Článek
Stála jsem u sporáku a čekala, až se voda začne vařit, když mi přišla žádost o zprávu na Instagramu. Profil byl neznámý, ale podle fotky jsem ji hned poznala. Byla to holka, která se poslední měsíce objevovala s mým bývalým. Když jsme se rozcházeli, párkrát jsem se na ni podívala, ze zvědavosti ji na chvíli sledovala a pak zase odsledovala. Chvíli jsem na tu žádost jen koukala a přemýšlela, jestli to ignorovat. Napadaly mě různé scénáře, ale převážila potřeba mít situaci pod kontrolou. Otevřela jsem ji.
Cizí krabice, slušná zpráva a jasný tón
Napsala slušně a věcně. Při úklidu u nich doma narazila na krabici s mým jménem. Nechce mít v bytě cizí věci, a tak se ptala, jestli bych si je chtěla vzít zpátky. Nabídla vrácení a na konci se opatrně zeptala, jestli si s ním ještě píšu. Žádné vykřičníky, žádné narážky. Z formulací šla spíš nervozita než útok. Působilo to tak, že chce mít klid a pořádek a že by se jí ulevilo, kdyby tohle téma zmizelo z jejich bytu i života. Tohle mi pomohlo nastavit tón. Nebyla to výzva k hádce, spíš praktická věc.
Srdce se mi rozbušilo, ale odpověděla jsem věcně. Poděkovala jsem, že se ozvala, a navrhla, že to pošleme přes Zásilkovnu, abychom se nemusely potkat. Vybrala jsem pobočku u nás na rohu, kam chodím pro balíky, a rovnou jsem napsala, že s ním nic neřeším a nechci se vracet k minulosti. Držela jsem se stručnosti, žádné detaily, žádné vysvětlování. Šlo mi o to, aby to nedalo prostor pro další drama, které jsem nezačala a v němž jsem nechtěla pokračovat. Bylo pro mě důležité, aby z mé strany zaznělo jasné „děkuju a udělejme to jednoduše“.
Praktická domluva, pak krátká zpráva od něj
Poslala jsem jí adresu a vybranou pobočku Zásilkovny i kontakt pro avízo, telefon a e‑mail. Odpověděla, že to zítra podá a že jakmile to odešle, pošle kód zásilky. V té zprávě byla znát úleva. Byla vděčná za normální tón a já taky. Na Instagramu jsem si mezitím ztlumila konverzaci s ním. Předpokládala jsem, že se o tom doma dozví a ozve se. Nechtěla jsem, aby mě něco zaskočilo uprostřed práce. Ticho, které nastalo, mi vyhovovalo. Věděla jsem, co je další krok, a stačilo počkat na kód.
Druhý den mi od něj přišla krátká zpráva: ať to řeším s ním, ne s ní, a že mi pošlou krabici. Žádné oslovení, žádné vysvětlování. Odpověděla jsem jednou větou: poděkovala jsem za balík a napsala, ať si zbytek vyřídí mezi sebou. Nedávala jsem do toho emoce, jen jsem to uzavřela. Po té větě už nepsal. Ulevilo se mi, že jsem to utnula hned a nedala prostor na zbytečnou výměnu zpráv, která by mě zase vtáhla do konverzace, v níž nechci být. Vzala jsem si pauzu od telefonu a pokračovala v běžném dni.
Za dva dny mi přišlo avízo a já balík vyzvedla v Zásilkovně. Uvnitř byla mikina a pár drobností, které u něj zůstaly. Co jsem nechtěla, jsem dala bokem, zbytek jsem uklidila do skříně. Nic slavnostního, žádná nostalgie. Praktická věc, hotovo. Na Instagramu jsem přestala sledovat jeho i ji. V nastavení zpráv jsem nechala povolené zprávy jen od lidí, které sleduju, ostatní padají do žádostí. Je to maličkost, ale hned jsem cítila, že mám víc klidu. Bylo jasné, že je to uzavřené. Krabice dorazila, já si vzala, co je moje, a nastavila hranice tak, aby mi do života nezasahovalo nic zbytečného. Místo tíhy jsem cítila klid.
