Článek
Bylo to úplně obyčejné ráno. Seděla jsem v kuchyni s kafem, projížděla mobil a spíš ze zvyku koukla do bankovnictví, kolik mi po výplatě zbylo. Najednou tam svítila položka, kterou jsem vůbec neznala. Částka kolem pěti tisíc, název nějaké finanční služby, který mi nic neříkal. Chvíli jsem na to jen zírala a přemýšlela, jestli jsem na něco nezapomněla – pojištění, něco k bytu, něco jednorázového. Hlavou mi běžely všechny možné pravidelné platby, ale nic mi nesedělo. Zmínila jsem se o tom příteli, spíš mezi řečí, a on to shodil jako nějaký poplatek, který „pak zkontrolujeme“. V tu chvíli jsem to nechala být, ale v hlavě se mi to usadilo.
Neznámá platba, vyhledávač a první podezření
V práci jsem se na to ale nedokázala úplně vykašlat. Vždycky, když jsem měla chvilku, jsem se k tomu v myšlenkách vracela. Nakonec jsem si sedla k počítači a ten název firmy zadala do vyhledávače. Vyskočila na mě nebankovní společnost poskytující spotřebitelské úvěry. V tu chvíli se mi sevřel žaludek. Okamžitě se mi vybavilo všechno, co člověk slyší o podvodných půjčkách, nabouraných účtech a podobně. Přemýšlela jsem, jestli jsem někdy něco nepodepsala, aniž bych si uvědomila, co přesně to je. Nebo jestli se mi někdo nedostal do účtu. Řekla jsem si, že po obědě zavolám do banky a nechám si to vysvětlit, protože tohle už mi nepřišlo jako zanedbatelný detail.
K tomu hovoru jsem se ale sama nedostala. Ještě před obědem mi zazvonil mobil a na displeji svítilo číslo banky. Hned se mi rozbušilo srdce. Na druhém konci byla bankovní pracovnice, která mi celkem suše oznámila, že se mi účet blíží k nepovolenému debetu, protože právě odešla další inkasní platba na tu finanční službu, kterou jsem ráno řešila. Zeptala se mě, jestli o tom vím a jestli chci tyto platby dál povolovat. V tu chvíli jsem byla v šoku a jen jsem jí řekla, že o žádném úvěru nevím a že potřebuju vědět, co k tomu inkasu v systému vidí. Zajímalo mě, jestli je za tím nějaká moje smlouva, nebo jestli je tam uvedené aspoň něco, co by mi pomohlo pochopit, o co jde.
Šok z banky a zjištění, že nejde o jednorázovou věc
Z hovoru vyplynulo, že z mého účtu už několik měsíců odchází pravidelné inkaso ve prospěch té nebankovní společnosti. V bance k tomu ale měli jen údaje o mém účtu a variabilním symbolu, žádné detaily smlouvy, žádné konkrétní jméno dlužníka. Bankovní pracovnice mi řekla, od kdy ty částky chodí a v jaké výši. Došlo mi, že jsem si toho v běžném provozu vůbec nevšimla. Měla jsem několik různých plateb, člověk to rychle proletí a nepočítá každou korunu. Najednou mi bylo fyzicky špatně. Střídal se ve mně vztek a bezmoc, protože jsem měla pocit, že mi někdo sahá na moje peníze za mými zády. Zároveň jsem cítila i stud, že jsem si toho tak dlouho nevšimla. Paní z banky mi poradila, že můžu inkaso zablokovat a přijít na pobočku, kde se to dá ještě víc ohlídat. Hovor jsme tím ukončily a já zůstala sedět u pracovního stolu s pocitem, že se mi právě rozpadl kus jistoty.
Zbytek odpoledne jsem byla úplně mimo. Dělala jsem svoji práci, ale hlava jela jen kolem těch plateb. Počítala jsem v duchu, kolik peněz už takhle odešlo, a přemýšlela, kdo za tím může být. Těšila jsem se, až přítel přijde domů, ale zároveň jsem se toho rozhovoru bála. Věděla jsem, že se ho na to budu muset přímo zeptat, protože mě nenapadal nikdo jiný, kdo by měl k mému účtu přístup. Večer jsem za ním šla s mobilem v ruce, ukázala mu výpis a řekla mu, že mi volali z banky a že vím, že z mého účtu odchází splátky nějaké půjčky. Nejdřív předstíral, že neví, o co jde, a tvářil se překvapeně. Pak z něj ale začalo pomalu lézt, že si peníze půjčil, když byl před rokem chvíli bez práce. Tvrdil, že to chtěl mít pod kontrolou a že mě tím nechtěl zatěžovat.
Přiznání partnera, další dluhy a ztracená důvěra
Jak jsme spolu mluvili dál, vyšlo najevo, že to není jediná půjčka. Přiznal, že se v tom motá už delší dobu a že se mu situace vymkla z rukou, jen to přede mnou tajil. V tu chvíli se mi složitě hledala slova. Byla jsem hrozně zklamaná, protože jsme spolu mluvili o hypotéce, o rodině, o budoucnosti a já jsem vůbec netušila, v jaké finanční realitě ve skutečnosti je. Zároveň mi ho bylo trochu líto, protože z jeho chování bylo vidět, že se stydí a že se bojí, že kvůli tomu odejdu. Jasně jsem mu ale řekla, že mě nejvíc štve to, že bez dovolení použil můj účet a nechal ze mě udělat někoho, kdo něco splácí, aniž by o tom věděl. Že takhle dál fungovat nemůžeme, protože mi tím úplně podkopal důvěru.
Tu noc jsem skoro nespala. Ležela jsem v posteli, koukala do stropu a v hlavě si přehrávala všechny možné scénáře. Počítala jsem, kolik mi reálně zbylo peněz, co by se stalo, kdyby se ta situace ještě zhoršila, jestli mi můžou něco blokovat, jestli se kvůli tomu nedostanu do problémů já. Nakonec jsem napsala kamarádce, o které vím, že má zkušenost s partnerem v dluzích. Odpověděla mi poměrně rychle a rovnou mi poradila, ať si co nejdřív oddělím finance, ať mám svoje peníze pod vlastní kontrolou. Druhý den jsem šla do banky, zrušila jsem to problematické inkaso, nastavila si nové limity a založila si ještě jeden účet, přes který budu řešit jen svoje věci a platby, o kterých vím.
Nastavení hranic a podmínky, za kterých ve vztahu zůstanu
Večer jsme si s přítelem znovu sedli. Nebylo to příjemné, ale cítila jsem, že potřebuju dát jasné hranice i sama sobě. Řekla jsem mu, že mu nechci dávat žádná dramatická ultimáta typu „buď to, nebo konec“, ale že pokud si nezačne svoje dluhy řešit s někým, kdo tomu rozumí – třeba s finančním poradcem nebo v poradně pro dlužníky – a pokud ke mně nebude ohledně peněz otevřený, budu muset ze vztahu odejít. Uvnitř mě to bolelo, protože jsem ho měla pořád ráda, ale zároveň jsem cítila úlevu, že jsem si aspoň nastavila pravidla, za kterých jsem ještě ochotná v tom být. Najednou jsem měla pocit, že vím, na čem jsem, i když to nebyla představa, jakou jsem o našem vztahu původně měla.
