Článek
Ve čtvrtek podvečer jsem jela za mužem ze seznamky, se kterým jsme si dva týdny psali a dvakrát si volali. Navrhl, že uvaří něco jednoduchého. Souhlasila jsem, působil normálně a klidně. Pro jistotu jsem poslala kamarádce adresu a domluvily jsme se, že si kolem deváté napíšeme. Byla jsem nervózní, ale chtěla jsem to zkusit. V autobuse jsem si ještě jednou prošla jeho poslední zprávy, nic zneklidňujícího tam nebylo. Věděla jsem, že když budu mít divný pocit, otočím to a pojedu domů. Nechtěla jsem z toho dělat vědu, ale chtěla jsem mít zadní vrátka.
Kdo otevírá? Žena v županu a bačkory s visačkou
Zazvonila jsem u jejich bytu a otevřela mi žena v županu. Na vteřinu mě napadlo, že jsem na špatném patře. Jen jsem vykoktala jeho jméno. Usmála se a řekla, že je jeho sestra. Než jsem stihla něco říct, podala mi nové chlupaté bačkory, ještě s visačkou. „To máš od Petra, překvapení. U nás se zouvá, ať ti není zima,“ dodala. Stála jsem s kabelkou v ruce a připadala si zároveň trapně i pobaveně. Ta kombinace županu a dárku na prahu bytu byla tak nečekaná, že se mi zadrhla řeč. Vzala jsem si bačkory do ruky a přikývla.
Pozvala mě dovnitř, protože na chodbě táhlo, a nabídla mi sklenici vody. Odložila jsem kabát na věšák, přezula jsem se a trochu se rozhlédla, spíš abych se rozkoukala. Omlouvala se za župan, prý právě vylezla ze sprchy po směně. Vysvětlila, že se Petr zdržel v obchodě, zastavil se pro bylinky a citrony, aby bylo všechno čerstvé, a že mi před chvílí psal, že dorazí o pár minut později. Telefon jsem měla v kabelce, zpráva tam opravdu byla. Napsala jsem kamarádce, že jsem na místě a že je tu jeho sestra, jen aby byla v obraze. Sestra se chovala naprosto normálně, žádné vtípky, žádné zbytečné otázky. „Sedni si, chceš vodu nebo čaj?“ zeptala se. Vzala jsem si vodu a snažila se uklidnit.
Petr dorazí, vaří a pamatuje si detaily
Za pár minut přišel domů s nákupem. Omluvil se a poděkoval sestře, že mě pustila dovnitř. Když viděl, že mám na nohou nové bačkory, zasmál se a připomněl naši konverzaci, ve které jsem mu psala, že si nerada beru cizí pantofle. Řekl, že je koupil cestou, aby mi bylo příjemně a nemusela jsem nic řešit. Tím se mi ulevilo, protože to ukazovalo, že si naše psaní opravdu pamatoval. V kuchyni začalo vonět, na pánvi zasyčelo a on, zatímco krájel, míchal a dochucoval, se mě ptal, jaká byla cesta a jestli jsem našla dům v pohodě. Odpovídala jsem a postupně ze mě spadlo napětí z toho prvního okamžiku u dveří.
Jeho sestra se po chvíli stáhla do svého pokoje s notebookem, aby nám nechala prostor. Petr jen tak mimochodem řekl, že teď sdílí byt se sestrou, aby bylo jasno a nemusela jsem nad tím přemýšlet. Dodal, že kdykoli budu chtít, zavolá mi taxi a že si můžu večer nastavit tak, jak je mi příjemné. Tohle mě uklidnilo víc než cokoli jiného. U stolu jsme jedli a povídali si o práci a o výletech po Česku. On mluvil o Jeseníkách, já o Broumovsku, vyprávěli jsme si, kde se dá spát a co se dá zvládnout za víkend. Průběžně jsem kamarádce psala, že je všechno v pohodě. V devět jsem poslala „vše dobré“ a dál jsem mobil nechala na stole.
Večer plynul klidně, drobnosti mění atmosféru
Večer plynul normálně. Občas jsem vnímala zvuky z druhého pokoje, ale jinak jsme byli sami. Neřešili jsme žádná velká témata, jen jsme probírali drobnosti, které o člověku něco prozradí. Měl klidný humor a nevnucoval se. Nepřekračoval hranice, jak to občas muži dělají, aby to „posunuli“. Nabídl mi ještě čaj a vodu, zeptal se, jestli mi není zima, ukázal mi, kde je koupelna. Pravděpodobně by to znělo obyčejně, ale mně to připadalo důležité, protože jsem se díky tomu cítila bezpečně. Když jsme dojedli, dohodli jsme se, že mi potom zavolá taxi, abych nemusela řešit noční spoj.
Když jsem večer odcházela, sestra na mě z předsíně zavolala dobrou noc a já jsem se přistihla, že se usmívám. První šok z ženy v županu odezněl a zůstal pocit obyčejného domácího večera. Vzala jsem si kabát, poděkovala za večeři i za bačkory a on ještě jednou řekl, že byl rád, že jsem přišla. Venku jsem kamarádce napsala, že dorazím za dvacet minut. Cestou domů jsem si v hlavě srovnala, co mi to celé ukázalo. Příště se rovnou zeptám na spolubydlení, abych si u dveří zbytečně nelámala hlavu. A taky jsem si uvědomila, že drobnosti, jako ty bačkory s visačkou, dokážou změnit atmosféru, zvlášť když jdete poprvé k někomu domů a nevíte, co čekat.
