový kávovar, protože ten náš už zlobí. Nechtěla jsem nic přepočítávat ani se přít o principy. Chtěla jsem být štědrá, ale zachovat si klid. Marek hned odepsal, že je to férové a ať vyberu termín oběda. Ostatní se přidali s palci a smajlíky. Jana nechala jen stručné „OK “, ale dál to neřešila.
Do týdne peníze dorazily. Zaplatila jsem stomatologii, kterou jsem odkládala, a opravu auta, kterou jsem měla dlouho v kalendáři jako nepříjemný úkol. Vzala jsem tým na oběd do bistra za rohem, bez velkého povyku, a po domluvě s office manažerkou jsem objednala kávovar, který zvládne víc než dvě cappuccina denně. V práci se to postupně srovnalo. S Janou už téma neotevíráme, ale normálně spolu mluvíme o projektech i o běžných věcech v kuchyňce.
Zůstalo ve mně jednoduché poučení. I vtipné dárky můžou vyvolat nepříjemnou debatu o penězích. Nejde jen o částku, ale o očekávání a představy, které si do toho každý vloží. Vyplatí se včas říct, jak to mám já, a zároveň nabídnout vstřícnost, kterou si můžu dovolit. Ulevilo se mi, že jsem to udělala hned a neodkládala to. A příště si možná los setřu až doma, v klidu, bez publika. Ale hrnek používám každý den.
