Článek
Odpoledne sedím doma u stolu a mám videohovor, který jsem od rána posouval, abych měl klid. Jenže obraz začne po pár minutách sekat, zvuk se rozpadá na útržky a pak to celé spadne. Pár týdnů nám Wi‑Fi náhodně padala, vždycky jsme to odbyli restartem a šli dál. Tentokrát mi to shodí důležitý hovor, na který jsem se připravoval, a dojde mi trpělivost. Odkládám sluchátka a říkám si, že tohle musím vyřešit hned, ne zase příště. Ne kvůli pohodlí, ale proto, že mi to kazí práci.
Restart nepomohl, v seznamu blikají cizí zařízení
Nejdřív dělám to, co vždycky. Vytáhnu router ze zásuvky, počítám do deseti, zapojím ho zpátky a místo na polici ho položím na stůl. Partnerka je v druhém pokoji a měří rychlost připojení, protože když už to řešíme, chci vědět, jak to vypadá. Hodnoty kolísají, chvíli to vypadá dobře, pak spadne stahování i odesílání. Volám na podporu. Na lince mi řeknou, že u nich žádný výpadek nevidí a že z jejich strany je signál v pořádku. Poděkuju, položím a mám pocit, že problém je u nás doma. Začínám přemýšlet, co se u nás změnilo. Nic zásadního. Takže se musím pustit do toho, co jsem odkládal: do administrace routeru.
Přihlásím se do rozhraní routeru a otevřu seznam připojených zařízení. Vidím svoje dva notebooky, naše telefony a televizi. A pak pár položek, které neznám. Nějaké zařízení s Androidem s náhodným názvem, něco jako „DESKTOP‑XYZ“, které mi nic neříká. Zavolám na partnerku, ať na chvíli vypne všechno, co máme. Vypneme televizi, notebooky i chytré žárovky. V seznamu ty cizí položky pořád svítí jako aktivní. Chvíli jen koukám na obrazovku a snažím se nebýt paranoidní. Ale je to jednoduché: někdo se nám připojuje do sítě a využívá naše připojení. A já tu mezitím řeším, proč mi padá hovor.
Změna hesla pomůže, ale záhada zůstává blízko
Okamžitě měním heslo. Když už, tak přejmenuju celou síť, aby se všechno odpojilo a nic se nepřipojovalo samo. Znovu ručně připojujeme jen naše zařízení. Zkouším hovor s kolegou, běží to plynule. Partnerka pustí stream ve vysoké kvalitě, nic se neškube. Večer, když to dřív zlobilo nejvíc, uděláme test znovu. Stabilní. Cítím úlevu, ale pořád nad tím přemýšlím. Kdo to mohl být? Nechci hned obviňovat, ale vysvětlení je zjevné: někde v okolí má někdo naše heslo a jeho telefon se připojuje automaticky, kdykoli je na dosah.
Večer jdu s košem a na chodbě potkám souseda naproti. Pozdravíme se a on se mě hned zeptá, jestli jsme náhodou neměnili heslo k Wi‑Fi, protože mu to najednou nejde a potřebuje poslat pár mailů. V tu chvíli mi to dojde. Připomene mi, že jsme mu ho kdysi dali „na pár dní“, když čekal na instalaci, a že to pak nechal být, protože mu to nějak fungovalo. Jeho telefon to měl uložené a připojoval se automaticky. Poslouchám ho a dochází mi, že to nebylo pár dní. Byl to minimálně měsíc a půl drobných výpadků, kterým jsme nerozuměli.
Dohoda se sousedem a klid v celé síti
Řeknu mu, jak to vypadalo u nás. Že dělám z domova, že mi kvůli tomu padaly hovory a že jsme heslo měnili právě kvůli výpadkům. Nepřišlo mi fér to dál sdílet. On se omluví, nepůsobí dotčeně, spíš trochu zaskočeně, a navrhne, že by se mohl podílet na nákladech. Poděkuju za nabídku, ale řeknu mu, ať si to zařídí u sebe. Je to jednodušší pro všechny. V nouzi mu klidně pomůžu hotspotem, když bude potřebovat něco rychle odeslat, ale nechci, aby se z toho stala trvalá věc. Přikývne, vypadá to, že to bere normálně, a rozloučíme se.
Od té doby je Wi‑Fi stabilní. Hovory fungují, večer se nic nehroutí, v administraci vidím jen naše zařízení. Pro mě to má ještě jeden dopad: už vím, co kontrolovat, když se něco děje, a že sdílení hesla má mít hranice. Sousedovi jsem druhý den poslal kontakt na našeho poskytovatele a tím to pro mě skončilo. Když ho teď potkám, je to bez obcházení tématu. Má své řešení, my máme stabilní internet a je jasné, jak to máme nastavené.
